| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2012-10-20
Highlander 2012
Účast: Dvořák Štěpán
Ke konci října 2012 se Štěpán zúčastnil přeboru Moravy v extrémních sportech jednotlivců Highlander 2012. Centrum závodu byla hájenka Černé lesy u Brtnice. Jednalo se o řadu vytrvalostních disciplín, které na sebe navazovaly a tvořily tak celý závod s jedním startem a jedním cílem. V deset hodin dopoledne se začínalo hromadným stratem terénního běhu na 1500 m, po kterém se volně vbíhalo na orientační běh tvořen třemi okruhy po 2 km. Následovala jízda na horském kole v délce 55 km, do které byly vloženy poslední dvě disciplíny - lezení a lodě. Pokud závodník nedostal žádné trestné body, pořadí v cíli určoval jeho celkový čas na trati. Letošního ročníku 2012 se zúčastnilo 76 závodníku ve čtyřech kategoriích, z čehož jen v kategorii Muži startovalo 42 závodníků. Štěpánovi se začátku noc nedařilo, protože po běhu byl 25. a po orientačním běhu dokonce 30. Na horském kole ale zrychlil a před lezením předjel pět závodníků. Lezení je jeho silná stránka, takže díky dobře zvoleným cestám na skalách se posunul o dalších 11 míst dopředu. V samostatném hodnocení lezení, tak získal šesté místo. V další části horského kola se propadl o dvě místa. Na lodích opět trochu zrychlil a získal tak další jedno místo. Při závěrečném dojezdu na horském dole se opět posunul o jedno místo dopředu a tím získal výsledné 14. místo. Kromě sobotního rána, kdy byla hustá mlha, bylo celý den nádherné slunečné počasí, takže jízda na kole byla celkem dobrý požitek. Jediné co kazilo celý závod, byly neaktuální mapy pro orientační běh, kdy bylo potřeba domýšlet, jak se asi krajina za posledních 20 let změnila a velmi špatné značení trati pro horská kola, kde velmi mnoho závodníků ztratilo drahocenný čas, když hodněkrát sjeli z trati. Ve výsledku se ale jednalo o dobrý závod, při kterém má šanci se umísit každý lepší vytrvalec. Předpokládáme, že příštího ročníku se opět zúčastníme a to i ve větším počtu.
Highlander 2013 | HighlanderČlánek
V sobotu ráno vstávám v sedm hodin. Věci už mám připravené od večera, takže po jejich sbalení snídám a po půl osmé odjíždím do Poušova na zahradu, kde naložíme kola. Poté společně s rodiči, kteří mi v průběhu závodu budou hlídat věci, odjíždíme směrem k Brtnici. Protože celá část cesty vede v údolí kolem řeky, je všude hustá mlha, a tak musíme jet pomalu. Naštěstí hájenka Černé lesy, kde je centrum závodu Highlander 2012, je položená výše, takže tu mlha není. Po příjezdu se jdu hned prezentovat a zaplatit startovné. Do staru zbývá ještě hodina, takže sundáme kola a já se začnu připravovat na závod. Do cyklistické láhve a camelbacku na zádech si připravím iontový nápoj a do cyklistické brašny si dám nějaké tyčinky a energetické gely. Na sebe si oblékám dvě trička se slabou bundou, tříčtvrteční elastické kalhoty a kompresní podkolenky. Protože při běhu bude pravděpodobně mokro, beru si ještě druhé ponožky. Půl hodiny před startem probíhá ve stodole výklad trati, kde nám okrajově popíší, jak je značena trať a upozorní nás na nebezpečná místa. Po skočení výkladu si všichni kolem startu připravujeme kola a věci na jízdu na horském kole. Zde přijdou na řadu mí rodiče, kteří mají za úkol mé věci hlídat, protože jinak by byly přes hodinu absolutně bez dozoru, z čehož bych neměl dobrý pocit. Než vypukne samotný závod, jdeme si ještě vynulovat čipy.
Těsně po desáté hodině je odstartován přebor Moravy v extrémních sportech jednotlivců Highlander 2012. Protože první disciplína Terénní běh má jen 1500 m, nemá smysl nikam spěchat a spíš to beru jako zahřívání. Dobíhám tedy až 25. průběžném místě. Označím čip, beru si první mapu pro orientační běh a po správném zorientování vyrážím sbírat kontroly v další disciplíně Orientační běh, při které musím oběhnout tři okruhy po dvou kilometrech. První tři kontroly se nacházejí téměř na jedné přímce, takže s jejich nalezením nemám problém. Ovšem čtvrtá mě trochu potrápí. Je asi dvakrát tak daleko než ty předchozí a v cestě mi stojí houští, které se musí oběhnout. Tím si trochu rozhodím směr a než danou kontrolu najdu, dám si lesem menší kolečko. K dalším dvěma kontrolám sice nedoběhnu napřímo, ale jejich najití mě moc dlouho netrvá. V cíli vracím první mapku a beru druhou. Ta mě posílá na opačnou stranu lesa. První kontrolu najdu bez problému. Druhá je ovšem asi necelý kilometr daleko za hustým porostem, takže ho musím oběhnout. Naštěstí se hned trefuji a pokračuji dál. Ke třetí kontrole jsem zvolil trochu špatný směr, který ovšem hned opravuji. Čtvrtou a pátou kontrolu najdu okamžitě a poslední na mě čeká při zpáteční cestě do cíle. Naposledy měním mapy a vyrážím do posledního okruhu, který mě posílám tak, odkud jsem před chvíli přiběhl. Dokonce druhá kontrola je shodná s druhou s předchozího kruhu. Třetí se nachází u hlavní cesty, takže její najití je v pohodě. Ovšem čtvrtá a pátá kontrola mě trochu pozdrží, protože se mi nedaří dobře odhadnout vzdálenost. V téhle době už vidím, jak lesem uhánějí první závodníci na kolech. Poslední kontrola je opět na cestě zpět a bez problému ji najdu. Při proběhnutí cílem na průběžném 30. místě, označím čip, vrátím mapu, vezmu si mapu na horská kola a lezení a jdu ke kolu, které hlídá mamka s taťkou.
Protože jsem zpocený a podle počasí to vypadá, že bude odpoledne teplo, sundávám si bundu a dávám si ji do batohu. Následně sundávám i druhé mokré ponožky a dávám si nové a suché. Vezmu si cyklistické kalhoty, tretry, rukavice, přilbu a batoh, zamávám rodičům a vyrážím do další části závodu - Horské kolo, která má délku asi 55 km. První část vede lesem na silnici, po které následně sjíždím do Brtnice a předjíždím prvního závodníka. Sjezdu po silnici využívám k jídlu a pití. Dole v Brtnici prudce zatočíme doprava a pokračujeme po pěší cestě kolem potoka. Cesta je převážně pevná, ale občas musíme projet pěknými bahňáky. Na rozcestí Pod Výrovou skálou se nachází první kontrolní bod, kde musíme do mapy napsat vzdálenost na hrad Rokštejn. Napíši tedy 5,5 km kilometru a pokračuji ve šlapání. V bahnitých cestách ujíždím dvěma závodníků, kteří až doposud jeli se mnou. Následně ovšem minu lávku přes řeku a než se vrátím, jiný závodník zase předjede mne. Po chvíli jízdy projíždím kolem zříceniny hradu Rokštejn a pokračuji směrem na Přímělkov. Při sjezdu po loukách předjedu dalšího závodníka a při následném prudkém stoupání lesem předběhnu i s kolem druhého. Kolem kolejí se dostanu až do Bítovčic, ve kterých odbočím směrem na Luka nad Jihlavou. Cesta se konečně mění na asfaltovou, takže cítit mírný odpočinek. V Lukách nad Jihlavou předjedu jednu ženu závodnici, odbočím na jih a začnu stoupat do prudkého kopce. Slunce zde docela dost hřeje, takže ve chvíli, kdy odbočím na polní cestu, začne ze mě pot lít jako z konve. Úplně nahoře na křižovatce je další kontrolní bod. Tentokrát ze země opisuji písmena OK a pokračuji dále po asfaltové silnice mírně z kopce směrem na Luka nad Jihlavou. Ovšem po chvíli trasa opět zatáčí do lesa, kde mě po zapadnutí do jámy, předjíždí dva závodníci. To jim ovšem nedaruji a hned v prvním kopci jim opět ujíždím. Když začne cesta opět klesat, objeví se další disciplína - Lezení. Na kole jsem trochu stáhl ztrátu, takže už jsem opět na 25. místě. Označím čip, opřu kolo o strom a jdu lozit
Podle lezecké mapky, je lezení rozmístěno mezi tři skály ve vzdálenosti asi 150 metrů. Na každé skále je několik cest o různých obtížnostech, které jsou ohodnoceny body. Pro splnění této disciplíny je potřeba získat 65 bodů nebo po neúspěšných pokusech na všech cestách oběhnout určitou vzdálenost, která penalizuje nezískané body. Zůstávám hned u první skály a připravuji se na lezení. Sundám přilbu, rukavice, trety a vezmu si lezečky a magnezium. Prvně jsem měl v plánu vylézt dvě cesty za 35 a 30 bodů, ale když vidím, jak je skála mokrá a lezec, který se právě neúspěšně snaží cestu 35 bodů vylézt, měním plán. Jdu na cestu za 25 bodů. Po té, co mně rozhodčí ukáže nástupní body, lezu nahoru. Lezení je zde chápáno jako bouldering, takže se leze bez jištění do výšky asi pět metrů. Cesta není nijak těžká, ale strašně klouže, takže jsem dost rád, když jsem nahoře. Seběhnu dolů a hned se vydám na další cestu, tentokrát za 20 bodů. Průběh je úplně stejný, cesta je lehká a klouže. Sice bych to měl rád za sebou, ale cesta s více body zde už není a jít jinam se mi nechce, takže pokračuje v lehkých cestách. Další si vybírám za 10 bodů. Tam už mi klouzání nevadí a hned jsem opět nahoře. Když se jdu právě pokusit o cestu za 5 bodů, kousek vedle mě spadne úplně z vršku jeden chlápek a zůstane ležet mezi kameny. Měl to pěkně o fous, protože kdyby spadl o půl metru vedle, už by ho vezli. Každopádně poslední dvě cesty za 5 bodů mám hned hotové, takže jsem dosáhl celkového počtu 65 bodů a tím splnil disciplínu Lezení. Opět si rychle měním věci na kolo a pokračuji. Když označuji čip, předběhl jsem se svými 15 minutami na skále 11 závodníků. Celkově jsem lezení zvládl jako šestý nejrychlejší. Když se vracím pro kolo, je mi oznámeno, že se trochu změnila ke konci trať. Vše mi zakreslili do mapy, takže to zatím neřeším.
Začínám sjíždět na kole kolem potoka. Stejná cesta slouží i k trestnému běhaní. Docela mě překvapuje, jak daleko některé závodníky potkávám. Jsem velice rád, že umím lézt, protože nejen že bych tady ztratil mnoho času, ale hlavně mnoho energie. V Lukách nad Jihlavou je trochu problém se značením, ale naštěstí z naší trasy nesjedu. Další cesta vede zpět do Bítovčic po stejné cestě, jako jsme jeli sem. Pak ovšem pokračuje rovně a začíná stoupat směrem na Pahorek. V jednom místě dokonce vede přes ohradu s krávami, takže je potřeba vždy otevřít elektrický ohradník a za sebou ho opět zavřít. Pahorek je celkem vysoko, takže stále stoupám po loukách a lesních cestách. V těchto místech mě předjede jeden závodník. V nejvzdálenějším bodě od startu se trasa ohýbá a začíná se vracet zpět. Zároveň je zde třetí kontrolní bod, na kterém máme napsat, z čeho je postavená chata, která zde stojí. Protože je z každé strany jiná, napíšu tam raději všechno. Dál trasa vede lesem, kde je potřeba stále dávat pozor, protože je tu mnoho odboček a naše trasa pořád někam zahýbá. V téhle pavučině cest mě opět předjede jeden závodník. Z Pahorku už naštěstí vede celkem rovná cesta až do Kamenice. Zde moc dlouhou dobu nestrávím, protože hned na začátku začne cesta stoupat mezi poli směrem na Vržanov. Při následném sjezdu mám opět problém určit správnou cestu, a tak mě dojíždí závodník s číslem 29 Sáňka Ondřej. Nějak se dáme do řeči, ze které následně vyplyne naše další společná jízda. Pro něho už je to druhý ročník. A prý ten předchozí měl ještě horší značení, než ten letošní. Z mého pohledu už to vypadá, že tam asi značení nebylo žádné. Čtvrtý kontrolní bod je informační tabule v obci Vržanov, kde máme opsat rozlohu přírodní památky Pahorek, což je 3,45 ha. Po dalším sjezdu se dostáváme opět do Přímělkova, tentokrát ale k poslední disciplíně - Lodě.
Při označení čipu jsem na průběžném 16. místě. Položím kolo na zem, shodím přilbu a batoh a jdu k lodím. Vezmu si pádlo a vestu, vlezu do kánoe a začnu pádlovat ke kontrole vzdálené asi 750 metrů. Tohle je další disciplína, kde se nedá nic získat, ale jen ztratit. Protože rozdíly mezi závodníky jsou v řádu minut, nemá smysl nikam spěchat a zbytečně si odvařit ruce, které ještě budou na kole potřeba. S Ondrou máme stejné tempo, takže celou trasu absolvujeme téměř společně. Po označení čipu uprostřed řeky se otáčíme a tentokrát již po proudu, plujeme zpět. Celkově nám trať zabrala něco kolem 17,5 minuty a já jsem se opět posunul o jedno místo dopředu. Na břehu vrátím pádlo s vestou, označím čip a jdu se pořádně napít čaje, který je tu připravený. Po občerstvení pokračuji na kole, tentokrát už v posledním úseku do cíle.
S Ondrou se stále držíme pohromadě a jedem kolem řeky Jihlavy směrem Bransouzím. Ze začátku jedem po krásné asfaltové cestě, ovšem potom přijde změna a opět skáčeme po lesní cestě. Naštěstí v Dolním Smrčném opět začne asfaltová cesta, která vede několik kilometrů až za Bransouze. V místní chatové oblasti příjemná cesta končí a my stoupáme prudkými cestičkami mezi chatami vzhůru. Odměnou nám potom je sjezd po asfaltové silnice dolů do Číchova. Zde se dostáváme do míst, kde došlo ke změně trasy. Podle původního značení se mělo jet přes Jalovec, na kterém se v zimě sjezduje, ale naštěstí trasu upravili a my tak mírně stoupáme údolím pod Jalovcem. Na druhé straně se obě cesty spojí a my tak pokračujeme podle původní trasy. Na kolech vyšplháme až ke zřícenině hradu Střeliště, odkud sjedeme k potoku pod Radonín. Zde se nachází poslední pátá kontrola, na které máme omalovat obrázek z potoka. Když ho spatřím, zasměji se, protože celou cestu jsem přesně tohle tipoval - smajlík ?. Po poli se dostaneme na silnici, po které dojedeme do Radonína. Odtud vystoupáme po silnici na křižovatku nad vesnicí, kde odbočíme směrem do cíle. Následuje sjezd kolem rybníka a mírné stoupání lesem kolem sv. Trojice. Zde už to poznávám, protože jsem tu hledal čtvrtou kontrolu při prvním okruhu orientačního běhu. Zpátky do hájenky Černé lesy přijíždíme po silnice z kopce, takže je dost nebezpečné mezi s sebou závodit. I když Ondru těsně před cílem předjedu, stačí si rychleji označit čip a tím pádem je ve výsledku o pár vteřin rychlejší. Celkově jsem celý závod zvládl za 5,5 hodiny a to stačilo na 14. místo ze 42 startujících mužů.
Ihned v cíli nás obírají o všechny zapůjčené věci a posílají nás vrátit čip, aby mohly stáhnout data. Kolo mám celé od bahna, ale vůbec nemám chuť ho umívat, takže jdu rovnou k autu. Sundám ze sebe všechno oblečení a jdu se osprchovat. Neštěstí tam moc lidí ještě nebylo, a tak mi teče příjemná teplá voda. Po umytí se obleču do normálního oblečení a uklidím všechny rozházený věci z auta do batohu. Nakonec ještě připevním kolo na auto a jdu se něčeho najíst. Na chuť si dám pár debrecínských párků a k pití kofolu, na kterou jsem se těšil už půlku závodu. Při jídle si povídáme s Ondrou o zážitcích ze závodu. Sice jsem neměl v plánu zůstávat na vyhlášení, ale protože je nám oznámeno, že proběhne do půl hodiny, zůstávám. Než začne samotné vyhlášení, je vyhlášena speciální cena z lezení, kterou dostává chlápek, který se vedle mě zřítil z pěti metrů. Následně už probíhá klasické vyhlašování po kategoriích, kde máme možnost si prohlédnout ty nejlepší z nás. Po ukončení je nám oznámeno, že právě přivezli guláš, takže opět ještě chvíli zůstávám a jdu se trochu nadlábnout. Než se najíme, je nám řečeno, že do několika minut proběhne tombola, takže opět se ještě na chvíli zdržím. Tombola pro mě už tak velká výhra nebyla, protože jsem byl snad jediný, co nic nevyhrál. Dostal jsem tedy jako cenu útěchy pivo a čepici a já tak mohl vyrazit konečně domů.
Co se týče závodu samotného, tak se mi líbil, ale chtělo by ho to organizačně vylepšit. Výklad trati půl hodiny startem není dobrý nápad, protože řady účastníků ještě nejsou úplně ustrojeny na závod, a pak mají málo času to dohnat. Mapy používané v závodě by měly být aktuální a ne 20 let staré. Zároveň by měly být dobře čitelné, protože vybledlé, které nejdou přečíst ani v klidu, jsou na nic. Zbytek si myslím, že byl zvládnutý dobře. Tohle byl můj první extrémní závod, který jsem neabsolvoval v teamu, ale jen jako jednotlivec. Tím pádem jsem nebyl na nikom závislý a naopak. Sám jsem si zjistil své nedostatky, které aspoň můžu průběžně odstraňovat. Při závodě jsem zdolal terénní běh na 1500 m, orientační běh na 6 km, jízdu na horském kole na 55 km, lezení několika cest a jízdu na kánoi na 1,5 km. Celkově jsem přebor Moravy v extrémních sportech jednotlivců Highlander 2012 zvládl za 5 hodin 25 minut a 20 vteřin a skončil tak na 14. místě z celkového počtu 42 můžu na startu. Závody tohoto typu mám velice rád, a tak doufám, že tohle pro mě nebyl první a zároveň poslední ročník.
Fotky: 25x
1 - 20 |
1 2 ► | 25 |
1 - 20 |
1 2 ► | 25 |
Videa: 1x (00:16:38)
2012-10-20 - Brtnice - Černé lesy - Highlander 2012
Délka: 00:16:38| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |