| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2008-07-11
Dalešická přehrada - Wilsonova skála
Lezení
Účast: Dvořák Štěpán, Vaverka Jan
Celodenní lezení na Wilsonově skále. Dopoledne jsme každý zvládli dvě cesty, odpoledne to byly cesty tři. Lézt se začínalo zdola z veslice a první cesta se vždy lezla na prvolezce. Současně s námi pobíhali na západní stěně chlapy z Adrexu.
Článek
Od pondělí jsme byli na Hartvíkovické pláži a ve čtvrtek jsme se měli vracet domů. Když jsem dojel do Třebíče, tak jsem se stavil za bratrancem delphi, který se právě vrátil z Holandska, protože jsem se ho potřeboval zeptat, jestli by se mnou nejel na týden na kola, když teď Švára kvůli svému kolenu nemůže. Situace se ale trochu obrátila, protože on mě přemluvil, ať s ním zase jedu zpátky na Hartvíkovickou pláž asi, kde budeme až do pondělí. Když jsme dorazili, byla už tma, takže jsme šli po chvíli spát. Ustlali jsme si to přímo pod širým nebem. Další den ráno bylo nádherně slunečno, takže jsme se rozhodli, jít si zalézt na Wilsonovu skálu. Sbalili jsme se potřebné věci, nalodili se do veslice a vyrazili po proudu ke skále.
Asi po půl hodině jsme k ní dorazili. Dnes jsme měli v plánu lézt opět jižní stěnu, ale tentokrát úplně poprvé na prvolezce. Přivázali jsme veslici ke skále a já jsem se vydal na cestu. Začátek jsem lezl podobně jako naposled s Matesem, ale pod oním převisem jsem se vydal doleva. Při cvakání expresek jsem musel dávat velký pozor, do jaké skoby ji dávám, protože se zde nachází velké množství starých a rezavých. Když jsem se dostal zleva na úroveň převisu, nechal jsem se spustit zpět do veslice. Nyní šel delphi, který mohl vesele lézt již s horním jištěním. Stejnou cestou vylezl do stejného místa a pak se nechal také spustit dolů. Potom jsem si ti každý vylezl ještě jednou a byl čas jít na oběd. Odveslovali jsme ke kempu z druhé strany a loď jsme tam nechali, věci jsme ale odnesli zpět ke karavanu. Potom jsme šli na oběd.
Po obědě jsme si dali malý odpočinek a vyrazili znova na skálu. Opět jsme přivázali veslici ke skále a já to poprvé vylezl na prvolezce. Když jsem se dostal opět doleva na úroveň převisu, vytvořil jsem tam kotvící bod pro horní jištění, abychom mohli lézt západní roh jižní stěny, protože na něm se žádné skoby nenacházejí. Když jsem byl hotov, nechal jsem se spustit dolů. Potom následovalo několik výstupů po této hráně. Delphi odpoledne lezl dvakrát a já dokonce třikrát. Při našich výstupech pobíhali po západní stěně chlápci z Adrexu a chystali tam prostor pro Deep Water Solo (boldering nad vodou), vedle nás lezli nějací dva staroušci se s mladou slečnou a nad hladinou bouldroval nějaký tábor, jehož jeden člen si pěkně natloukl hrudník, když ze tří metrů spadl na kámen a následně do vody. Asi v polovině odpoledního lezení jsme si dali menší přestávku a šli se zchladit do vody. Já jsem si vylezl asi šest až sedm metrů na skálu, odkud jsem skočil do vody. Když jsme dolezli naši poslední cestu, zapadlo slunku, takže jsme vše naházeli do veslice a veslovali zpět do kempu, tentokrát už k hlavní pláži.
Po večeři jsme vyklepali, poskládali a uklidili materiál. Byli jsme dost vyčerpaní, opálení místy až spálení, protože jsme strávili asi sedm hodin na skále, kde svítí snad celý den. I když jsme byli pěkně zničení, bylo to super celodenní lezení. Když jsme pak zalezli předčasně do spacáků, bylo hned po nás.
Fotky: 23x
1 - 20 |
1 2 ► | 23 |
1 - 20 |
1 2 ► | 23 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |