Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
Výstup na vysílač, který se nachází u statku Vartemberk. Jednalo se o první výstup, při kterém jsme museli překonávat zábrany, v tomto případě v podobě asi 30 cm bodců. K vysílači jsme se dostali šílenou cestou napříč lesem, kdy jsme s sebou táhli i kola. Z vysílače byl nádherný rozhled. Dokonce byla vidět i 35 km vzdálená jaderná elektrárna Dukovany.
První víkend o mé dovolené jsme se Švárem vyrazily na tři vysílače nacházející se severně od Třebíče. Protože den před tím jsme byli večer běhat 20 km, ze kterých ho bolelo ho koleno, jsme nakonec byli rádi, že jsme zvládli jen jeden.
Když se po bědě Švára stavil na zahradu, vzali jsme mapu a naplánovali, jakou cestou pojedeme. Pobrali jsme potřebné vybavení a vydali se na cestu. Nejbližší vysílač byl někde v lesích za obcí Okřešice. Hned za touto obcí jsme odbočili do pole a jeli přímo k lesu. Bohužel v lese cesta zmizela, takže jsme museli tlačit kolo nějaký kilometr napříč lesem. Samozřejmě jsme několikrát narazili na různé cesty, na kterých jsme časem zjistili, že vedou úplně někam jinam, takže jsme se museli zase vracet. Když už jsme se asi po jedné hodině konečně viditelně přiblížili k vysílači, objevila se před námi velká louka pro krávy, která byla obehnána plotem. Švára se rozhodl, že otestuje, jestli je v plotu elektřina. Byla. Ještě několik minut poté ho bolela ruka. Překonali jsme tedy opatrně elektrický plot a i s koly jsme se vydali na druhou stranu louky. Tam jsme opět museli přelézt oplocení na druhou stranu. Po asi 300 m chůze lesem jsme došli opět ke kraji louky, na které stál konečně vysílač. Hned vedle něj byla nějaké budka a celé to bylo obehnané plotem s ostnatým drátem.
Nejprve jsme to celé obešli, abychom zjistili, co kde je a jak se nejlépe dostat dovnitř. Poté jsme kola schovali do lesa a šli na to. Bránu jsme opatrně přelezli po pevných železných trubkách, které vedli nad celou bránou. Když jsme se dívali na žebřík vedoucí nahoru, zjistili jsme, že je asi po pěti metrech uzamčený a okolo všech možných výstupových cest jsou přidělané asi 30 cm ostny. "No co, aspoň to bude větší sranda!", konstatovali jsme. Chvíli na to už jsme lezli nahoru. Když jsme dospěli až k zábranám, přelezli jsme úplně na vnější stranu vysílače a dané otravné ostny jsme opatrně oblezli z venku. No žádná legrace to nebyla. Nejhorší bylo se pořádně "vyhrbit", aby se daly ostny minout. I když jsem se od nich oddaloval, co to šlo, stejně mě trochu pošimraly na břichu a na bradě. Po úspěšném překonání jsme pokračovali přes všechny plošiny až tu poslední. Rozhled zde byl nádherný. Protože bylo polojasno a díky větru i dobrá viditelnost, bylo vidět až jadernou elektrárnu Dukovany, která je vzdálená vzdušnou čarou asi 35 km. Třebíč ležící jižně byla jako na dlani. Výhled na sever poskytovat pohled na samé lesy. Když jsme se pokochali výhledem, vylezli jsme posledních pár metrů po žebříku až na samotný vrchol. Stát se tu moc dobře nedalo, takže jsme byli jen zapření nohama o konstrukci. Foukal tu ohromný vítr, kvůli kterému jsme docela začínali mrznout. Udělali jsme pár fotek, rozhlédli jsme se ještě po kraji a následoval sestup. Slezli jsme až oněm zábranám, které jsme opět museli opatrně oblézt venkem. Po sestupu jsme opustili areál a vydali se po cestě, kterou jsme z vrchu viděli dolů z kopce. Projeli jsem kolem statku Vartemberk a po chvilce jsme už byli na silnici, po které jsme frčeli, co nejrychleji domů, kde na nás čekalo grilovaní masa.
Cesta k vysílači skrz les nám trvala něco přes hodinu. Zpáteční cesta po polní cestě asi 10 minut. Příště se proto pořádně podívám do mapy, abychom takhle zbytečně neztráceli čas. Co se vzpomínám, tak tohle byl zatím první vysílač, kde jsme museli překonávat nějaké zábrany. Tvůrci se snažili, ale jako největší výsměch pro ně musí být, nejen že jsme je překonali, ale hlavně to, že jsme měli čas je i pořádně vyfotit. Když se nad tím ale pořádně zamyslím, neměli by raději takovéto věci dávat nikam, protože to mnohonásobně zvyšuje šanci nějakého nepěkného úrazu, za který by byl v našem státě stejně vinen majitel objektu. Když už se tam člověk dobelhá, tak to určitě kvůli nějakým zábranám nevzdá.
1 - 20 |
1 2 3 ► | 55 |
1 - 20 |
1 2 3 ► | 55 |
Brtník |
2009-12-25 17:35:58 • 2021-07-17 19:41:57
|
---|---|
Dík moccc
|
SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |