| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2009-10-11
Třebíč - Borovinský most
Kienova houpačka
Účast: Dvořák Štěpán, Vlček Leoš, Potančok Ondřej, Vafek Petr, kolega skokan
Nedělní skákání uskutečněné pro dva zájemce z Prahy. Bohužel kvůli deštivému počasí nedorazili, a proto jsme skákali sami. Nejprve jsem byl na mostě přes dvě hodiny sám, kdy jsem připravoval celý systém a poté začali přicházet další pozvaní lidé, až nás tam bylo celkem dvanáct, což je zatím největší počet lidí. Na mostě jsem strávil celé odpoledne v délce sedmi hodin a překonal tak nejdelší skákání z konce srpna. Celé skákání bylo ve znamení dlouhých letů, kdy jsme skákali na tak dlouhých hlavních lanech, že jsme dole míjeli lampu pouličního osvětlení ani ne o metr.
Článek
Je neděle před polednem a já přijíždím na kole domů. Protože na dvanáctou hodinu jsem domluvený se dvěma zájemci z Prahy na skákání, nemám moc času. Místo oběda si pouze dávám dvě misky Chocapicu, co se časem ukáže jako chyba a poté jdu přichystat potřebný materiál. Chystání materiálu probíhá rychle, protože část z něho mám ještě zavěšenou na posteli, kde jsem zkoušel nový způsob zavěšení kladky. Přestože spěchám, co to jde, tak k mostu přijíždím až po půl jedné. Pod mostem ještě nikdo není, tak si zde jen zamykám kolo a vybíhám nahoru. Zde také nikdo není. Chvíli se rozhlížím kolem dokola, jestli někde nejsou, ale bez úspěchu. Využívám tedy situace, že nikam nemusím spěchat a jdu odzkoušet nový způsob zavěšení kladky.
Nejprve vybaluji všechen materiál a potom se obleču se sedacího úvazku, na který si připevním všechno potřebné železo a smyce. Ostatní věci si pokládám kolem zábradlí, abych na ně mohl dosáhnout, až budu zavěšený pod mostem. Přelézám přes zábradlí a zavěšuji se pomocí dvou plochých smyc pod most. Beru koberec a obaluji jím traverzu, která bude sloužit jako kotvící bod. Na takto obalenou traverzu začínat přikládat ploché smyce, které jsou ovšem o něco kratší než obvod traverzy, takže je musím prodloužit a následně spojit pomocí karabiny. Smyce mám celkem čtyři, ale přiložit se mi daří jen tři, protože ta poslední je asi o dva centimetry kratší než předchozí tři. Tahle věc mě dost naštve, protože tohle už je třetí případ, kdy dva stejné výrobky od Singing Rocku stejné nejsou. Na oba konce plochých smyc zavěšuji karabiny, na kterých jsou připevněné textilní expreskové smyčky. Do těchto smyček zavěšuji pomocí dalších karabin konečně kladku. Vše kontroluji, a když je vše v pořádku, vylézám zpět na most. Hodina uběhla a stále nikde nikdo. Beru tedy telefon a volám Loešovi, jestli dnes přijde. Odpovídá, že dorazí zhruba za hodinu. Další hodina k dobru, a proto pokračuji ve stavění.
Další na řadě už jsou hlavní lana, která postupně spouštím dolů a upevňuji je provizorně za zábradlí tak, aby konce končily asi jeden a půl metru nad zemí. Když jsou obě hlavní lana upevněná, zavěšuji se opět pod most, kde následně oba konce hlavních lan, provleču kladkou. Vylézám zpět nahoru a postupně zavěšuji horní konce hlavních lan pomocí ocelových smyc k mostu, aby hmotnost hlavních lan zbytečně nezpůsobovala jejich průvěs. V předchozích akcích jsem na zavěšování používal ploché smyce a karabiny, ale to se jednou ukázalo jako chyba, protože mi je uprostřed skákání jednou někdo ukradl. Dnes pouze provlékám hlavní lana oky na konci ocelových smyc, takže už se ukrást nedají. Když vytvořím všechny tři zavěšovací body, slézám opět ke kladce a upevňuji v ní hlavní lana tak, aby neprojely dolů. Vracím se zpět na most a odvazuji hlavní lana od zábradlí, abych je mohl napnout a přivázat pod mostem o pár desítek metrů bokem. Když se pokouším konce přivázat, zjišťuji, že jsou moc krátké. Vracím se tedy ke kladce a uvolňuji obě hlavní lana. Pak vylézám opět nahoru, abych se na jiném místě zase zavěsil pod most a spravil uzel, na který už mám nyní dostatek lana. Protože hlavní lana se na pár místech křížily, musel jsem je ještě před spravením uzlu porovnat. Úplně na konec zajišťuji kladku pomocí jedné ploché smyce a karabiny a tím končím dvouhodinou činnost na této straně mostu. Poté přecházím na druhou.
Když dojdu na druhou stranu, začne mě volat Leoš, aby mě vzkázal, že dojí oběd a zhruba za čtvrt hodiny dorazí. Protože misky před dvěma hodinami snězeného Chocapicu už jsou strávené a začínám mít hlad jako vlk, vzkazuji mu ještě, ať mě když tak donese nějaké jídlo. Následně spouštím vytahovací lanko a jdu úplně dolů, abych jej spojil s hlavními lany. Když už jsem dole, tak zkouším několikrát celou svou vahou zatáhnout za hlavní lana, abych otestovat, jak to funguje. Když zjišťuji, že při náhlém zatížení do kladky naráží karabina, která slouží jako jištění, vrátím se nahoru a danou karabinu na ploché smyci posunu o půl metru bokem. Poté přecházím k vytahovacímu lanku, vytahuji hlavní lana nahoru a z krosny vyndávám potřené věci na samotné skákání. V této chvíli, po dvou a půl hodinách od začátku, přichází Leoš, který mi nese i nějaké oplatky, abych zahnal hlad. Trochu se posilním a ve čtvrt na čtyři začneme skákat.
První skáču já. Dávám si obvyklou délku lana a skáču z vrchní traverzy "po nohách za sedák". Ten samý skok zopakuje hned po mě i Leoš. V druhém kole skáču to samé, jen si prodlužuji hlavní lana o dva metry, takže dole míjím lampu pouličního osvětlení asi o dva metry. Při následním houpání potkávám pár větví. Leoš jde hned po mně a zopakuje stejný skok. Ve třetím kole si délku hlavních lan prodlužuji ještě více, takže dole lampu míjím o necelý metr a při houpání vlétávám do stromu a kousek ho pak beru s sebou. Tak to je maximum, víc už si dávat nebudu. Leoš, ještě vysmátý z mého prolétnutí stromem, se ničeho nebojí a skáče opět to samé. K lampě mu chybí stejná a vzdálenost, ale protože je lehčí, tak do stromu jako já už nevlítne. Když se pak vrátí nahoru, dorazí i Potty, který se hned převlékne a jde také skákat. Přemlouváme ho, ať si dá rovnou tu nejdelší délku hlavních lan, ale protože si není jistý, skáče první skok jen jako my na začátku, takže s normálním průvěsem z vrchní traverzy "po nohách za sedák". Hned po něm jdu zase já a skáču opět s nejdelším průvěsem, abych Pottymu ukázal, že je to bezpečné. Když dojdu zpět nahoru, přichází kamarád Bajgar Petr a jeho kolega z práce, aby se podívali, jak skáčeme. V závěsu za nimi přichází i Kenny s kamarádem. Petr s kolegou se dívají, jak Leoš opět skáče s nejdelší délkou hlavních lan a potom jdou dolů, aby se podívali na další skok zespoda. Při odchodu se míjí se čtyřmi slečnami, které jsou kamarádky Kennyho a jdou se podívat, jak bude skákat. Přestože tenhle způsob skoku skáče Kenny poprvé, tak nemá strach a skáče stejně jako my s největší délkou hlavních lan z vrchní traverzy "po nohách za sedák". Při následném houpání i on trochu očeše stromy pod námi. Petr a jeho kolega, kteří se dívali zespoda, hned po jeho skoku odjíždějí. Další na řadě je Potty a konečně skáče s nejdelšími hlavními lany. Když se vrátí zpět nahoru, tak tvrdí, že musel při houpání zvedat nohy, aby netrefil lampu, ale já vím, že přeháněl, protože my ostatní jsme při stejné délce měli k lampě ještě metr. Protože Leošovi dochází čas, jde skočit znova a dává si opět maximální délku hlavních lan. Když skočí, tak dole poprvé prolítne jednou větví.
Teď jdu opět já, a po dlouhé době chci zkusit salto vzad. Zkracuji si tedy hlavní lana, tak abych skákal jen napříč pod mostem, protože při podélném skoku by mě hlavní lana táhly moc bokem a nevím, co by to se mnou udělalo. Vyměřuji přesně délku hlavních lan, aby mě vyšly i přes rameno a stoupám si na zábradlí zády k propasti. Protože už jsem tímto způsobem asi měsíc neskákal, mám z toho trochu divný pocit, jinými slovy adrenalin. Párkrát si tedy v duchu zopakuji správný pohyb a skočím. Ve vzduchu udělám otočku vzad a spadnu do houpačky. Hned mě překvapí, jak moc je cítit dopad a také krátká délka houpačky. Tohle mě ihned přesvědčí, že už to zkoušet nebudu a raději zůstanu u dlouhých skoků podélných. Když se vrátím zpět nahoru, Leoš už tam není, protože odešel domů. Kenny si chce skočit ještě jednou, proto mu předávám materiál. Stejně jako před tím skáče opět s nejdelšími hlavními lany. Když se vrátí, rozloučí se s námi a také odchází včetně jeho čtyř kamarádek. Už jsem si myslel, že jsme na mostě zůstali jen dva, když v tom přichází další člověk, kterého jsem nikdy před tím neviděl. Hned po příchodu se nás ptá, co tu děláme. Odpovídám, že skáčeme dolů, ale pozornost věnuji raději Pottymu, protože se právě chystá ke skoku "po hlavě za sedák". Tímto způsobem ještě při podélném skoku nikdy neskákal, takže chvíli váhá. Nakonec ale skočí. Hned na první pohled je vidět, že je potřeba si dát větší průvěs, aby z toho letu člověk něco měl. On si totiž dal průvěs malý a hlavní lana ho hned po odrazu strhly dolů. Než se Potty vrátí nahoru, bavím se chlápkem, který se na Pottyho skok mezitím díval. Po krátkém rozhovoru se ho ptám, jestli si nechce také skočit. A prý že jo. Hned nám také sděluje, že dělá také takovéto aktivity na lanech, včetně skákání z mostu. A protože je zvyklý skákat, dávám mu hned na poprvé největší délku hlavních lan. Sám si potom vylézá až nahoru na traverzu a ptá se nás, jestli má skočit stejně jako Potty před tím po hlavě nebo raději za nohy. Protože z tohoto místa skok po hlavě ještě vyzkoušený nemáme, doporučuji mu, ať skočí jen po nohách. Nestačím to skoro ani doříct a už je dole. Styl jeho skoku potvrzuje, že je to opravdu zkušený skokan.
Když se vrátí zpět nahoru, potvrzuje, že je to normální Kienova houpačka. Souhlasíme. A protože už je tma jak v pytli, uklízíme všechny nepotřebné věci do batohů. Když je vše sbaleno, skáču poslední skok tohoto dne, samozřejmě s největší délkou hlavních lan a opět z traverzy. Po cestě dolů skoro nic nevidím, tak si jen užívám pocit, jak díky vysoké rychlosti všude kolem hvízdá vzduch. Dole už žádná lana nespojuji a vybíhám nahoru na most, tentokrát ale na stranu, kde je připevněný celý systém. Potty s naším kolegou mezitím na druhou stranu přešli také. Urychleně rušíme celý systém a při tom ještě našemu kolegovi vysvětluji, jak a proč to máme celé postavené. Než se rozejdeme každý svou cestou, tak nám sdělí, že je rád, že nás tu potkal, protože ho náš způsob skákání inspiroval. S Pottym scházíme dolů pod most, kam jsem spustil obě hlavní lana a po cestě se "modlím", aby nebyly spadlé v obřím lejně, které se pod mostem nacházelo. Asi jsem se "modlil" málo, protože vytvořily hromadu přímo na něm. Opatrně je z něj sundáváme a poté i vyklepeme. Protože celý den na střídačku pršelo, je všechno mokro, proto obě hlavní lana nesmotávám do panenky, ale pouze si je pokládám přes batoh, abych je doma mohl rozhodit a usušit. Poté se loučím s Pottym a po sedmi hodinách strávených na mostě vyrážím domů.
Díky tomu že, dvojice z Prahy nepřijela, měl jsem přes dvě hodiny času, abych celý systém postavil sám novým způsobem, který jsem chtěl někdy vyzkoušet. Na zavěšení hlavních lan jsem použil ocelové smyce, takže zlodějům jsem už navždy (doufám) zabránil v jejich nekalé činnosti. A co se týče kotvení, tak už není zatím co zlepšovat. Po dostavění jsme na mostě byli jen dva, takže jsme hned po sobě stihli skočit šest skoků. Potom postupně dorazilo dalších deset lidí, z nich někteří také skákali. Celkově trvala akce (tedy aspoň pro mě) zatím nejdelší dobu tj. sedm hodin a stihli jsme skočit 17 skoků, z toho jedno salto vzad a jednu šipku. S každým skokem jsme kousek prodlužovali délku hlavních lan, až jsme při jejich maximální možné délce, létali dole pod mostem necelý metr od lampy pouličního osvětlení. Těsně před koncem dorazil další kolega skokan, který skákání z mostu také provozuje, takže jsme si mohli aspoň promluvit na toto téma a vyměnit si zkušenosti. Počasí tentokrát stálo za houby, protože byla zima a každou chvíli pršelo. Pokud se to nezlepší, tak to vypadá, že jsme pro letošní rok asi skončili. Další negativní věc se stala až úplně na konci, kdy jsem po zrušení celého systému spustil obě hlavní dolů přímo do obřího lejna. Příště, než začneme skákat, půjdu oblast pod mostem raději důkladně vyčistit.
Fotky: 33x
21 - 33 |
◄ 1 2 | 33 |
21 - 33 |
◄ 1 2 | 33 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |