| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2010-08-11
Dalešická přehrada - Stropešínský most
Kienova houpačka
Účast: Dvořák Štěpán, Švaříček Tomáš, Sohr Martin
Po více než dvou letech jsme si opět skočili ze Stropešínského mostu nad Dalešickou přehradou. Dva týdny jsme byli asi půl kilometru odtud na táboře Lavičky, takže jsme jen naložili materiál na pramici a odpádlovali k mostu. V přehradě bývá poslední dobou hodně vysoká hladina, takže i při skoku z druhé strany zábradlí s nulovým průvěsem jsme létali asi 3 - 4 metry nad vodní hladinou. Když jsme ke konci skákali z vršku zábradlí s asi půlmetrovým průvěsem, tak už jsme byli od vody asi jen 1,5 metru. Protože jsme na mostě začali až kolem šesté hodiny večerní, stihli jsme každý jen tři skoky a poté jsme za tmy pádlovali zpět do tábora.
Článek
Ve středu k večeru někdy před 18. hodinou balíme materiál a nakládáme do pramice. Dnes už nás na táboře nebude potřeba, takže si můžeme jet konečně po dvou letech zaskákat ze Stropešínského mostu. Se Švárou jsme jen dva, a proto se k nám přidává i Sohr Martin, který ještě nikdy z mostu neskákal. Pramici jsme si vybrali tu nejstabilnější, protože do ní budeme muset slaňovat při houpání. Při plavbě toho ale litujme, protože při rozměrech 3x2 m je pěkně nepohyblivá. Po šesté hodině připlouváme k jižní straně mostu. Přivážeme loď ke břehu a všechen materiál vynášíme nahoru. Protože poslední dobou je opravdu hodně vody a obvod spodní části mostu je jen o něco málo menší než vzdálenost mostu od vodní hladiny, zůstáváme hned u prvního pilíře, kde je z důvodu prohnutí mostního oblouku největší výška.
Pomocí koberců obalujeme zábradlí, abychom nepoškodili lana. Výška mostu je jen něco kolem 25 metrů, takže nám stačí jedno 60 metrové lano použité nadvakrát. Konce hlavních lan vyměřujeme tak, aby končily asi metr nad vodou. Na vnějším zábradlí vážeme asi desetinásobný beznapěťový uzel a pro větší bezpečnost navážeme pomocí zbytku lana stejný uzel i zábradlí vnitřním. Na hranu mostu zavěšujeme koberec, aby se o ní lano nedřelo. Podobným způsobem zavěsíme koberec i na opačné straně mostu a poté spustíme i vytahovací lanko. Martin mezitím sbíhá dolů k pramici a pluje pod most spojit lana. Když vytáhneme hlavní lana nahoru, zjišťujeme, že zde máme asi jen tři metry k jejich koncům, což bude i po skoku výška jakou budeme létat nad hladinou.
Otestovat to jde Švára. Připevňuje se k hlavním lanům a s nulovým průvěsem skáče pouze z druhé strany zábradlí. Batoh na zbytek lan nepotřebuje, protože si ty tři metry omotá jen kolem těla. Protože neslyším žádné žblunknutí, vyšlo to. Když se ho ptám, jak je vysoko, tak prý asi tři metry. Dole slaní do pramice a spojí hlavní lana s vytahovacím lankem. Poté přebírá pádlo Švára a odváží Martina ke břehu. Než vyběhne nahoru, jsem už připravený ke skoku. Jenom mu ukážu, jak se po mě má připevnit k lanům a poté také skáču jen z druhé strany zábradlí. Těch 25 metrů je opravdu cítit. S nulovým průvěsem zde není skoro žádný volný pád, ale o to je zase větší houpačka, takže na druhé straně vidím zpět na místo, odkud jsem skočil. Po slanění zůstávám na pramici a Martin se nahoře chystá ke skoku. Švára už vyběhl nahoru, takže mu vše znova vysvětluje a naposled ho ještě kontroluje. Poté Martin přelézá zábradlí a po chvíli odhodlávání se poprvé v životě vrhá z mostu. Podle jeho rekce je vidět, že se mu to líbilo. Tímto máme první kolo za sebou. Všichni jsme si skočili jen z druhé strany zábradlí s nulovým průvěsem "za sedák po nohách".
Další kolo opět zahajuje Švára, ale tentokrát už skáče z vršku zábradlí a s malým průvěsem. Když je dole pod mostem, tak nám sděluje, že je asi metr a půl nad hladinou. Taková vzdálenost stačí, víc už to prodlužovat nebudeme. Stejným způsobem "za sedák po nohách" skáču i já a Martin. Protože slunko už zapadlo a začíná se rychle stmívat, dáváme ještě poslední kolo, kde opět všichni skáčeme ze zábradlí, ale tentokrát "za sedák po hlavě". Protože s malým průvěsem nepadáme moc dlouho, je let po hlavě dolů daleko příjemnější. Když Martin ukončí svým třetím skokem dnešní skákání, zůstává dole v pramici a já se Švárou začínáme uklízet stanoviště.
Nejprve smotáme vytahovací lanko a sklidíme ochranné koberce. Poté odvážeme hlavní lana a sundáme i ochrany ze zábradlí. Po vyklepání lana, dáváme vše do batohu a opatrně slézáme dolů za Martinem. Když konečně vyrazíme směr Lavičky, je už tma jako v pytli, takže při plavbě nic nevidíme a přidáme si jako v nekonečné prázdnotě. Když se konečně dostaneme do tábora, děti už jsou po večeři a sedí u táborového ohně. Uklidíme tedy věci do loděnice a jdeme se pořádně najíst.
Na Stropešínském mostě jsme kvůli jeho celoroční opravě přes dva roky nebyli. Po jeho právě vypadá jako nový a hlavně nahoře přibylo jedno zábradlí. Kromě zábradlí vnějšího, které bylo po obou stranách mostu, přibylo i zábradlí vnitřní, které odděluje silnici a chodníky. Pro nás to má velkou výhodu, protože můžeme kotvící bod (zábradlí vnější) pojistit ještě přivázáním i k zábradlí vnitřnímu. I přesto že tento most má výšku jen něco kolem 25 metrů, skákání zde je výborné, protože kvůli krátkému průvěsu následuje dlouhá houpačka, při které se na druhé straně vylétává tak, že je vidět až na silnici. Další výhoda spočívá v krátké době mezi jednotlivými skoky. Tentokrát jsme jen udělali tu chybu, že jsme sem vyrazili dost pozdě a druhou půlku skoků jsme proto skákali za šera.
Fotky: 6x
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |