| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2009-07-25
Třebíč - Borovinský most
Kienova houpačka
Účast: Dvořák Štěpán, Müller Jiří, Bernfeldová Iveta, dva náhodní kolemjdoucí
Akce uspořádaná opět pro mého bývalého spolubojovníka z Přáslavic. Přijel pouze on s přítelkyní a nakonec jsem skákal jen já a on, takže jsme si každý skočili celkem pětkrát. Hodinu před koncem šli kolem dva mladíci, které naše skákání zaujalo, a proto si jeden z nich také skočil. Skákali jsme opět stejný způsobem jako před dvěma týdny, takže jsme po dohoupání slaňovali dolů. Nezkoušeli jsme nic nového, jen jsme si zopakovali staré dobré skoky.
Článek
Necelý týden před akcí se mi ozval bývalý spolubojovník z Přáslavic Müller Jiří, že by si o víkendu přijel opět zaskákat z mostu a že s sebou vezme pár kamarádů. Vše se domluvilo na sobotu odpoledne. Akorát v pátek upřesnil počet lidí, a to že přijede jen on a jeho přítelkyně Iveta. To byla dobrá zpráva, protože v sobotu jsem měl čas jen já, takže jsem se nemusel bát, že bych víc lidí sám nezvládl. V sobotu dorazili do Třebíče před jednou hodinou odpoledne. Doma jsme vzali všechny krabice s vybavením, naložili je do auta a vyrazili k mostu. S Jirkou jsme potom vzali potřebné věci a šli uvázat hlavní lana. Iveta mezitím sešla dolů pod most, kde čekala, než ji spustíme lana, které měla přivázat k vytahovacímu lanku. S Jirkou jsme nejprve pořádně obalili zábradlí a hranu mostu, abychom nepoškodili lana, a poté jsem uvázal obě lana způsobem, při kterém se využívá celá délka lan. Nakonec jsme přešli na druhou stranu mostu, odkud se skáče a spustili jsme dolů Ivetě vytahovací lanko. Poté co k němu přivázala hlavní lana, vrátila se za námi nahoru. S Jirkou jsme mezitím vytáhli lana nahoru a připravili se ke skákání.
První skok jsem dostal na starosti já. Přivázal jsem se tedy k hlavním lanům, smotal zbytek lan do batohu a vylezl jsem za pomocí Jirky na zábradlí. První skok jsem si skočil klasiku, "po nohách za sedák". Jako obvykle skok proběhl bez komplikací. Po mě se připravoval na skok Jirka, pro kterého byl tento způsob skákání nový, protože naposled tu byl před rokem, kdy jsme skákali bez batohu a po dohoupání jsme se dolů spouštěli navzájem. Každopádně mu to nijak nevadilo a skočil bez váhání stejným způsobem jako já. Protože Iveta tentokrát nechtěla skákat a skákali jsme tak vlastně jen dva, byla opět řada na mě. Druhý skok jsem skočil "po hlavě za sedák". Tento skok mi po estetické stránce nějak nevyšel, protože jsem se příliš brzy chytil lan. Potom šel opět Jirka a skočil stejný skok jako minule. Svůj třetí skok jsem opět skočil "po hlavě za sedák", ale už jsem si dával pozor, abych se hlavních lan chytil tak akorát a povedlo se. Když jsem potom hopal pod mostem, tak začalo pršet. A protože pod mostem nepršelo, tak jsem na laně zůstal do té doby, než přestalo. Jirkovi jsem potom před dalším skokem doporučil, ať si také zkusí skočit po hlavě. Nic nenamítal a šel do toho. I když tu s námi skákal teprve podruhé, tak skok vypadal velice dobře. Opět byla řada na mě. Ovšem tento skok mi nějak vypadl z hlavy, takže si nemůžu vzpomenout, co jsem vlastně skočil.
Jistě ale vím, že když jsem vrátil zpět nahoru, došla k našemu stanovišti dvojice mladíků, kteří už nás asi půl hodiny pozorovali. Prý se Jirky ze srandy zeptali, jestli si můžou taky skočit. Jirka jim odpověděl, že můžou. Prvně si mysleli, že si dělá srandu, ale když jsem k jednomu z nich šel se sedacím a prsním úvazkem, ať se do něho obleče, zjistili, že my to myslíme vážně. Chvíli váhal, do čeho se to pustil, ale nakonec využil příležitosti, vysypal kapsy a úvazky si oblékl. Celou dobu opakoval, že tomu nemůže uvěřit. Prý se šel jen tak projít s kamarádem po mostě a na jednou z něj bude skákat. Když měl úvazek obléknutý, tak jsem ho zkontroloval a připnul jsem ho k hlavním lanům. Po té jsme mu s Jirkou vysvětlili, jak má správně skočit a hlavně, jak má odemknout kyblík a bezpečně slanit dolů. Bylo vidět, že je z toho trochu zmatený. To jsem ale neřešil, protože vím, že se na tom nedá nic vážně pokazit a v žádném případě nemůže spadnout dolů. Samozřejmě chtěl skočit jen z druhé strany zábradlí, ale to jsme mu rozmluvili a vysvětlili jsme mu, že první skok je unikátní, tak ať skočí rovnou z vršku zábradlí. Souhlasil a tak jsme mu pomohli vylézt nahoru. Potom ho Jirka přidržoval a já jsem šel opodál, abych to mohl vyfotit. Po chvíli Jirka začal odpočítávat: "Tři, dva, jedna, teď!" Na slovo teď se dal náš skokan do pohybu. Nejspíš kvůli strachu se vůbec neodrazil, ale pouze spadl ze zábradlí dolů. Jak jsem tak na ten jeho pád se zaujetím koukal, tak jsem úplně zapomněl zmáčknout spoušť foťáku. Po jeho pádu se chvíli houpal a poté shodil z batohu zbytek lan dolů. Chvíli zápasil s odemykáním kyblíku, ale nakonec se mu to podařilo a bezpečně slanil dolů. Když se vrátil nahoru, tak na něm bylo vidět, že se mu to určitě líbilo. Těsně před tímto skokem dorazil jejich další kamarád, který si to chtěl také zkusit. Dali jsme mu tedy úvazky a začali ho do nich oblékat. Mezitím jsme si s ostatními povídali a zjistili jsme, že nás znají z internetu a už viděli naše videa na YouTube. Když byl skokan připravený, připevnili jsme ho k hlavním lanům a podrobně vysvětlili, jak se má správně odrazit a potom bezpečně slanit dolů. Také chtěl skočit pouze z druhé strany zábradlí, ale i jeho jsme přemluvili, ať skočí hned z vršku. Bohužel ale nenašel odvahu, aby se na něj postavil, takže jen přelezl zábradlí na druhou stranu a přemlouval se ke skoku. Jirka ho celou dobu přidržoval, aby neměl tak velký strach. To ale nepomohlo, a tak to asi po deseti minutách vzdal a přelez zpět na lávku a začal sundávat úvazky. Zde musím podotknut, že je to zatím první "skokan", který už byl ustrojený a připravený ke skoku a přesto neskočil.
Jen co se odstrojil, tak si věci vzal opět Jirka a ukázal jim, jak se to správně skáče a rovnou "po hlavě za sedák". Když se vrátil nahoru, tak jsem šel na svůj pátý a zároveň pro dnešek poslední skok. Rozhodl jsem se, že zkusím skočit normálně "po nohách za sedák", ale s velkým průvěsem. Připnul jsem se tedy k hlavním lanům a naměřil jsem si asi dvojnásobný průvěs lan než obvykle. Vylezl jsem na zábradlí, chvíli chytal rovnováhu a nakonec jsem se pořádně odrazil a skočil. Zažil jsem asi deset metrů volného pádu, poté mě zachytili lana a já se začal houpat. Díky propružení skoro v celé délce hlavních lan, jsem ani necítil žádný náraz. Ovšem kvůli delší houpačce jsem se stejně jako před dvěma týdny opět na druhé straně potkal s korunou kaštanu. Když jsem se potom vrátil nahoru, tak se Jirka rozhodl, že zkusí to samé. Připevnil se tedy k hlavním lanům a dal si také dvojnásobný průvěs. Abychom měli také fotky z jiných úhlů, tak jsem šel úplně nakonec mostu a fotil jsem to celé z dálky. Pohled to byl super, ale fotky už ne, protože to bylo moc daleko a ještě proti slunci. Tímto skokem jsme ukončili skákání. Když se Jirka vrátil nahoru, tak se s námi rozloučili naši kolemjdoucí skokani a šli pryč. My jsme urychleně sbalili skákací stanoviště a vše odnesli do auta. Iveta zde počkala a já s Jirkou jsme šli na druhou stranu a odvázali jsme lana, které jsme na lávce rovnou i vyklepali. Sbalili jsme deky, kterými bylo omotáno zábradlí a hrana mostu. Opět jsme vše odnesli do auta a vydali se k nám domů. Odnesli jsme veškerý matriál domů a vyměnili jsme si navzájem fotky. Potom jsem se s Jirkou a Ivetou rozloučil a oni se vydali na další cestu směrem k Hluboké nad Vltavou.
Ze začátku jsem měl z tohoto skákání obavy, protože jsem tam měl být z našeho teamu jen já, ale i přesto vše proběhlo v pořádku. Díky tomu, že jsme skákali jen dva, tak jsme si oba stihli skočit pětkrát. Počasí nám jako obvykle moc nepřálo, ale i těch pár přeháněk jsme přečkali v klidu a někteří i v suchu. Kolemjdoucí skokani měli aspoň zpestřenou svoji vycházku, protože určitě když vycházeli, tak by je ani ve snu nenapadlo, že si skočí z mostu. Jirka s Ivetou byli také spokojeni a hned jsme se domluvili, že přijedou ještě letos v srpnu a vezmou s sebou další kamarády. No, už se těším.
Fotky: 63x
41 - 60 |
◄ 1 2 3 4 ► | 63 |
41 - 60 |
◄ 1 2 3 4 ► | 63 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |