| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2008-07-09
Dalešická přehrada - Wilsonova skála
Lezení
Účast: Dvořák Štěpán, Tomec Martin
Lezení na Wilsonově skále ve večerních hodinách. Jistilo se z vrchu, proto se před samotným lezením muselo nejprve slanit dolů k vodě. Kvůli rychle nastupující tmě, jsme to zvládli každý jen jednou.
Článek
Po předchozí akci, kdy jsme skákali ze Stropešínského mostu jsme byli v kempu skoro až do večera. Potom, protože už dlouho nepršelo, jsme vzali lana a šli jsme si zalézt na Wilsonovu skálu. Švára zůstal v kempu, protože nechtěl zatěžovat své bolavé koleno.
S Matesem jsme došli až nahoru a vysypali materiál. Na zábradlí jsme vytvořili kotvící bod, který jsme pro jistotu ještě pojistili o skálu. Nakonec jsme shodili dolů lano. Opět jsme měli v plánu, tak jako obvykle lézt jižní stěnu. První jsem šel na věc já. Slanil jsem úplně až na dolní plošinu, která byla zároveň s vodní hladinou. Vyndal jsem lano z osmy a následně jsem se na něj navázal. Houkl jsem nahoru na Matesa, že lezu, aby začal jistit. První polovina jižní stěny je lehké lezení po mírně zešikmené skále. Ovšem těsně nad polovinou se nachází asi třímetrový převis, na který jsem si vůbec netroufal, zatím. Přelezl jsem tedy na pravou stranu, kde převis končí. Zde jsem objevil zaklíněný friend, který nešel vytáhnout, protože měl zlomenou plastovou destičku na vytahování. Opodál byla vrcholová schránka, která překvapivě nezela prázdnotou. Pokračoval jsem odtud již kolmo nahoru. Stěna zde už není zešikmená, ale vede kolmo nahoru. Výstup zde zjednodušují úchyty, které připomínají výstup po žebříku. Kdo chce, může používat jiné, ale pak se pořádně zapotí. Poslední část skály je opět mírně zešikmená, ale hlavně zde chybí pořádné chyty, takže to chce mít pořádně neklouzavé boty. Pak už jsem přehoupl zábradlí a 40 m skálu jsem měl za sebou, takže na cestu mohl vyrazit Mates. Jeho cesta vypadala stejně jako moje, Slanil až dolů, převázal se a lezl nahoru. Když došplhal, akorát zapadlo slunko, takže jsme vše sbalili a seběhli zpět do kempu na večeři. Kdyby odpoledne tolik nepršelo, mohli jsme to vylézt vícekrát, takhle jsme byli rádi aspoň za toto.
Fotky: 12x
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |