| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2008-01-01
Třebíč - Komín BOPO
Výstup
Účast: Dvořák Štěpán
Netradiční přivítaní nového roku 2008 s překrásným výhledem na všechny ohňostroje z místa, kam by normální člověk touto dobou nikdy nevkročil nebo spíš nevylezl.
Článek
Tato velice krátká, ale zato vynikající akce vznikla spontánně asi 10 minut před tím, než jsem ji začal sám realizovat. Správně by měla patřit ještě i pod datum 2007-12-31, ale protože většina probíhala až po půlnoci, píši ji až k Novému roku.
Tento rok se většina mých kámošů rozhodla, jako obvykle, že oslaví příchod Nového roku společně na nějaké chatě (letos vyhrál Lipník). Já, ale na takovéto hromadné akce, kde je moc lidí a ještě k tomu alkohol nemusím, takže jsem opět zůstal doma. Dopoledne jsem si šel tradičně zaběhnout závod Silvestrovský běh (11,2km). Po obědě jsem si ještě zabruslil na rybníku a potom už jsem byl doma. Skoro celý večer jsem pak strávil u kámoše souseda (Novák Lukáš), kterého jsem beznadějně přemlouval, ať se jedeme podívat aspoň na ohňostroj do města. Bez úspěchu. Nepomohl ani návrh, že se zajedeme podívat aspoň na náš velice známý železniční most, ze kterého je rozhled na více, než půl města. Je to zkrátka lenoch. :) Místo toho, mě ale ihned napadlo, že daleko lepší rozhled, by byl z komína. Trochu jsem se pousmál, protože tento samý nápad, už mě napadl před rokem a půl (v létě), kdy jsem stanul (se Švárem) na vrcholu tohoto komínu poprvé a viděl jsem ten nádherný rozhled do všech stran. Chvíli jsem to bral jako legraci, ale po chvilce uvažování a představ, se mi to jevilo, jako dobrý nápad pro netradiční silvestr. Hned jsem svůj nápad sdělil Lukášovi, od kterého, už jsem ani nečekal, že by chtěl jít se mnou. Jelikož bylo kolem 23:15, nebyl už čas shánět nějakého parťáka, takže jsem začal rovnou s přípravou.
Rychle jsem přeběhl k nám do bytu, kde taťka právě okupoval můj notebook. Když se mě zeptal, kam se zase chystám, řekl jsem mu, že se jedu podívat na železniční most odkud bude určitě dobrý výhled na ohňostroje. Raději jsem mu řekl tuto verzi, abych od něj měl klid a nemusel zajisté poslouchat jeho řeči, ať to nedělám, že je to nebezpečný atd. Sdělil jsem to akorát bráchovi Tomovi, kterému to stejně bylo jedno, protože vypadal, že jediné, co ho právě zajímá je TV. Mamka už spala od páté hodiny, takže tu jsem řešit nemusel. Oblékl jsem si svoje staré tmavé a roztrhané oblečení a sbalil do batohu dalekohled, foťák, nějaké lezecké vybavení pro případ nouze a něco na pití. Na Vánoce jsem dostal od Šváry dvě vysílačky, a protože toto se jevila, jako dobrá příležitost na otestování, vzal jsem je s sebou. Jednu jsem dal Lukášovi a druhou jsem si připnul na batoh. Přesně v 23:40 jsem vyrazil na Tomově kole, protože moje bylo na opravě, ke komínu. Po cestě jsem ještě zkoušel spojení, ale za kopcem jsme se už neslyšeli. Na místo jsem dorazil po pěti minutách. Zamkl jsem kolo a schoval ho do houští u silnice. Po té jsem vylezl na kamennou zeď areálu a seskočil dovnitř. Přes hromadu suti jsem se dostal až ke komínu. Protože právě zbývalo přesně deset minut do půlnoci a přede mnou bylo asi 120m žebříku, musel jsem máknout. Vyskočil jsem proto na žebřík a začal sprintovat nahoru. Řeknu Vám, to byla fuška! Kvůli batohu jsem měl omezený pohyb, příčky na žebříku byli zmrzlé tak, že mě i přes rukavice po chvíli mrzli prsty na rukou a nohy mě klouzali tak, že jsem se musel opírat špičkami o samotný komín. Kupodivu mi připadala strašně dlouhá pouze první část, kdy jsem pořád viděl kousek pod sebou okolní staré opuštěné baráky továrny BOPO. Asi v půlce délky najednou zachrastila vysílačka a z ní se ozval hlas Lukáše. Super! Konečně jsem se dostal nad úroveň kopce a byl i v přímé viditelnosti s naším panelákem, takže se opět obnovilo spojení. S radostí jsem mu oznámil, že už ho zase slyším a řekl jsem mu, že jsem teprve v půlce a zbývá mi asi pět minut času. Mezitím, co jsem pokračoval v cestě, mi pravidelně hlásil čas. Připadal jsem si, jako u speciálních jednotek na nějaké misi. :) Menší pauzičku (asi 15s) jsem si dal na prvním ochozu ve dvou třetinách délky. Od něj jsem, pak valil bez přestání až nahoru. Zpocený jsem byl snad úplně všude a ruce a nohy mě, už po tak náročném dni, boleli převelice a ještě k tomu se mi šíleně mlžily brýle, takže jsem prakticky lezl poslepu. Jako perlička nakonec bylo, když jsem spatřil zavřený poklop. Ačkoli jsem měl lezeckou výbavu v batohu, na následné přelezení okolo zábradlí jsem už vůbec neměl sílu. Strčil jsem do něj a s úlevou jsem zjistil, že není zamčený. Nakonec jsem to vše dokázal a přesně o půlnoci 2008-01-01 v 00:00 jsem už celkem potřetí, se silami na dně, stanul nahoře.
Nahoře mě dost překvapila velká hromada sněhu a asi 30cm velká námraza. Oproti tomu mě zase vůbec nepřekvapilo, že zde bez přestání foukal vítr a padal déšť se sněhem. Zahlásil jsem se operátorovi do paneláku, a pak už jsem si jen užíval tu podívanou všude kolem. Pohled na ty ohňostroje byl parádní. Vždy jsem byl zvyklý se na ně dívat jen zespoda a nyní jsem je měl všechny pod sebou a ještě k tomu jsem viděl nejen Třebíčské, ale snad všechny po celém okrese. Prostě nádhera. A když to vezmu i se zvukovým doprovodem, připadal jsem si s těmi výbuchy, jako za války. Vybalil jsem foťák a začal fotit. Abych se taky zvěčnil, musel jsem použít samospoušť. Po chvilce focení jsem zavolal Švárovi do Lipníku a řekl jsem mu o mém nápadu. Sice to neuhodl, ale překvapivě ho to nepřekvapilo. Poté jsem si všiml, že díky větru se mi dostaly na objektiv kapky vody, takže jsem musel opatrně svým rolákem objektiv očistit. Naštěstí úspěšně, proto jsem mohl pokračovat ve focení. Abych si mohl vyfotit i vnitřek komínu, musel jsem se vyškrábat ještě asi 3 metry, až na úplný vršek. Odtud jsem, ale raději rychle slezl, protože to tam klouzalo a nechtěl jsem nikam zahučet. Ještě úplně nahoře jsem omylem při nastavování fotek zmrzlýma rukama nastavil nejhorší kvalitu, takže jsem musel, když jsem to po čtvrt hodině zjistil, vše vyfotit znova. Pak jsem si vzpomněl, že jsem si s sebou vzal tu malou limonádu, co jsem vyhrál dopoledne na Silvestrovském běhu, takže můj novoroční přípitek vypadal tak, že jsem ve 120 metrech nad zemí (městem) vypil na ex půl litru Třebíčské ZON Multivitamin. Ještě jsem si trochu poklábosil s Lukášem přes vysílačku, kdy jsem zjistil, že se slyšíme jen, když jsem na bližší straně. Jakmile jsem přešel 3m za komín spojení zmizelo. Protože už jsem byl zmrzlý, jako brok, rozhodl jsem se k sestupu. Schoval jsem věci do batohu, nahlásil sestup a přesně v 00:50 jsem začal sestupovat. Pauzu jsem si opět dal na prvním ochozu. Vzkázal jsem Lukášovi, ať se mi hlásí každou minutu, bych zjistil, kdy se ztratí signál. Bylo to někde v půlce. Cesta dolů nebyla, už tolik silově náročná, ale ve výsledku byla horší, protože dolů se vždy leze hůře, takže jsem si pěkně omlátil holeně, a jak jsem moc nespěchal tak jsem pěkně promrzl a to nepočítám ruce, které už jsem vůbec necítil a používal jsem je jen jako háky. Dole na zemi jsem stanul přesně v jednu. Překonal jsem suť, plot, vytáhl jsem kolo z roští, odemkl zámek a vyrazil domů. Doma už všichni spali, takže jsem jen vybalil věci, aby do rána uschly a šel ještě na chvíli za Lukášem. Ten byl, ale trochu pod vlivem, takže jsem po půl hodině vzal jeho vysílačku a šel domů spokojeně spát.
Když se na tuto spontánní akci podívám zpětně, můžu říct, že se jednalo o velice vydařeného, ale hlavně netradičního Silvestra. I přesto, že jsem vše podnikl sám bez jakékoli pomoci, šlo vše podle plánu, akorát mě z toho rychlo výstupu ještě tři dny bolel snad každý sval v těle. Rodičům jsem zatím pravdivou verzi neřekl, takže jsem jen zvědav, kdy to odhalí…
Fotky: 18x
Videa: 2x (00:00:32)
Půlnočné ohňostroje
Délka: 00:00:17Půlnočné ohňostroje
Délka: 00:00:15| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |