Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
Víkendová akce v Rakouských Alpách, kde jsme sjížděli řeku Salzu. Měli jsme dvoumístné nafukovací lodě (Ria a Pálavy) a plastové kajaky. Teklo podprůměrně vody, takže sjíždění bylo zajímavější, protože jsme se museli pořád vyhýbat kamenům. Voda byla průzračně čistá ale, zato zase pěkně ledová. Počasí nám vyšlo nádherně. V sobotu pálilo slunko a v neděli bylo jen zataženo.
Na Salzu už jsme měli jet na konci června, ale kvůli počasí z toho sešlo. Tento termín už konečně vyšel. Měl jsem sice pár problémů, jak se pak dostat do práce, ale to se naštěstí vyřešilo. V průběhu týdne před odjezdem jsme se domluvili, kdo všechno pojede a jak budeme rozmístění po lodích. V pátek, když jsem dorazil z práce do Třebíče, jsem si musel ještě půjčit lodní pytle, protože sám žádný nemám. Na zahradě jsem našim vzal stan a ešus. Doma jsem nejprve musel uklidit věci z minulého týdne, kdy jsme byli na mostě a pak jsem mohl nachystat věci na vodu.
Odjezd do Rakouska byl v sobotu ve čtyři hodiny ráno. Jelo nás celkem deset a jeden pes ve třech autech. Než jsme se ale dostali z Třebíče, bylo hodin pět. Projeli jsme Znojmo a pak přes hranice do Rakouska. Protože v noci jsem se moc nevyspal, tak jsem v autě po cestě chvílemi pospával. Kvůli tomu ani nevím, jakou cestou jsme jeli, ale kolem 11. hodiny jsme dorazili do cíle do obce Wildalpen, která se nachází v okrajové části Alp. Ale i tak už zde byli velké kopce a pěkné skály. V jednom kempu jsme se ubytovali. Hned potom řidiči sjeli s auty podél řeky k místu, kde budeme končit, nechali tam dvě auta a třetím se vrátili zpět. Mezitím, když byli pryč, tak jsme připravili lodě a oblékli se do neoprenů. Protože bylo jasno a slunko solidně pálilo, museli jsme se chladit v v ledové řece. Když se řidiči po 12. hodině vrátili, mohli jsme vyrazit. Měli jsme s sebou celkem šest lodí. Dva kajaky, tři Ria a jednu Pálavu. Samozřejmě na té nejhorší lodi, Pálavě, jsem jel já s bratrancem. Voda v řece byla sice ledová, ale zase byla nádherně čistá. V jakékoli hloubce bylo vždy vidět až na dno. Měl jsem s sebou foťák, který jsem měl ve vodotěsném pytlíku, který jsem si půjčil od Matesa. Snažil jsem se tedy za jízdy fotit, ale moc mě to nešlo, protože můj foťák má objektiv, který se moc vysouvá a ten obal tomu bránil. Kvůli tomu se nedalo moc ostřit a ještě k tomu byla většina fotek rozmazaná kvůli kapkám vody na pytlíku. Na nafukovací Pálavě se jelo velice jednoduše. Skoro žádná peřej nás ani trochu nerozhodila. Ale přesto jsme šli přes palubu, když jsme se v jednom místě snažili otočit, abychom se mohli podívat, jak to Švára nezvládl a plaval pupkem nahoru. Takže v jediném místě jsme plavali hned tři najednou. Další dlouhý úsek jsme projeli všichni bez problému. V místě kde do řeky přitékal nějaký potok, jsme si udělali občerstvovací zastávku. Já jsem se mezitím vyměnil s Matesem a po druhé v životě vlezl do kajaku. Když jsem v něm byl naposledy, tak jsem byl každých pět minut pod vodou. Doufal jsem, že tady to bude lepší. Když se všichni najedli a napili, vyrazili jsme dál. V kajaku jsem si ze začátku připadal jak vosa na bonbónu. Hned na prvních peřejích si se mnou proud dělal, co chtěl. Přesně uprostřed řeky byl obří kámen, přes který přetékala voda a já jsem samozřejmě musel vjet přímo na něj, abych dole vyplaval zadkem napřed. Dotáhl jsem tedy kajak ke břehu, zalezl do něj a pokračoval v cestě. Na dalších několika kilometrech jsem se cvakl jen dvakrát. Ale i přesto jsem musel zastavit vícekrát a vylézt z něj ven, protože mě kajak byl malý a odkrvovali se mi v něm nohy. V jednom místě jsme projížděli okolo asi pětimetrového skokánku, u které jsme zastavili a šli si zaskákat. Všichni skákali jen obyčejné skoky po nohách. Jen já, Švára a Mates jsme skákali backflipy. Švára si napotřetí skočil salto se šipkou, při kterém se zaryl do písku na dně, takže raději přestal. Když jsme doskákali i my ostatní, pokračovali jsme v cestě. Já jsem vrátil kajak zpět Matesovi a zase jsem jel na Pálavě s bratrancem. Od této chvíle jsme my dva začali blbnout. Vždy když jsme sjížděli nějakou peřej, tak jsme ji projížděli bokem napřed, abychom si to pořádně užili. Protože vlny byli občas vyšší než loď, otáčeli jsme se celkem často. A když už jsme to přežili, tak jsme měli z Pálavy plovoucí vanu, takže jsme ji stejně museli u břehu vylít. Úsek, který byl asi nejakčnější ze všech, jsme oba proplavali, protože jsme se na první vlně zase cvakli. Konečná část už byla v pohodě. Akorát těsně před koncem nás převrhl protiproud, ale když jsme padali do vody, tak nás nevědomě zachránil Mates s kajakem, protože jsem spadl na něj a zase jsem se odrazil zpět. Po páté hodině jsme dojeli do cíle. Vytáhli jsme lodě k silnici, převlékli se, lodě přivázaly na auta a vyrazili zpět do kempu. Než jsme se navečeřeli, byla tma jak v pytli. Ještě před spaním jsme se šli podívat na nějaké kaskády, ale protože byla tma, nic jsme neviděli. Všichni potom zalezli do stanů a šli spát. Mě se tam nechtělo s ostatníma mačkat, a tak jsem se ubytoval venku vedle keře pod širým nebem. Při pohledu na hvězdnou oblohu se usínalo nádherně. V noci jsem se párkrát probudil, když jsem se převalil na část spacáku, která byla z venku mokrá od rosy.
Ráno jsme se všichni probudili po sedmé hodině. Uvařili jsme si čaje, polévky, snědli jsme nějaké jídlo a začali se balit. Kolem deváté hodiny jsme z kempu odjeli. Sjeli jsme několik kilometrů po proudu a tam jsme vyložili všechny věci na vodu a začali se připravovat. Řidiči opět odjeli až na konec řeky a vrátili se jenom jedním autem. Když se vrátili, nalodili jsme se na lodě. Tentokrát jsem já a delphi jeli na kajacích. Než jsme dojeli k místu, kde jsme minulý den skákali do vody, měli už jsme oba dva za sebou jedno převrhnutí. Na skokánku jsem tentokrát skákal jen já. Dal jsem si čtyři backflipy a jeli jsme dál. Odkrvené nohy jsem tentokrát neřešil, protože se mi nechtělo zastavovat. Než jsme kajaky vrátili Matesovi a Švárovi, převrhli jsme oba ještě jednou. Konečný nejakčnější úsek jsme opět sjížděli na Pálavě. Tentokrát jsme si dali větší pozor a projeli jsme ho jen s trochu zalitou lodí. U jednoho místa, kde se řeka zúžila a vytvářela jazyk, jsme zkoušeli nájezdy do proudu, které téměř vždy skončili převrhnutím. Naposled jsme se ještě převrhli v jedné úžlabině, kde jsme se vyškrábali na převrhnutou Pálavu a další kilometr sjížděli na jejím dně. Poslední úsek jsme sjeli v pohodě. Na konci jsme opět vynesli lodě k silnici a začali uklízet. Mezitím řidiči odjeli pro poslední auto, které nechali na místě našeho nalodění. Když jsme vše ve dvě hodiny sbalili, vyrazili jsme k domovu. V té době na mě padla neuvěřitelná únava, takže jsem zase pospával a nevěděl, jakou cestou jedeme. Na benzínce ve Znojmě jsme se naposled rozloučili a pak už jeli samostatně. Protože já jsem celkem spěchal, zavezli mě domů jako prvního. Chvíli po příjezdu mě z pizzerie dovezli večeři, kterou jsem si hned za hranicemi objednal. Po večeři jsem vybalil věci z vody, sbalil věci do práce a vyrazil směr Olomouc.
S delphim jsme byli na Salze úplně poprvé. Čekali jsme sice trochu divočejší vodu, ale i tak to bylo super. Nejvíce se mi líbilo prostředí okolo řeky, které bylo tvořeno kaňonem s prudkými stěnami a občas i velkými skalisky. Zajímavé byli i břehy, protože nebyly jako u nás tvořeny bahnem a nesvažovali se směrem do středu řeky, ale byli kamenité a skalnaté a téměř všude podemleté, takže se z koryta řeky nedalo skoro vylézt. Až příště zase pojedeme, nejspíš asi příští léto, tak už pojedu jedině na kajaku.
141 - 160 |
◄ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 ► | 169 |
141 - 160 |
◄ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 ► | 169 |
SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |