| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2008-09-27
Třebíč - Borovinský most
Kienova houpačka
Účast: Dvořák Štěpán, Švaříček Tomáš, Dvořák Tomáš, Müller Jiří, Bernfeldová Iveta
Další naše skákání z mostu, na které přijel kámoš z práce Müller Jiří a jeho přítelkyně. Pro něho to nebylo nic těžkého, takže za celé odpoledne zvládl z nás všech nejvíce skoků, snad až pět. Jeho přítelkyně měla z mostu docela strach, takže si skočila jen jeden skok skoro až na konec. K jištění jsme poprvé použili "kyblík", místo klasické slaňovací osmy a docela se osvědčil. Nakonec našeho skákání jsem ze Švárem poprvé skočili salto vzad, tzv. backflip. Po celou dobu jsme natáčeli dvěma kamerami, takže časem vznikne další sestříhané video.
Článek
Již před letní dovolenou jsem se v práci domlouval s Jirkou Müllerem, že by v létě zajel do Třebíče, protože si chtěl také vyzkoušet Swing Jump. Bohužel jsme v létě neměli oba dva zároveň volno, takže celá akce vyšla až na konci září. Přesněji jsme byli domluveni na sobotu po obědě. Protože bydlí až za Olomoucí, musel vyrazit skoro tři hodiny předem. Do Třebíče dorazil se svou přítelkyní přesně v 12:00, kdy jsem právě obědval na zahradě. Musel jsem tedy přidat, aby zbytečně nečekali. Když jsem doběhl před panelák, kde čekali, řekl jsem jim, ať jdou zatím se mnou nahoru, protože to bude chvíli ještě chvíli trvat. Doma jsem se po běhu osprchoval, potom jsem sbalil potřebný materiál a kontaktoval kámoše, že o půl druhé vyrážíme na most. Věci jsme snesli dolů, naložili do jejich auta a vyrazili směr most.
Batoh s věcmi jsem si hodil na hrb a začali jsme stoupat nahoru na most. Když jsme došli až nahoru, dorazil i brácha Tommas. Ihned jsme začali stavět jistící aparaturu. Místo slaňovací osmy jsme na jištění poprvé použili "kyblík". Těsně před dokončením dorazil i Švára. Tentokrát jsme s sebou měli dva foťáky a dvě kamery, takže jsme se snažili celou akci pořádně zdokumentovat. Jako první šel skok ukázat našim hostům Tommas, který začal podlézáním mostu. Švára zůstal na místě, protože ho jistil a my ostatní jsme mezitím přešli na druhou stranu, aby se Jirka a jeho přítelkyně mohli podívat, jak to vlastně vypadá. Zkontroloval jsem Tommase, jestli má všechno v pořádku a dal jsem vědět přes vysílačku Švárovi, ať je připravený. Chvíli na to Tommas skočil ukázkový skok ze zábradlí "po hlavě za sedák". Další na řadě byl Jirka. Pomohl jsem mu obléct sedák, přivázal ho na lana a naposled zopakoval, co má dělat a co ne. Přelezl zábradlí a čekal, než se Švára zavěsí na smyce, aby ho mohl lépe natáčet zavěšený pod mostem. Když jsem mu řekl, že je vše připravené, počkal jen pár sekund a skočil. Protože skákal poprvé, skočil jen od zábradlí "po nohách za sedák". Podle jeho opičího řevu a různých hlášek se mu to asi hodně líbilo. Někdy v létě byl skákat se svou přítelkyní tandem, takže tohle pro něj bylo trochu něco jiného. Další měla jít jeho přítelkyně. I když jsme ji ale oblékli do sedáku, přemluvit se nám ji, aby přelezla zábradlí, nepodařilo, natož aby pak ještě skočila. Mezitím si Švára nachystal kanady na jeho skok, takže si jen vzal lano a mohl skočit on. Hned na poprvé si dal skok z traverzy "po hlavě za nohy". Od této chvíle jsme všichni náhodně skákali různé skoky. Bylo jich hodně, takže už si nemohu vzpomenout, kdo a po kom který skok skákal. Každopádně někdy uprostřed naší akce přišla sestřenice Klára, aby se poprvé podívala, jak to naše skákání vlastně vypadá. Když jsem byl právě na straně, kde se jistí, kousek vedle mě stál místostarosta města Třebíče Ing. Jan Karas, nejspíš se svým synem, který se podíval na jeden náš skok, pak jsem ho ještě zahlédl pod mostem, kde se podíval na druhý. Pokud o nás město do této chvíli nevědělo, tak ode dneška už o nás ví. Jen doufám, že nebudou mít nic proti. Asi hodinu před koncem skákání se najedou Jirkova přítelkyně rozhodla, že už skočí. Já jsem právě na druhé straně jistil, takže jsem z toho nic neměl. Každopádně mě pak říkali, že jí trvalo dost dlouho, než se odhodlala. Když si vzpomenu, jak dlouho trvá mě, než skočím nějaký nový skok, tak mě to vůbec nepřekvapilo. Protože jí to trvalo opravdu dlouho, nikdo neměl tu trpělivost být stále v pohotovosti s kamerou, takže se nám ji nepodařilo zvěčnit. Podle její reakce byla snad spokojená. Když jsem skákal svůj předposlední skok, tak jsem skočil opět další svoji novinku, z traverzy "po hlavě za sedák".
Úplně poslední dva skoky jsme šli já a Švára. Švára už byl na druhé straně a chystal ke skoku, když jsem k němu dorazil. V té chvíli mě překvapil, protože se chystal poprvé v životě skočit salto, přesněji backflip. Nad tímto skokem jsme už nějakou dobu přemýšleli, ale měli jsme strach, že se možná zamotáme do lana. Ovšem Švára byl rozhodnutý, že tu zkusí. V té chvíli se pod mostem objevila moje mamka, takže se tam rovnou usadila a koukla, co se bude dít. Švára mezitím vylezl na zábradlí, otočil se zády do prázdnoty, chytil lana do levé ruky, aby se do nich při otáčení nezamotal a připravoval se ke skoku. Tuhle chvíli jsem mu vůbec nezáviděl. Stál tam asi tak dvě až tři minuty než se odhodlal. Odrazil se dozadu, nohy měl najednou nahoře, hlavu dole a v ruce stále svíral lana. Celkem v plynule se přetočil a zmizel pod mostem. Když pak vyběhl zpátky nahoru, byl stále pořádně nadopovaná adrenalinem. Říkal, že tohle ho zase pořádně nakoplo. Mě to samozřejmě nedalo a musel jsem to zkusit taky. Přivázal jsem se na lana, vylezl na zábradlí, otočil se zády k propasti, chytil lana do pravé ruky a přemýšlel jsem, jak to vlastně skočím. Neměl jsem ani strach, že se do toho nějak zamotám, ale spíš jsem měl problém si představit, jak to vlastně v tom vzduchu přetočím. Musel jsem zavřít oči a představit si, jak to skáču do vody. Rozdíl byl samozřejmě ve výšce. Do vody je to nějakých pět metrů, ale tady je to něco přes 30. To by ještě nebylo tak hrozné, ale nejvíce mě rozhazovalo, že musím držet jednou rukou lana a tím pádem ji nesmím na nic jiného použít. Při backflipu do vody používám totiž obě ruce, abych dostal potřebnou rotaci. Vždy, když už jsem si správně uspořádal své myšlenky a chystal se, že skočím, tak na mě někdo zespoda křikl, ať už skáču, že mu dochází baterka v kameře. Tím mě samozřejmě rozhodil a já mohl začít od začátku. Tohle se opakovalo několikrát za sebou. Až pak nakonec se to podařilo. Zavřel jsme oči, představil jsem si, že skáču nad vodou a skočil jsem. Ve chvíli, kdy jsem byl hlavou dolů, tak mě došlo, že jsem udělal něco špatně. Bylo to, že jsem moc pokrčil nohy, takže jsem se nedostal tak daleko od mostu. Lano se proto trochu prověsilo a já do něj spadl. Problém byl, ale v tom, že jak jsem se držel rukou lan, tak jsem se mírně přitáhl a tím pádem jsem měl u těla asi půl metru volné lana, po kterém jsem i přes stisknutou dlaň sjel dolů. Samozřejmě to pěkně pálilo. Adrenalin jsem v sobě cítil ještě ve chvíli, kdy jsem doběhl zpět nahoru na most. Tohle byl jeden z mála skoků, u kterého jsem měl zavřené oči a ještě si detailně pamatuji jeho průběh.
Protože slunko už dávno zapadlo, začalo se rychle stmívat. Proto jsme všechno rychle sbalili, svázali lana dohromady, aby vyšly nadvakrát dolů a chystali se ke slanění. První slanil Tommas, potom Jirka a nakonec já se Švárem najednou. Dole jsme vše poskládali do batohu a šli zpět k autu. Švára a Tommas zde byli na kole, tak že se samostatně rozutekli. Jirka mě hodil domů a pak se vydal na zpáteční cestu domů.
Průběh celé akce byl poklidný i přesto že nás tam bylo víc než obvykle. Použití "kyblíku" na jištění místo slaňovací osmy se osvědčilo, protože se lano skoro vůbec nekroutilo a lehce se "kyblíkem" protahovalo. Jedinou nevýhodou bylo, že se při zachycení pádu nedala lana trochu popustit, aby se samotné zachycení trochu utlumilo. Díky dvou kamerám se nám podařilo natočit skoro všechny skoky z různých úhlů. Jen co bude trochu času, tak se pustíme do stříhání. S fotkami to bylo horší. Na obloze bylo hodně mraků a část skoků probíhala až po západu slunce, takže nebylo dostatečné osvětlení a proto je druhá polovina fotek rozmazaná. Pro mě tato akce znamenala dva nové skoky. První byl skok z traverzy "po hlavě za sedák" a druhý byl backflip. Švára byl ze svého backflipu nadšený, protože se mu docela povedl. U mě to bylo horší. Musím ho ještě pořádně natrénovat. Jirka se svou přítelkyní byli spokojeni velice. Když jsem s ním mluvil následující pondělí v práci, slíbil, že musí někdy zase přijet a že doveze ještě nějaké další kámoše. No uvidíme…
Fotky: 70x
1 - 20 |
1 2 3 4 ► | 70 |
1 - 20 |
1 2 3 4 ► | 70 |
Videa: 1x (00:03:14)
2008-09-27 - Třebíč - Borovinský most - Kienova houpačka
Délka: 00:03:14| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |