Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
Plánovaný výstup na nejbližší vysílač pro jednoho zájemce. Výstup byl domluvený skoro dva týdny dopředu. Až do poslední chvíli se čekalo, jak se vyvine počasí. Nakonec se výstup úspěšně uskutečnil o večerních hodinách za jasné oblohy, ale ledového větru. Řady nadšenců se opět rozšířili o dalšího člena. Další informace z této akce naleznete na stránkách spolulezce cd89.cz.
Zhruba před dvěma týdny mě kontaktoval Sidor Ondřej někde od Dačic s prosbou, že by si chtěl vylézt nějaký vysílač. Protože s tím neměl žádné zkušenosti, tak chtěl, abych s ním na první vysílač vylezl já a ukázal mu, jak na to, co je potřeba a popřípadě, jak se jistit. Dohodli jsme se proto na středu večer na můj nejznámější vysílač na Zadní Hoře.
Ondra dojel k nám domů něco po půl šesté večer. Doma jsem mu vysvětlil, co ho čeká, jaké s sebou vezmu vybavení a jak ho budu jistit. Potom jsem sbalil potřebné vybavení a šli jsme k autu. Jeho škodovkou jsme dojeli až na Zadní Horu, kde jsme na jedné lesní cestě nechali stát auto. Zbývající půl kilometr jsme šli pěšky. Když jsme dorazili k vysílači, celý objekt jsme obešli, abychom získali přehled, jak to kolem vypadá. Ondra mezitím zespoda obdivoval výšku vysílače. Potom jsem mu dal sedací úvazek a naposled vysvětli, co ho čeká. Opatrně jsme podlezli již uvolněný plot a šli k žebříku. Přivázal jsem k sobě Ondru 10 m lanem a vysvětlil mu, jak daleko ode mě má lézt. Výstup jsem zahájil já, aby Ondra byl vždy pode mnou. Když jsme zdolali prvních 10 m a dostali jsme se nad úroveň lesa, začal foukat ledový vítr. Sice pomalým tempem, ale bez přestávky, jsme vylezli na první plošinu, kde jsme si dali menší odpočinek. Už zde, asi 20 m nad zemí, byl Ondra nadšený, protože tohle pro něj bylo úplně něco nového. Chvíli jsme se rozhlíželi po kraji a pak jsme zbývajících asi 15 m na vrchol zvládli během chvilky. Zde byl vítr opravdu silný a ledový, takže Ondra, který měl pouze jedno tričko, byl zmrzlý jako brok. Půjčil jsem mu dalekohled, aby se mohl pořádně rozhlédnout po okrese, a mezitím jsem vytáhl foťák, abych jeho prvovýstup a můj pátý výstup mohl zdokumentovat. Bohužel jsem zjistil, že má paměťová karta nejspíš odešla do věčných lovišť, takže jsem musel ubrat na kvalitě fotek, aby se vešly do interní paměti foťáku. Když jsme nahoře po asi čtvrt hodině kvalitně vymrzli, zahájili jsme sestup. Tentokrát lezl první Ondra, aby byl stále pode mnou. Na nejnižší plošině jsme si opět dali menší přestávku, po které jsme v pořádku sestoupili až úplně dolů. Schoval jsem spojovací lano do batohu a opatrně jsme podlezli uvolněný plot. Sbalil jsem zbývající materiál a vyrazili jsme zpět k autu. Po odvozu jsem se s Ondrou rozloučil a šel jsem domů.
Pro mě již tento pátý výstup na stejný vysílač skoro nic neznamenal, ale pro Ondru to znamenalo objevení dalších možností života. Zjistil, že na tom nic, že si stačí jenom věřit, takže může zkusit sám zdolávat vysílače v okolí jeho bydliště. Byl jsem proto rád, že jsem ho mohl něco nového naučit.
SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |