| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2010-04-04
Třebíč - Borovinský most
Kienova houpačka
Účast: Dvořák Štěpán, Potančok Ondřej, Vaverka Jan, Bajgar Petr
Velikonoční skákání přesně po týdnu od minulé první akce. Poprvé v tomto roce dorazil i kámoš, který si chtěl skočit už téměř tři čtvrtě roku. Také po velmi dlouhé době se na mostě ukázal bratranec Honza. Sice neskákal, ale aspoň nám trochu pomáhal, takže jako účast se to počítá. Uprostřed skákání jsem se rozhodl skočit "za nohy po hlavě", takže po skoku, když jsem na laně vysel za nohy, jsem se musel převázat, abych vůbec mohl slanit.
Článek
Je další neděle po minulé akci a tentokrát jsem domluvený s Ondrou, že odpoledne půjdeme na most. Minule tam nebyl, takže dnes je to pro něj první letošní skákání. Hned po obědě tedy balím materiál a jedu k mostu. Když dojedu na místo, Ondra už na mě čeká. Oba vyjdeme po stráni nahoru a něco po půl druhé začínáme chystat systém. Jako obvykle je to hotové během hodiny. Ještě před tím, než skončíme na této straně mostu, přichází i bratranec Honza, který se na nás po velmi dlouhé přišel podívat. Než celý systém dokončíme, ukážu mu všechny novinky, které jsme od jeho poslední účastni vymysleli. Potom Ondra slaňuje dolů pod most a já s Honzou jdeme na druhou stranu mostu. Pomocí vytahovacího lanka vytáhneme hlavní lana a jen co dorazí i Ondra zpět nahoru, začínáme skákat.
Protože Ondra se chce nejprve podívat na první skok a Honza skákat dnes nechce, tak začínám, stejně jako minule, skákat já. Natáhnu si hlavní lana až na maximální bezpečnou délku, vylezu na vrchní traverzu a vrhnu se dolů "za sedák po nohách". Jako obvykle první skok bývá nejlepší, protože je to něco nového a člověk si to pořádně užije. Hned po mě Ondra svůj letošní první skok skočí úplně stejným způsobem jako já. Svůj druhý skok skáču jen ze zábradlí, ale za to "za sedák po hlavě". Ještě než se Ondra připraví ke stejnému skoku, přichází kamarád Bajgar Petr, který už si chce skočit od minulého léta, ale nikdy jsme se časově neshodli, až dnes. Když se ho ptám, jestli chce jít skákat hned, tak odpoví, že se raději nejprve podívá na někoho jiného. Takže Ondra pokračuje v přípravě a po chvíli skáče také ze zábradlí "za sedák po hlavě". Petrova podmínka je splněna, takže mu, stejně jako všem před ním, vysvětluji, jak bude k hlavním lanům připevněn a jak se z nich má poté dostat dolů. Vše si ještě odzkouší nahoře na mostě a potom už jde na věc. Na horní traverzu se necítí, takže si stoupá jen zábradlí. I když celou dobu vykládal, že z toho má strach, tak je nakonec tak rychlý, že skočí rychleji, než stačím zapnout fotoaparát. Každopádně při pohledu na něj, jak se houpe pod mostem, je vidět, že strach pominul a užívá si to. Při slanění postupuje podle mého návodu, jen s tím rozdílem, že batoh, co si měl nechat na zádech, končí po volném pádu dole na zemi. Po jeho návratu nám poděkuje, a protože na něj dole čeká přítelkyně, odchází za ní.
Teď jsem znovu na řadě já a mám v plánu skočit téměř po roce skok, na který jsme si kvůli novému systému netroufali. Jedná se o skok "za nohy po hlavě", při kterém skáču přivázaný za nohy, takže se po skoku a před následným slaněním musím nejprve přitáhnout k hlavním lanům, připevnit se k nim sedákem, poté si od nich odvázat obě nohy a až poté slanit dolů. Na nohy si proto obouvám kanady, abych měl nohy lépe chráněné. Poté si obě nohy omotávám plochými smycemi, které připevňuji k hlavním lanům pomocí zamknutého kyblíku. Kyblík ještě pro jistotu propojuji se sedákem. Nakonec zbytek hlavních lan smotám a dám si je do batohu, který budu mít na zádech. Hned na poprvé vylézám až na horní traverzu a chystám se ke skoku. Konečně cítím pořádná adrenalin. Srdce buší jak o život a já si tento pocit ještě chvíli užívám. Nakonec si ještě udělám menší průvěs lan a skočím. Následuje nádherný let i zhoupnutí. Nohy, stejně jako v předchozích skocích, vůbec nebolí. Chvíli se ještě houpám a pak jdu na věc. Právě když jsem při houpání v krajní poloze, využívám dostředivé síly a rychle se přitahuji k hlavním lanům. Pomocí volné karabiny se připevňuji k zamčenému kyblíku a poté začínám sundávat karabiny, které mi drží obě nohy a sedák. Protože je jich tam celkem pět, trvá to pěkně dlouho a je to celkem náročné. Nakonec už zbývá jen slanit. Hurá, podařilo se!
Když se vrátím nahoru, Honza se s námi rozloučí a odchází domů, takže na mostě zůstáváme jen dva. Ondra svůj třetí skok skočí dosti zajímavý způsobem. Skočí z horní traverzy připevněný za sedák, ale ani po hlavě ani po nohách, ale jakoby bokem nebo naležato. To způsobí, že při samotném pádu udělá kolem hlavních lan podivnou otočku. Když se vrátí nahoru, je z tohoto skoku velmi potěšen a prý ho ještě musí zopakovat. Nyní máme oba dva celkem po třech skocích. Na dnešek jsme se domluvili celkem na pěti, takže nám zbývají ještě dva na každého. Já si oba skočím již standardním způsobem "za sedák po nohách". Zato Ondra zkouší dále svůj divný skok bokem a pokaždé se nějak zvláštně obtočí kolem hlavních lan. Když máme každý za sebou pět skoků, končíme. Protože poslední skok připadl na Ondru, musím vše na skákací straně mostu sklidit a přenést na druhou. Tam už čeká Ondra, se kterým vše společně rušíme a uklízíme do batohu. Nakonec se rozhodneme, že dolů nepůjdeme pěšky, ale že slaníme. Svazujeme tedy obě lana, přehazujeme je přes jednu traverzu a postupně pak slaňujeme dolů. Při následném stahování lan se nám úplný konec několikrát omotá kolem zábradlí, takže nás musí od další cesty nahoru a dolů zachránit dvě holky, které právě prochází přes most. Pod mostem obě hlavní vyklepeme, smotáme a uklidíme do batohu. Ještě nějakou chvíli zde stojíme a mluvíme o dalších akcích, ale protože už je kolem sedmé hodiny večerní, odjíždíme raději domů.
I když jsme na mostě strávili o pár hodiny více, než naposled, stihli jsme skočit jen polovinu skoků. Částečně za to mohlo slunko, které nás během celého odpoledne unavovalo a také Honza, se kterým jsme se dlouho neviděli, takže jsme hodně času strávili jen mluvením. Bajgar Petr si konečně skočil svůj první skok a prý už se těší na další akci, kdy si to opět bude moct zopakovat. Já jsem velice spokojený, že se mi podařilo po skoku "za nohy po hlavě" se bezpečně přepnout na lanech a následně slanit dolů. Celý postup je ale velice náročný, a proto nevhodný pro začátečníky, takže se musím v průběhu příštích akcí pokusit ho trochu zjednodušit.
Fotky: 27x
1 - 20 |
1 2 ► | 27 |
1 - 20 |
1 2 ► | 27 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |