2007-04-24
Běh 50 km: Šumava - Boletice

Běh na 50 km, který jsem podnikl na vojenském výcviku ve vojenském újezdu Boletice.

Článek

Když jsem se v práci 2007-04-12 po obědě dozvěděl, že ten víkend nemůžu jet domů, ale musím na nějaký 14 denní vojenský výcvik na Boletice, myslel jsem, že se z toho zblázním (představa, že teď nebudu 3 víkendy a 2 týdny doma byla dosti deprimující). Koukl jsem do mapy, kde vlastně ty Boletice jsou, a zjistil jsem, že se nachází na Šumavě nedaleko Kletě. To mě trochu uklidnilo, protože Šumavu mám hrozně rád. Napsal jsem kámošům, ať mě teď měsíc nečekají, že budu pryč a neklidně čekal na další den, den odjezdu. Odvoz byl zajištěn vlaky a sám trval celých 24 hodin. Když jsme dorazili na místo, zjistili jsme, že budeme bydlet ve starém statku, a že naše rota tam bude pouze zajišťovat služby dozorčího a v kuchyni. Vždy jeden den jako dozorčí potom den volna pak kuchyň a zase den volna (a takto se to opakovalo celých 14 dní). Jak jsem se to dozvěděl, hned jsem litoval, že jsem si nevzal na ty dny volna notebook.

Ještě v den příjezdu jsem se večer šel proběhnout a docela mě překvapilo, jak příjemně se tam běhá. Za dva dny, když jsem měl své první volno, jsem si dal trať dlouhou 20 km, což byl můj rekord z předcházejících 18 km. Zajímavý ale bylo to, že jsem nebyl skoro vůbec unavený, a tak jsem si řekl, že trochu natrénuji a ke konci "výcviku" zkusím uběhnout další rekord, a to rovnou 50 km! Nejlepší den se jevil jako úterý 24. dubna. Když přišel daný den, zatáhla se obloha a začalo poprchávat. Docela jsem si oddych, protože běžet delší trať za slunečného počasí by mě asi zabilo. Najedl jsem se a ve 14:00 jsem se vydal na trať. S sebou jsem si vzal jen 2 tatranky, 1 Deli a 200 Kč pro případ nouze. Asi po 45 minutách jsem probíhal vesničkou na 10. km Polná na Šumavě, dále následovala Mokrá a pak už jen bod obratu obec Černá v Pošumaví (20 km), která leží na pokraji Lipna. Když jsem tam doběhl (1:40), ještě jsem si přeběhl Lipno na druhou stranu a zpátky (na druhé straně jsem to poznával, protože jako malý jsem tam jel s našima na kolech). Dále následovala cesta zpět, ale jinou cestou přes Muckov, Hořice a Kladenské rovné. Asi na 25. km (2:15) jsem začínal cítit, že moje nohy začínají projevovat náznaky únavy a musel jsem zkrátit krok. Když jsem sbíhal dolů do Hořic (30 km) začala být únava nohou dost nepříjemná. Mezi Hořicemi a Kladenským rovným byla skoro rovina, takže jsem to tam přeběhl celkem bez problémů, ale pak nastalo pravé peklo! Cesta z Kladenského rovného vedla přes jeden docela velký kopec a to pro moje nohy už byla nakládačka. Rychlost mého běhu klesla asi na rychlost rychlejší chůze a pomalu jsem se plazil nahoru. Tam jsem si trochu oddychl (3:30, 39 km), protože už následovalo jen 5 km dolů z kopečka. Jelikož mé nohy už byly skoro po smrti cesta byla velice nepříjemná a pomalá. Po 4 hodinách a 15 minutách jsem konečně stanul na prahu našeho pokoje (44 km). Sedl jsem si na postel, vypil jsem půl litru Big Energy Shocku, a protože mám rád zaokrouhlená čísla (a 44 jím určitě nebylo), vzal jsem všechny své síly, oblékl si mikinu a vyrazil na dalších závěrečných 6 km. Tento úsek byl úsekem života a smrti, protože při každém kroku mě strašně bolelo břicho, píchalo v kloubech, moje stále "poskakující" nádobíčko už se také začínalo nepříjemně vozívat a to jsem se vždy ještě musel přemluvit k dalšímu kroku, kterých bylo asi 8000! Když jsem se po další hodině konečně doplazil do cíle, byl jsem totálně vyčerpaný. Jenom tento závěrečný úsek mi trval 1 hodinu.

Celkem jsem uběhl 50 km za 5:13:15:16 (což je o 8 km více než maraton). Za necelých 14 dní jsem naběhl něco kolem 130 km. Jediné co mě mrzí je to, že poslední volný čtvrtek nebyl čas, abych si vyběhl na horu Kleť, která byla vidět snad ze všech míst, a tím bych zaokrouhlil naběhané kilometry na 150. Každopádně to byl super "výcvik", protože jinak bych si tak překrásně na Šumavě nikdy nezaběhal.