Slaňování

Slaňování ze skály

Slaňování je řízený pohyb po laně nebo mu podobné věci (dále jen lano) ve směru zemské gravitace. Při slaňování se využívá tření, kdy kolem předmětu na slaňování (slaňovací brzda) je obtočeno lano. Prakticky to znamená, že slaňovat se dá na jakémkoliv pevném předmětu, který je podobný lanu a může se omotat okolo slaňovací brzdy, pomocí které se bude slaňovat. Lezec, který slaňuje pomocí této slaňovacího brzdy, musí vyvíjet na volný konec lana sílu F₁, aby zvýšil celkovou brzdnou (třecí) sílu F_b působící mezi lanem a slaňovací brzdou a vyrovnal tím sílu gravitační F_g působící na samotného lezce. Některé slaňovací brzdy dokážou změnit úhel opásání α (změní se úhel procházení lana slaňovacím brzdou a tím pádem se změní i plocha tření a výsledná brzdná (třecí) síla F_b). Pomocí této brzdné síly se určuje, jak rychle se bude slaňovat. V praxi můžou nastat tři stavy:

1. Síla brzdná F_b je menší než síla gravitační F_g (F_b < F_g)
• Lezec se bude pohybovat po laně dolů (ve směru gravitace)
• Čím menší bude brzdná síla F_b, tím rychleji lezec bude po laně slaňovat
2. Síla brzdná F_b je stejná jako síla gravitační F_g (F_b = F_g)
• Lezec zůstává viset na místě
3. Síla brzdná F_b je větší než síla gravitační F_g (F_b > F_g)
• Lezec zůstává viset na místě

Z matematického hlediska je brzdná síla F_b, vyvinutá touto brzdnou soustavou, dána vztahem:

• F_b - celková brzdná (třecí) síla mezi lanem a slaňovací brzdou
• F₁ - ovládací síla (vytvářená slaňující osobou - tahem za volný konec lana)
• e - základ přirozených logaritmů (konstanta)
• f - koeficient tření mezi lanem a slaňovací brzdou
• α - úhel opásání (kontakt lana se slaňovací brzdou)

Regulace slaňování

Slaňovací brzdy se můžou rozdělit do dvou základních skupin podle jejich funkce:

Slaňovací brzdy obyčejné

Tyto slaňovací brzdy jsou úplně první, které se začaly při slaňování používat. Jedná se o nepohyblivé jednolité výrobky. Lano se okolo těchto brzd pouze omotává a jejich funkce spočívá v regulaci brzdné síly pomocí popouštění volného konce lana z nich vycházející, popřípadě změnou omotání (změna úhlu opásání). Pokud se tento konec lana pustí úplně, jejich funkce přestane fungovat, protože skoro úplně zanikne brzdná síla a lezec začne padat téměř volným pádem. Pokud je potřeba při slaňování s tímto druhem brzd zastavit, je potřeba pořádně chytit volný konec lana vycházejí z brzd. U těchto brzd je velice doporučeno používat sebejištění. Mezi nejznámější výrobky patří obyčejná karabina, slaňovací osma nebo tzv. "kyblík".

Slaňovací brzdy samosvěrné

Tento typ brzd se začal používat později. Většinou se jedná o složitější pohyblivé výrobky. Lano se okolo těchto brzd neomotává, ale dle výrobce se do brzd vloží. Tření u těchto brzd je ovlivněno svíráním lana mezi jednotlivými částmi brzdy. Jejich funkce je založena na regulaci brzdné síly pomocí změny síly svírání lan a zároveň popouštěním volného konce lana z nich vycházejícího. V praxi to vypadá tak, že pokud se lezec brzdy nedotýká, zůstává na místě (nebo mírně prokluzuje dolů). Pokud chce slaňovat, musí zmáčknout část brzdy k tomu určenou. Tím pádem se svírání lana omezí, sníží se brzdná síla a lano začne prokluzovat. Čím rychleji se chce slaňovat, tím více se musí daná část zmáčknout. I v tomto případě se doporučuje ještě regulovat brzdnou sílu popouštěním volného konce lana vycházejícího z brzdy. Pokud je potřeba při slaňování s tímto druhem brzd zastavit, je potřeba všechno pustit - brda sama sevře lano a zastaví se. Tohle je velice nutné si uvědomit v případě nějaké nehody, protože normální lidská reakce je, v případě nebezpečí se něčeho pevně chytit. Ovšem v tomto případě by to zapříčinilo uvolnění brzdy a téměř volný pád. U těchto brzd se nemusí používat další jištění. Mezi nejznámější výrobky patří brzda STOP.

Správné držení volného konce lana

Při slaňování, kdy se reguluje brzdná síla držením volného konce lana je nutné, aby se ruka, která drží tento konec, nacházela až pod zadkem. Chybou je, když lezec tuto ruku má hned pod slaňovací brzdou. V případě nehody by mohlo dojít ke skřípnutí této ruky do slaňovací brzdy.

Jištění při slaňování

Protože při slaňování se lezec nachází v nebezpečné výšce (výška nad 1,5 m), měl by používat jištění. Buď je jištění zajištěno samotnou slaňovací brzdou (viz výše) nebo se musí vytvořit jiné.

Jištění pomocí druhé osoby

Jištění pomocí druhé osoby může být prováděno pomocí druhého lana, ke kterému je lezec přivázán nebo častějším způsobem, kdy se dole drží volný zbytek lana, po kterém lezec slaňuje. V tomto případě stačí, když jistící osoba drží volný konec lana u země a v případě potřeby za lano zatáhne, tím pádem se zvýší brzdná síla slaňovací brzdy a lezec se zastaví.

Sebejištění

Sebejištění je buď zajištěno samosvěrnou slaňovací brzdou nebo tzv. prusíkovým uzlem. Prusíkův uzel je samosvěrný uzel, který se váže pomocnou smycí k hlavnímu lanu. Samozřejmě je potřeba tuto pomocnou smyci připevnit i k lezci. Při plynulém slaňování lezec posouvá prusíkův uzel po lanu, ale v případě pádu uzel pustí a ten se dotáhne a sevře lano, takže zastaví pád. Prusíkův uzel se může vázat jak nad slaňovací brzdu na již zatíženou část lana nebo na volný konec lana vycházejícího ze slaňovacích brzd. Každopádně je nutné použít tak dlouhou smyci, aby se v případě pádu dalo na dotažený uzel dosáhnout rukou (v případě použití prusíkova uzle nad slaňovací brzdou) a také se nesmí uzel dostat do slaňovací brzdy (v případě použití prusíkova uzle pod slaňovací brzdou).

Uzamčení slaňovací brzdy

Správně "zamčená" slaňovací osma

Při slaňování je někdy potřeba zastavit a začít pracovat s jiným materiálem. Aby lezec nemusel stále držet jednou rukou volný konec lana vycházející ze slaňovací brzdy, je možné slaňovací brzdu tzv. "zamknout". Při zamčení je brzdná síla natolik velká, že lezec zůstane viset na jednom laně. Každá brzda by měla mít tento způsob "zamčení" předepsaný samotným výrobcem. Nejznámější způsob "zamčení" se používá u slaňovací osmy: Volný konec lana vycházející ze slaňovací osmy se zvedne nahoru a prostrčí se místem mezi slaňovací osmou a hlavním lanem na kterém lezec visí (viz fotka).

Rychlost slaňování

Při slaňování dochází k velkému tření mezi slaňovací brzdou a lanem a proto vzniká velké teplo, které může negativně ovlivnit pevnost lana nebo slaňovací brzdy. Slaňování by proto mělo probíhat pomalu a plynule. Pokud již dojde ke zvýšení rychlosti není vhodné zastavovat, protože by mohlo dojít k poškození lana, ale je doporučeno slanit až na konec a urychleně sundat slaňovací brzdu z lana.

Vícedélkové slaňování

Při slaňování by se měl konec lana vždy dotýkat země. Pokud tomu tak není a lano je kratší než objekt, okolo kterého se slaňuje, jedná se o tzv. vícedélkové slaňování, při kterém se slaňování musí rozdělit do více částí. Aby bylo možno lano použít i v dalších částech slaňování, je potřeba po první části lano stáhnout a opět ho navázat k dalšímu kotvícímu bodu. Jediná možnost jak tohoto docílit je, lano neuvazovat napevno k žádnému kotvícímu bodu, ale pouze ho okolo tohoto bodu jednou obtočit, oba konce spustit dolů a poté po nich slanit. Za jeden konec lano stáhnout a opět ho použít na další část slaňování.

Aby nedocházelo k nehodám, při kterých lezec omylem slaní až ke konci lan a "vypadne" z nich, spojují se oba konce lan uzlem, na kterém by popřípadě lezec zůstal viset. V tomto případě není moc vhodné používat slaňovací osmu, protože v ní se lana při slaňování kroutí a díky spojení konců lan uzlem by docházelo ke kroucení lana u jeho konce, které by znemožnilo plynulé slaňování.

Ochrana při slaňování

Ochranné rukavice

Jak bylo řečeno výše, při slaňování dochází k velkému tření. Jak k tření mezi lanem a slaňovací brzdou, tak i mezi lanem a rukou, která drží volný konec lana z brzdy vycházející. Je proto velice doporučeno používat při slaňovaní ochranné rukavice z odolného materiálu, nejlépe z kevlaru nebo pravé kůže. V případě absence rukavic může dojít k popáleninám nebo dokonce volnému pádu po puštění volného konce kvůli příliš velkému teplu.

Další problém mohou způsobit dlouhé vlasy. Slaňovací brzda bývá při slaňování skoro ve výšce hlavy, takže může dojít nečekaně k zamotání vlasů do této slaňovací brzdy. Viset pak za vlasy je velice bolestivé a jediná možnost, jak je odtud rychle vymotat, je vzít nůž a odříznout je. Při slaňování se proto nedoporučuje mít dlouhé vlasy nebo je aspoň svázat do culíku.

Způsoby slaňování

Slaňování vždy probíhá směrem, kterým působí zemská gravitace, ovšem jakým způsobem lezec slaní, je už jen na něm:

Slaňování okolo objektu

Jedná se o slaňování, při kterém je lezec stále v kontaktu s nějakým objektem okolo kterého slaňuje. Typickým příkladem je slaňování ze skály nebo po pilíři mostu. Při slaňování se lezec v průběhu slaňování stále odráží od tohoto objektu, aby se o něj neodřel. Tento typ slaňování se dále může rozdělit na:

Klasické slaňování

Slaňování okolo objektu klasicky

V tomto případě lezec sedí v sedacím nebo celotělovém úvazku a spouští se po laně dolů. Nohy má do široko od sebe, aby měl stabilitu a nepřetočil se na bok. Slaňovací brzdu má před sebou, takže ji má stále na očích. Jelikož visí za přední část těla, má záda směrem dolů a přirozený pohled směřuje nahoru.

Sbíhání

Slaňování okolo objektu popředu
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Sbíhání se využívá v případech, kde je nutné stále pozorovat prostor, do kterého se slaňuje. Pozice při tomto slaňování je opačná než v případě předchozím. Slaňovací brzda je umístěna na bedrech, takže ji nelze vizuálně kontrolovat. Lezec je v tomto případě po celou dobu slaňovaní čelem dolů a po objektu sbíhá. Improvizovaně se dá tento typ slaňování provádět s otočeným sedacím úvazkem. Sbíhání nejčastěji používají speciální jednotky, které mají pevně nastavený odpor slaňovací brzdy, takže ji nemusí vůbec ovládat a v průběhu sbíhání již mohou oběma rukama používat jiné předměty, třeba zbraně.

Slaňování volným prostorem

Slaňování volným prostorem klasicky

Při tomto slaňování se lezec spouští volným prostorem, takže okolo něj není žádný pevný objekt. Nejčastěji se tento typ užívá při slaňování z mostu.

Klasické slaňování

Klasické slaňování vypadá skoro stejně, jako klasické slaňování okolo pevného objektu akorát ten objekt tu není. Lezec sedí v sedacím úvazku a spouští se plynule volným prostorem dolů.

Slaňování po hlavě

Slaňování volným prostorem po hlavě

Pokud chce lezec slaňovat po hlavě, stačí když se v sedacím úvazku otočí vzhůru nohama a ruku, kterou drží volný konec lana, natáhne nad hlavu a reguluje jí rychlost slaňování. Nohy má napnuté a přidržuje se jimi o lana, aby udržel stabilitu. Tento způsob se dám použít i při slaňování okolo pevného objektu, ale není to moc pohodlné, protože se o něj bude lezec pořád odírat.

Slaňování popředu

Slaňování volným prostorem popředu
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Při slaňování volným prostorem popředu má lezec slaňovací přípravek vzadu a popředu se spouští dolů, aniž by se dotýkal jakéhokoli objektu.

Improvizované slaňování

Někdy je potřeba slaňovat, ale nejsou k dispozici některé nebo dokonce všechny lezecké prostředky k tomu určené. V takovémto případě musí lezec improvizovat a použít jiný materiál.

Dülferův sed

Slaňování pomocí Dülferova sedu na hasičské hadici

Při Dülferově sedu si lezec následujícím způsobem omotá okolo těla lano, po kterém bude slaňovat a popouštěním volného konce tohoto lana reguluje rychlost slaňování. Slaňovací brzdu v tomto případě nahrazuje sám lezec, proto je nejvhodnější k tomuto slaňování dostatečně široký předmět (hasičská hadice, ploché lano nebo více pramenů lana kulatého). Při slaňování sedí lezec v tomto Dülferově sedu a slaňuje pozvolným propouštěním lana.

Postup

Slaňování pomocí Dülferova sedu na hasičské hadici

Lezec uváže lano ke kotvícímu bodu a spustí ho dolů. Stoupne si obkročmo nad lano čelem ke kotvícímu bodu. Lano si za zády zvedne a okolo pravého (levého) boku si ho obtočí přes břicho a klíční kost na opačné straně těla zpět za záda. Následně lano uchopí opět na pravé (levé) straně a udržuje v poloze před tělem. Pomocí polohy tohoto konce lana reguluje brzdnou sílu. Pokud má lano před tělem, je brzdná síla větší, než když drží konec lana za zády.

Druhou rukou se lezec musí držet zatíženého lana, aby udržel rovnováhu. Také lezec nesmí zvednout nohy moc vysoko, protože by mohlo dojít k vyvléknutí lana a následnému pádu.

Ruské slaňování

Ruské slaňování

Při ruském slaňování se pouze okolo hrudníku následujícím způsobem omotají dvě nezávislá lana, jejichž konce drží lezec v obou rozpažených rukách (v každé ruce jedno lano). Slaňování probíhá podobným způsobem jako pří sbíhání, protože lezec je v poloze čelem dolů.

Postup

Ruské slaňování

Lezec uváže dvě nezávislá lana nebo jedno lano v půli ke kotvícímu bodu a konce spustí dolů. Stoupne mezi tyto lana čelem od kotvícího bodu. Zvedne obě lana okolo těla až do podpaží a zkříží je před tělem v úrovni prsou. Dle potřeby je může zkřížit vícekrát (čím více zkřížení, tím větší brzdná síla). Volné konce lan chytne do rukou a rozpaží je. V této poloze čelem dolů sbíhá po pevném objektu dolů.

Po celou dobu ruského slaňování je nutné držet ruce rozpažené, aby se zachovalo zkřížení lan. Pokud by lezec předpažil, došlo by zániku zkřížení lan, zániku brzdné síly a následnému pádu.

Boční slaňování

Boční slaňování
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Boční slaňování
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Při bočním slaňování má lezec lano omotané za zády přes ruce a pozvolným popouštěním lana na obou koncích slaňuje dolů. Slaňování probíhám bokem.

Postup

Lezec si lano umístí za zády. Oběma rukama obtočí zezadu lano a uchopí jej do dlaní. Rychlost slaňování se reguluje silou stisku dlaní.

Proběhlé akce: 10x