| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2011-03-12
Lhánice - Baby - Velká Baba
Lezení
Účast: Dvořák Štěpán, Vlček Leoš, Potančok Ondřej, Huml Jiří
První, ještě zimní, lezení v roce 2011. O víkendu se udělalo na březen velice pěkné počasí, tak jsme toho využili a vyrazili zahájit lezeckou sezónu na skály Baby u Lhánic. Protože většina cest je natočena na jih, pořád tam svítilo slunce. Teplota se vyšplhala téměř k 20 stupňům, a proto jsem lezl už v krátkém oblečení. Během celého odpoledne jsme lezli ve dvojicích. Já s Leošem a Ondra s Jirkou. Nejprve vždy jeden vylezl jako prvolezec nahoru a poté z vrchu odjistil toho druhého. Po společném slanění se lezla další cesta. Než zapadlo slunko, stačil jsem s Leošem vylézt 4 cesty. Při zpáteční cestě jsme s autem trochu zapadli na poli, takže jsme museli několik desítek metrů tlačit. Přestože datumově byla ještě zima, skály byly suché a vyhřáté a my si suprově zalezli.
Článek
V sobotu po desáté hodině mě před barákem vyzvedává Leoš autem, ve kterém už je i Ondra a Jirka. Protože mám od Šváry půjčený foťák a on s námi nepojede, stavujeme se nejprve k němu domů pro náhradní akumulátor. Pak už míříme přímo na Baby. Po jedenácté projedeme Lhánicemi a pokračujeme dále po polní cestě, která je plná bahna, protože po zimně, ještě nevyschla. Auto překvapivě pořád jede, ale všude kolem létají kusy bahna, takže během chvíle je auto celé zakydané. Když se dostáváme na odbočku do lesa, míjíme na poli zaparkovaného Matiza. V lese už je cesta pevná, takže během chvíle jsme na místě. Z kufru bereme všechny batohy a po svých začneme sestupovat k Velké Babě. Protože je teprve březen, stromy jsou holé, a proto je dobře vidět po celém údolí. Po pár minutách míjíme Malou Babu a přicházíme k východní straně Velké Baby, kde už na nás kouká asi 30 metrová stěna. Přestože zde Leoš chce lézt, rozmlouvám mu to, protože sem vůbec nesvítí slunce a díky tomu bude skála určitě ledová. Když sejdeme až úplně dolů k řece, otevírá se nám pohled na celý masiv Velké Baby. Takhle jsem to ještě neviděl, protože vždy když tu bývám, stromy jsou zelené a není přes ně nic vidět. Na skále si všimneme dvou skupinek lezců. První lezce vůbec neznáme, ale ti druzí jsou od nás z Třebíče a známe je z lezecké stěny. Protože jedni lezou nalevo a druzí napravo, nám zbývá cesta prostřední. Vylezeme s batohy až k samotné stěně a začneme se chystat.
Protože jsme celkem 4 a máme 2 lana, vychází to nádherně. Já polezu s Leošem a Ondra poleze s Jirkou. Potom co se převlečeme a najíme, připravíme si potřebný lezecký materiál. Ondra s Jirkou si zvolili cestu napravo od komína a my s Leošem vlevo od komína. Zhruba ve stejné době začíná lézt na prvolezce Leoš i Ondra. Protože Ondra má lehčí a kratší cestu, je nahoře rychleji. Vytvoří tam kotvící bod a začne jistit Jirku, který se mezitím dole převázal. Když je zhruba v půli cesty, dává mi Leoš signál, že je také nahoře. Ruším tedy jištění a přivazuji se dvojitým "dračákem" ke konci lana. Protože na tuto stěnu stále svítí slunce, sundávám přebytečné oblečení a zůstávám jen v krátkém. Poté co Leoš lano dobere, vyrážím vzhůru. První část už jsem lezl několikrát, takže ji překonám během okamžiku. Další část cesty lezu teprve poprvé, takže si dávám pozor, čeho se chytám, aby mě to nezůstalo v ruce. Tento úsek cesty není také nijak těžký. Nejhorší je až úplně poslední část, kde musím překonat menší převis. Protože jsem ale jištěný z vrchu, můžu trochu riskovat a převis také zdolám. Když se nahoře všichni sejdeme, uděláme společné fotky. Následně protáhnu dvěma skobami lano, po kterém postupně všichni slaníme dolů.
Dole se občerstvíme a vyměníme s vedlejší skupinou, od které jsme se dozvěděli, že jsou z Brna a ten Matiz na poli je jejich. Já s Leošem tedy polezeme cestu na samotný vrchol Velké Baby a Ondra s Leošem se rozhodli, že zkusí komín. Protože před tím začínal Leoš, tak teď jsem na řadě já. Vezmu si od Leoše všechny expresky, friendy, vklíněnce a vyrážím nahoru. Tato cesta je sice nejdelší na celých Babách, ale také nejlehčí. Leze se tudy téměř jako po žebříku. Jediný problém je, že je tu málo skob, takže člověk musí být opatrný, aby zbytečně neudělal chybu. Pro mě nejhorší část je úplný konec, kde mi zbývá od poslední skoby na vrchol asi 10 metrů. Jsou tu sice samé madla, ale skála je křehká a spadnout se mi rozhodně nechce. Nakonec se ale opět dostávám nahoru. Zajištuji se ke skobě a vytvářím horní jištění. Potom křiknu na Leoše, ať zruší dolní jištění a začínám dobírat lano. Když se lano napne, Leoš křikne, že leze. Hned mu odpovídám a začínám jistit. Protože s horním jištěním není na této cestě co řešit, je během chvíle nahoře. Hned se mě zeptá, jestli jsem viděl ten kámen. Protože nevím, co myslí, vysvětluji mi, že v jednom místě uvolnil docela pěkně velký kámen, který ho praštil do nohy a skutálel se dolů. Aspoň je štěstí, že po cestě dolů už nikoho nepotkal. Když se Leoš zajistí, zruším jištění. Poté provleču lano zavěšenou skobou a shodím ho na nižší plošinu pod námi. Postupně slaníme dolů, kde jsme končili minulou cestu. Vedle nás akorát vidíme Ondru, který z vrchu jistí Jirku. Protáhnu lano opět dvěma skobami a slaníme postupně oba dolů.
U batohů se opět občerstvíme a potom přecházím s Leošem na východní stranu. Zde si Leoš vybírá cestu, která začíná prvních pár metrů komínem mezi skalami. Ze začátku téhle situace využívá a pomáhá si opíráním o protější stěnu. Po pár metrech už to ale nejde, a tak pokračuje normálně. Zhruba v polovině délky se dostává do těžšího místa, a tak se pro jistotu zajišťuje vklíněncem i friendem. Nakonec se po menším uhnutí z cesty dostává až nahoru. Opět vytvoří horní jištění a já začnu lézt po jeho stopách. Musím říct, že tohle je opravdu těžká cesta. Místo, kde si Leoš založit vlastní jištění, bych na prvolezce asi nedal. Když ho přelezu, už mi nic nebrání v cestě až nahoru. Zde opět provlečeme lano dvěma skobami a postupně slaníme dolů. Ve stejnou chvíli, kdy se dostane dolů i Leoš, přichází za námi Ondra s Jirkou, kteří mezitím dolezli předchozí cestu.
Nyní máme před sebou poslední cestu. Na řadě jsem já, takže si od Leoše beru věci a pouštím se na výstup po cestě ležící hned vedle předchozí. Začátek celkem ujde, ale když se dostanu k místu, kde je v převisu jen ostrá puklina, raději ho oblézám zprava. Po dalších pár překážkách se dostávám až nahoru k poslední skobě, kde vytvářím pomocí expresek horní jištění. Následně jimi protáhnu lano a slaním dolů. Nyní můžou ostatní lézt a přitom budou jištěni z vrchu. První to jde zkusit Leoš. Přiváže se na konec lan a vyráží nahoru. Protože je lepší lezec než já, podaří se mu přelézt i výše zmiňovaný převis. Když se dostane nahoru, opět protáhne lano a slaní po něm dolů. Nyní si to chce zkusit Jirka. Jenomže zjišťujeme, že nahoře se lano seklo v nějaké prasklině, takže jde vytahovat jen jedním směrem. Nechceme, aby se tam někde Jirka seknul a nemohl potom dolů, a proto si s Leošem stříháme, kdo tam naposled vyleze a vše zruší. Vyhraji, a tak naposledy vylézám nahoru po stejné cestě jako před tím Leoš. Převis se mi také podaří zvláštním způsobem přelézt, ale potom mi dojdou síly, takže si musím odpočinout. Potom už bez problému vylézám až nahoru, kde ruším horním jištění. Potom protáhnu lano skobou a slaním zpět dolů. Protože už je po páté hodině a slunko začíná pomalu mizet za obzorem, rozhodneme se skončit.
Vrátíme se zpět k našim věcem a vše uklidíme. Nakonec se převlečme a vyrazíme zpět nahoru. Když se dostaneme až k autu, slunce už je dávno dole a pomalu začínat padat teplota i šero. Všechno hned naložíme do kufru a vyrážíme domů. Jakmile ale vyjedeme z lesa na pole, zapadneme do bahna, které v průběhu teplého dne zcela roztálo. Leoš tedy zůstává v autě a my ostatní ho musíme přes celé pole tlačit. Na druhé straně si očistíme boty, vlezeme zpátky do auta a tentokrát už bez jakéhokoli zastavení pokračujme až do Třebíče. Docela lituji benzínku, kde si Leoš bude ty nánosy bahna umívat.
Na to že byla teprve první třetina března a podle kalendáře byla ještě zima, počasí nám vyšlo nádherně. Díky tomu, že se na skálu po celý den opíralo slunko, teploty se zde musely pohybovat určitě už kolem 20 stupňů, a tak jsem v pohodě mohl lézt jen v krátkém oblečení. I když jsme na babách byly tři skupinky lezců a museli jsme se proto vyhýbat, stihli jsme za celé dopoledne vylézt celkem 12 cest. Pro mě to byla pro letošní rok zatím nejlépe strávená sobota. Už teď si přeji, aby se jarní počasí rychle ustálilo na pěkných teplotách a my mohli opět někam vyrazit.
Fotky: 56x
1 - 20 |
1 2 3 ► | 56 |
1 - 20 |
1 2 3 ► | 56 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |