| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2010-07-01
Třebíč - Borovinský most
Kienova houpačka
Účast: Dvořák Štěpán, Švaříček Tomáš, Zavřel Jakub, dva jeho kamarádi
První prázdninové skákání upořádané pro přátele z Prahy. Po téměř roce se vrátil Švára z Švédska, takže jsem tam byl jediný, který už skákal šikmo pod mostem na dlouhém laně. Z Prahy přijel Zavřel Jakub, který s námi skákal někdy před rokem a tentokrát s sebou vzal dva kamarády, pro které to byla úplná novinka. Na mostě jsme strávili celé dopoledne v délce 8 hodin, což je zatím nejdelší doba. Protože celý den svítilo slunce a bylo kolem třiceti stupňů, byl tam pěkný pařák. Zhruba uprostřed akce jsem se odhodlal a konečně skočil až úplně z vrchu mostu, kde jsou koleje.
Článek
Před desátou hodinou dopolední mě přichází SMS od Jakuba, že za 15 minut jsou u mě. Když přijdou až ke mně domů, ukážu jim novinky v mém vybavení a začnu chystat potřebný materiál. Poté vše nakládáme do auta a odjíždíme k mostu. Zastavujme u hospody na Kanciborku a materiál přenášíme na most. Ve chvíli kdy začnu chystat kotvící bod, přijede Švára. Protože nikdo z nich tento systém skákání ještě neviděl, v průběhu jeho přípravy, jim vše vysvětluji. Když je vše hotovo, nechám je, ať se zavěsí pod most a vše si pořádně prohlédnou. Nakonec přecházíme na druhou stranu mostu a Jakubovi, který mezitím seběhl dolů, spouštíme vytahovací lanko. Než se vrátí zpět nahoru, už máme hlavní lana vytažená a vše je připraveno.
Protože kromě mě, zde tímto způsobem ještě nikdo z ostatních neskákal, jsem požádán, bych jim to ukázal. S radostí tedy vylézám na horní traverzu a skáču "za sedák po nohách". Hned po mě jde na řadu Jakub. Protože minulý rok tu s námi již skákal, nedělá mu to žádný problém a po vysvětlení, jak má správně pracovat s kyblíkem, skáče ze zábradlí. Po něm jde Švára, který skáče rovnou z vrchní traverzy. Další jde kamarád Jakuba, který skáče z mostu úplně poprvé. Hned je rozhodnutý, že bude skákat jen z druhé strany zábradlí. Když tam ale přeleze, tak se mu dolů moc nechce a snaží se sám sebe překonat. To mu trvá skoro půl hodiny. Nakonec to řeší tak, že se zavěsí z mostu dolů pouze za ruce a pustí se. Hurá, konečně můžeme pokračovat. Protože Švára je domluvený na druhou hodinu na výletech na kolech, předbíhá nás o celé kolo a znova skáče z vrchní traverzy. Po něm jde na řadu druhý kamarád Jakuba, který také skáče úplně poprvé, ale přesto skočí během chvilky a rovnou ze zábradlí. Tímto jsme uzavřeli první kolo. Při dalších kolech už nemá žádné dané pořadí, ale skáčeme, jak se nám právě chce.
Při mém dalším skoku jim ukazuji skok "za sedák po hlavě", který hned po mě vyzkouší i Jakub a je z něj tak nadšený, že ho ještě několikrát zopakuje. Když mám odzkoušené všechny způsoby skoků, říkám si, že bych konečně mohl zkusit skočit úplně z vrchu mostu od kolejí. Naměřuji se tedy ideální délku hlavních lan a připevňuji k nim kyblík. S Jakubem vyjdeme nahoru ke kolejím a pomocí dalšího pomocného provazu si vytahuji hlavní lana. Kyblík, který už je na hlavních lanech připravený, pouze připevňuji k sedáku. Přelézám zábradlí a odhodlávám se ke skoku. Moc jednoduché to není, protože když se podívám dolů, vidím, jak hlavní lana vedou asi deset metrů dolů a pak teprve mizí pod mostem. Abych zabránil příliš dlouhému volnému pádu, musím se pořádně odrazit do dálky a tím hlavní lana napnul co nejdříve. Po zhruba třech minutách, při kterých si po dlouhé době opět užívám pořádné dávky adrenalinu, se konečně odrážím do volného prostoru. Hned po odrazu začínám padat dolů. Obvykle padáme jen pár metrů, takže se čas rovná zlomku vteřiny, ovšem tentokrát padám asi šest metrů jenom k chodníku, odkud skáčeme normálně, a pak ještě pokračuji téměř dalších deset metrů dolů, než mě konečně zachytí hlavní lana. Přestože se jedná téměř o patnáctimetrový volný pád, není cítit vůbec žádné cuknutí, protože veškerá pádová energie se díky kladce rozloží po celé délce šedesátimetrových hlavních lan. Tohle byl zatím můj nejdelší volný pád. Po slanění dolů, jsem ještě plný adrenalinu, takže plný energie vybíhám zpět nahoru.
Při dalších skocích už převážně skáču jen já a Jakub, protože zbytek se cítí unaven a pouze fotí nebo natáčí. Opakujeme skoky ze zábradlí i z traverzy, skáčeme jak po nohách, tak i po hlavě. Ke konci se Jakub při jednom skoku pouze zavěšuje pod most za ruce a pouští. Sice nejde o žádný pořádný skok, ale ten pohled na visícího člověka z mostu má také něco do sebe. Protože při skocích létáme asi sedm metrů nad zemí, musíme se dávat pozor, abychom dole někoho nechtěně nepřekvapili. Jenomže to se lehce řekne, když se v jedné chvíli pod mostem rozhodne projít důchodce, který se pohybuje rychlostí metr za deset vteřin a ještě k tomu se po chvíli rozhodne se otočit a jít zase zpět.
Po šesté hodině večer akci ukončujeme a sklízíme věci. Když na druhé straně mostu uklízíme hlavní lana, přijíždí zase Švára z výletu na kolech. Přátelé z Prahy jsou z akce nadšení a děkují mi, že jsem je sem vzal. Po naložení věcí do auta odjíždíme zpět domů. Před panelákem se s nimi loučím a odcházím se všemi věcmi domů. Jakuba a jeho kamarády ještě čeká dvouhodinová cesta zpět do Prahy.
Protože akce začala v jedenáct hodin dopoledne a skončila v sedm hodin večer, jednalo se zatím o nejdelší akci na Borovinském mostě. Pro všechny kromě mě, byl tento způsob skákání úplně nový a tak jsem čekal na jejich názory. Podle očekávání byly kladné, hlavně kvůli délce volného pádu a skoro úplnému odstranění cuknutí, při zachycení pádu hlavními lany. Můj největší zážitek byl ze skoku z úplného vrchu mostu od kolejí, při kterém jsem se pořádně napumpoval adrenalinem a pak se proletěl asi 15 metrů volným pádem. Přestože celý den byly teploty těsně pod třiceti stupni a převážně svítilo slunce, dalo se tam vydržet, ovšem jen při pořádných zásobách tekutin. Pro příště máme dva úkoly. Zopakovat skok z vrchu mostu a vymyslet nějakou informační tabuli, kterou umístíme pod most, aby se pod námi jdoucí lidé nelekali, že jim nějaký sebevrah skáče na hlavu.
Fotky: 53x
41 - 53 |
◄ 1 2 3 | 53 |
41 - 53 |
◄ 1 2 3 | 53 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |