Volné nádechové potápění
(Freediving)

Volné potápění v zatopeném Mašovickém lomu
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Potápěč se potápí do libovolné hloubky se zadrženým dechem (apnoe) pomocí vlastních sil nebo pomocí závaží a vyzvedávací bóje. Z toho vyplívá i název volné potápění (Freediving), protože potápěč není limitován žádným vybavením. Nejedná se o žádný nový sport, protože k potápění na nádech není potřeba žádné speciální vybavení, takže se mohl provozovat téměř kdykoli. V dřívějších dobách se využíval tento druh potápění k vyzvedávání různých potřebných věcí ze dna. V dnešní době se nádechové potápění přiřadilo k normálním sportům, při kterém jde o využití volného času a sebepřekonání.

Vybavení

Základní vybavení při volném poápení
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Vybavení na nádechové potápění může být různé, od žádného až po velké množství věcí. Stačí když na sobě má potápěč plavky, nadechne se, ponoří pod hladinu a hned se jedná o potápění na nádech. V tomto případě by ale potápění nebylo moc příjemné, protože bez potápěčské masky by nebylo pod vodou nic vidět, bez ploutví by byl obtížný pohyb a chyběla by tepelná izolace ve formě neoprenu. Proto i na nádechové potápění je doporučené mít nějakou výbavu.

Doporučené vybavení

Pokud se jedná o potápění v teplých vodách do malých hloubek (vytahování mušlí na pláži), stačí mít jen pár věcí:

• ABC
• Potápěčská maska k vidění pod vodou
• Ploutve k pohybu pod vodou
• Šnorchl k dýchání na hladině
• Nůž k vyřezávání se z různých překážek

Jestliže se ale jedná o potápění do větších hloubek (potápění kolem útesů), je doporučeno se na to vybavit dalším materiálem jako je:

• Neopren k tepelné izolaci
• Potápěčský počítač nebo
• Hloubkoměr ke zjištění aktuální hloubky
• Měřič času k měřené času pod vodou
• Kompas k určení směru
• Svítilna ke svícení pod vodou
• Zátěž při použití neoprenu k vyrovnání vztlaku
• Potápěčská vlajka k určení místa potápění

Pohyb pod vodou

K pohybu pod vodou při potápění na nádech se využívá podobně jako při potápění s přístrojem vztlak potápěče a pohyb ploutvemi. Někdy se k usnadnění sestupu nebo výstupu používá závaží a vyzvedávací bóje.

Vertikální pohyb dolů (sestup)

Sestup ke dnu
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Pokud se potápěč na hladině nadechne, bude mít kladný vztlak takže se samovolně nepotopí. Pokud potřebuje zahájit sestup musí použít ploutve nebo závaží, které jeho vztlak změní na záporný. V průběhu sestupu se zvětšuje hloubka a tlak a proto se změnšuje objem jeho plic. Objem plic klesá také z důvodu vyrovnání tlaku ve středouší a v potápěčské masce. Se zmenšujícími se plícemi se přímo úměrně zmenšuje i jeho vztlak. Ve chvíli kdy bude vztlak nulový se potápěč bude vznášet. Pokud bude stále pokračovat v sestupu, jeho vztlak se změní na záporný a už bude klesat samovolně bez jakékoli pomoci. Této zkutečnosti se využívá při sestupu k prodloužení výdrže pod vodou. Nejrychleji se vztlak mění tesně u hladiny, proto potápěč získává záporný vztlak již do 5 m. Čím je potápěč ve větší hloubce tím probíhá zmenšování vtlaku pomaleji. Zmešování vztlaku se zastaví ve chvíli, kdy se objem plic změnší na zbytkový.

Rychlost sestupu je omezena schpností vyrovnávat tlak.

Vertikální pohyb nahoru (výstup)

Výstup k hladině
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Potápěč pod vodou má záporný vztlak takže se samovolně nevynoří. Pokud potřebuje zahájit výstup musí použít ploutve nebo vyzvedávací bóji, která jeho vztlak změní na kladný. V průběhu výstupu se zmešuje hloubka a tlak a proto se zvětšuje objem jeho plic. Se zvětšujícíme se plícemi se přímo úměrně zvětšuje i jeho vztlak. Ve chvíli kdy bude vztlak nulový se potápěč bude vznášet. Pokud bude stále pokračovat ve výstupu, jeho vztlak se změní na kladný a už bude stoupat samovolně bez jakékoli pomoci. Této zkutečnosti se nedá moc využít, protože nastává až hloubce kolem 5 m pod hladinou. Ze stejného důvodu se při výstupu spotřebuje daleko více kyslíku než při sestupu. Nejpomaleji se vztlak mění na začátku výstupu, proto si potápěč musí dlouho pomáhat jinými prostředky. Čím je potápěč v menší hloubce tím probíhá zvětšování vtlaku rychleji. Zvětšování vztlaku se zastaví ve chvíli, kdy potápěč vystoupá na hladinu.

Rychlost výstupu není nijak omezena.

Potápění ke dnu trvá 2x déle a vyžaduje důležité zkušenosti

Potápění ke dnu
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Při plavání vodorovně pár metrů pod hladinou lze se vynořit podle potřeby. Ovšem když potápěč zamíří svisle dolů ke dnu, je potřeba počítat, že stejnou vzdálenost musí urazit i zpátky hladině. S tímto typem potápění musí být určité zkušenosti, aby potápěč správně odhadl situaci. Potápěč musí poznat, kdy se musí otočit, aby se mu vydržel mu vzduch i pří zpáteční cestě na hladinu. To je přesně důvod, proč se většina nehod stává při vynořování těsně pod hladinou.

Maximální hloubka při potápění na nádech

Potápění u dna
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Boyleův-Mariottův zákon nám o plynu říká, že kolikrát se za stejné teploty zvýší tlak, tolikrát se sníží objem. V případě potápění na nádech to znamená, že se potápěči při sestupu bude změnšovat objem plic. Zmenšování plic není nekonečné, ale zastaví se na zbytkovém objemu plic (u normální člověka s celkovým objemem plic 6 l je to asi 1,5 l). Při dalším sestupování by se objem plic dál nezměnšoval, ale vznikl by v nich podtlakm který by začal plíce poškozovat. Hloubka, při které se objem plic změnší na zbytkový objem, je hranice bezpěčného potápění na nádech. Ve sladké vodě je to kolem 30 m (6 l / l,5 l = 4 ... 30 m).

Samozřejmě se lze potápět na nádech i do větších hloubek (viz hloubkové rekordy přes 160 m), ale v těchto případech ani lékaři pořádně nevědí, jak to že to člověk bez poškození přežije.

Výdrž na jeden nádech a spotřeba kyslíku

Výdrž pod vodou na jeden nádech
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Při nádechovém potápění je potápěč velmi omezen časově. Nic víc, než vzduch v plicích a vlastním těle si sebou dolů pod vodní hladinu nebere. Je proto ve vlastním zájmu každého potápěče, aby s tímto vzduchem pracoval co nejefektivněji. První krok je naučit se před zanořením správně dýchat. Ačkoli to zní zvláštně, když každý umí dýchat, tak správná dechová technika dokáže velmi prodloužit dobu pod vodou. Dalším důležitým bodem jsou správné podmínky. Voda bývá studená, působí v ní tlak, může být špinavá. To všechno jsou faktory, které působí na lidské tělo jak fyzicky, tak i psychicky a zvyšují spotřebu kyslíku. Je proto důležité, aby potápěč byl co nejvíce v komfortu. V každé vodě se proto doporučuje používat neopren, který vytváří příjemnější teplotní podmínky. Je nutné být i psychicky vyrovnaný, protože každý stres opět sníží dobu výdrže. Nejvýrazněji kyslík spotřebovává náročná fyzická námaha. Pod vodou je proto nutné naučit se plavat v naprostém klidu a správnou technikou. I to je důvod, proč se při potápění používají ploutve. Jedním z posledních faktorů ovlivňujících výdrž pod vodou je hloubka, která mění tlak a tím i parciální tlak kyslíku a oxidu uhličitého.

Životodárný kyslík (O₂)

Potápěč jako všichni ostatní savci potřebuje k životu kyslík, který získává dýcháním vzduchu. Z každého nádechu si lidského tělo postupně odebírá kyslík, který spotřebovává, a naopak vrací oxid uhličitý. Při spotřebování kyslíku klesá v těle jeho parciální tlak. A protože s přibývající hloubkou se okolní tlak zvyšuje, zvyšuje se i parciální tlak kyslíku. To znamená, že s přibývající hloubkou dokáže lidské tělo vytěžit ze vzduchu mnohem více kyslíku než na hladině a tím se prodlužuje výdrž potápěče.

Bohužel to platí i naopak. Při výstupu k hladině klesá okolní tlak, který snižuje parciální tlak kyslíku. Lidské tělo proto při výstupu získává ze vzduchu stále méně a méně kyslíku, což může vést k nebezpečným situacím zvaným hypoxie, samba nebo blackout a následnému utonutí.

Otravný, ale přesto záchranný oxid uhličitý (CO₂)

Důležitá a pro většinu začátečníků je zvláštní informace, že potřeba k nádechu není závislá na kyslíku, ale na oxidu uhličitém. Čím déle ponor trvá, tím déle se zadržuje dech. V těle se spotřebovaný kyslík mění na oxid uhličitý. Zvyšující se množství oxidu uhličitého vyvolává silnější pocit k nádechu. To zkrácené znamená, že čím déle se zadržuje dech, tím je větší potřeba se nadechnout. Síla pocitu k nádechu je individuální a lze si tréninkem vybudovat určitou odolnost.

Hyperventilace usilovným rozdýcháním

Pomocí hyperventilace lze pocit k nádechu částečně oddálit. Řáda několika rychlých a hlubokých nádechů a výdechů sníží v těle množství oxidu uhličitého, které nutí k nádechu. Čím více nádechů se provede, tím je hyperventilace účinnější, ale i nebezpečnější. Oddálený pocit k nádechu totiž může způsobit, že tělu dojde kyslík, jehož množství nelze nijak pozorovat, a nastane hypoxie. Jako bezpečné se uvádí provádění hyperventilace o maximálně třech až čtyřech nádeších.

Hypoxie z nedostatku kyslíku

Hypoxie je nedostatečné množství kyslíku v tělesném metabolismu způsobené snížením parciálního tlaku kyslíku pod 16 kPa. Při freedivingu je hypoxie vcelku běžná věc, protože potápěč má po zanoření v těle parciální tlak kyslíku 21 kPa (stejný jako na hladině), který se zadrženým dechem neustále klesá. Rychlost spotřeby kyslíku je individuální a dána náročností potápění (záleží na fyzickém, psychickém i zdravotním stavu). Jakmile se parciální tlak kyslíku dostane pod zmiňovaných 16 kPa, potápěč může začít vnímat ospalost, neschopnost jasného úsudku nebo ztrátu přesné koordinace. Čím nižší je parciální tlak kyslíku, tím jsou příznaky horší. Pokud klesne pod 10 kPa může potápěč začít upadat do bezvědomí.

Samba

Název samba vychází z latinskoamerického tance. Podobně totiž vypadá potápěč, kterého postihne. Jedná se o stav způsobeným nízkým parciálním tlakem kyslíku, kdy mozek přestává správně fungovat a tělo se začíná neovladatelně pohybovat a třást. Ačkoli je potápěč při vědomí, není v jeho silách nejen koordinovat pohyb, ale dokonce ani dýchat.

Blackout

Blackout znamená jednoduše ztrátu vědomí. Parciální tlak kyslíku se dostane tak nízko, že mozek prostě nedokáže dál fungovat, vypoví službu a potápěč omdlí.

Nebezpečí

Protože při výstupu k hladině klesá okolní tlak, klesá i parciální tlak kyslíku. Nejhorší stav je tedy těsně před vynořením nebo dokonce i po nádechu už na hladině. To je hlavní důvod, proč je výstup k hladině tím nejnebezpečnějším okamžikem při potápění nádechovém potápění. Když se potápěč po vynoření nadechne, stále má v těle nízké množství kyslíku. Než se nadechnutý kyslík dostane krví do mozku, chvíli to trvá a potápěč může stále ještě ztratit vědomí nebo si "zatancovat".

Ačkoli výše zmiňované stavy vypadají strašně a nebezpečně, pro lidské tělo žádné velké nebezpečí nepředstavují. V obou případech sice potápěč nemá nad pohybem nebo dýcháním žádnou kontrolu, ale lidské tělo normálně dýchá dál. Jakmile se parciální tlak kyslíku dostane na vyšší úroveň, mozek začne opět normálně pracovat, člověk se probudí a má tělo i dýchání pod vlastní kontrolou. Pokud se výše jmenované stavy přihodí na souši, je největší nebezpečí pouze pád na zem a zapadnutý jazyk, který brání správnému dýchání.

Při potápění je ale potápěč obklopený vodou. V případě samby nebo blackoutu se přes neovladatelný nosohltan voda dostane do krku a potápěč se začne topit. A protože se nedostane nového kyslíku, dojde k utonutí. Tohle je jeden z nejhlavnějších důvodů, proč by pod vodu neměl jít potápěč nikdy sám. Platí to jak u přístrojového, tak i nádechového potápění. Pokud má potápěč dole kolegu (buddyho), ten ho může dostat na hladinu, kde už je přístup ke vzduchu, a tím ho jednoduše zachrání.

Záchrana

Když už se stane, že to potápěč přežene a začne kolabovat, je nutné okamžitě jednat. Nejprve je potřeba postiženého dostat na hladinu ke vzduchu (nikoli na souš, která je daleko). Okamžitě sundat jeho potápěčskou masku, brýle, šnorchl nebo kolík z nosu, aby měl postižený možnost se vůbec nadechnout. Měl by následovat záklon hlavy, aby se zabránilo zapadnutí jazyka a lépe se zprůchodnily dýchací cesty v krku. Je také doporučeno sundat neoprenovou kuklu z hlavy a rozepnout neopren v oblasti krku, aby se postiženému lépe dýchalo. K rychlejšímu probrání může pomoct i fouknutí na jeho obličej. Při všech těchto úkonech by mělo probíhat bezpečné přibližování ke břehu.

Pokud je vše správně, během několika vteřin by se měl potápěč samovolně začít vracet k vědomí. Návrat do normálního stavu by měl nastat v řádu desítek vteřin. Do této doby nemá smysl volat IZS. Až pokud je po této době potápěč stále v bezvědomí, je potřeba ho dostat na břeh, zavolat IZS a začít provádět umělé dýchání nebo přímo kardiopulmonální resuscitaci, ve které je zahrnutá i nepřímá srdeční masáž.

Pokud k sambě nebo blackoutu dojde, je důrazně doporučeno přerušit pro daný den potápění a nejlépe i jakoukoli náročnou činnost.

Proběhlé akce: 1x