Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
V lednu byl Štěpán 2 týdny v Jeseníkách, kde každý den běhal dlouhé tratě po okolních hřebenech. Jeho plán bylo během 12 dnů každý den uběhnout minimálně maraton, aby měl na konci aspoň 500 km. Ze začátku byly podmínky dobré, protože nebyl sníh a teploty se pohybovaly kolem 5 stupňů. Ke konci počasí přitvrdilo. Začalo sněžit a teploty padaly pod 10 stupňů pod nulou. Přesto vše se mu to ale podařilo, protože nakonec zvládl uběhnout vzdálenost 555,5 km. Celkově mu to trvalo přes 73 hodin a vystoupal 17 km. Průměrně na 1 den to vychází 46,2 km za 6,1 hod s převýšením 1,4 km. O dva týdny se do Jeseníků vrátil a pokračoval v sérii, kterou prodloužil na ultramaratony.
První den nezačal moc dobře. Hned po výběhu mě čekal prudký a dlouhý kopec na Studniční vrch (992) a jeho následné seběhnutí po kamenité cestě, kdy jsem si docela unavil stehenní svaly. Další stoupání už jsem tedy běžel volněji, aby mě nohy vydržely i další dny. V obci Písečná jsem potkal jednoho běžce, od kterého jsem se dozvěděl, že byl i u nás v Třebíči na závodech. Plánovanou trasu přes Rejvíz a Bílé skály jsem musel vynechat a trochu to zkrátit, abych stihl večeři. Ke konci mě ještě zdrželo proběhnutí obcí Jeseník, které bylo obtížnější, než se na první pohled zdálo. Po doběhu mě trochu bolely nohy, které ale snad do dalšího dne zregenerují.
Ačkoli mě nohy bolely už od začátku, běželo se lehčeji, než předchozí den. Samotný začátek běhu nezačal ale moc šťastně, protože nabíječka mobilu nějak nedocvakla a ten se mi vybil půl hodiny před výběhem. Měl jsem ho s sebou tedy vybitý, aby posloužil aspoň v případě nouze. Další zádrhel přišel u vrchu Studený (1042), kde začala být tma. Při vyndání čelovky jsem totiž zjistil, že jsem ji měl v pouzdře celou dobu zapnutou, a to už v tuto chvíli signalizovala půl baterie. Naštěstí byl všude sníh, takže dostatečně posloužila i při minimální výkonu. Nohy při doběhu bolely více než předchozí den, takže jsem zvědavý, jak se mi poběží den další.
Dneska se konečně rozestoupila mlha, a tak bylo vidět na kopečky, přes které běhám. Stehna mě ovšem bolely ještě více než předchozí den, takže pocit z běhu byl moc moc. Každopádně ke konci jsem ožil, což mi opět zvedlo náladu a namotivovalo k dalším kouskům. Převýšení trati jsem pro tentokrát zvolil mírnější, aby si nohy trochu odpočinuly. Uvidíme tedy následující den.
Ráno jsem byl skoro jako zombie a vážně jsem uvažoval, jestli odpoledne poběžím. Dopoledne jsem tedy prospal a po obědě už jsem byl fit. Dokonce i nohy mě bolely méně než předchozí den. Trošku se sice ozývala chodidla, ale to naštěstí po nějaké chvíli přišlo. Poslední čtvrtina trati, kdy už byla tma, se opět dostavila bolest nohou, takže jsem byl rád, že jsem vyšplhal zpátky k hotelu. Bylo zataženo, ale dobrá viditelnost, takže jsem si mohl prohlédnout vzdálený Praděd, přes který mám v plánu běžet následující den z rána.
Ráno vstávání o půl sedmé a autobusem přejezd do Malé Morávky. Zima byla jako sviňa. Jakmile jsem ale vyběhl k Pradědu, bylo nádherně. Úplně jasno a celé údolí pode mnou zalité mraky. Všude hromady sněhu a téměř nikdo nikde. Až k Ovčárně, tam už se hemžilo jako v mraveništi. Po cestě jsem stihl namazat lyže jedné holce, tlačit chlápka s dítětem na saních, zvednou zapadlou ženskou do závěje a nasměrovat rodinku na běžkách správným směrem. Přímo na Pradědu jsem jako bonus potkal kámošem, který také chodí lézt v Třebíči na stěnu. Jak je ten svět malý. Všude bylo tak nádherně, že se mi ani nechtělo dolů. Celý den běžet ve sněhu ale znamenalo mít úplně mokré boty, takže už jsem se ani nezdržoval při západu slunce a urychleně mazal dolů k Jeseníku. Celá trasa se trochu protáhla, takže z toho byla pěkná 50-ka. Protože jsem kromě snídaně a pár tyčinek nic nesnědl, po doběhu jsem do sebe naházel 2 celé večeře a 5 předkrmů :)
Dnes ještě počasí ušlo. Dole byla sice hustá mlha, ale na kopcích téměř jasno, takže jsem místy běžel jen v kraťasech a tričku. Ze začátku se mi běželo dobře, ale protože jsem dělal mnoho "kochacích" zastávek a lezl po každé skále, kterou jsem potkal, zatratil jsem mnoho času. Těsně před polovinou jsem si uvědomil, že v dosavadním tempu nestihnu večeři, a tak jsem do toho šlápnul. Jako naschvál mě ale ještě čekalo několik nepříjemných stoupání rozbitými cestami. Ještě že bylo posledních 15 km po silnici a dal se pořádně natáhnout krok. Zpomalily mě až poslední 2 km do prudkého kopce, a tak jsem na večeři přiběhl v poslední minutě. Pro příští dny si na to musím dát větší pozor.
Jedním slovem? Humus! I když jsem se při výběhu cítil odpočatý, vše kazila mlha. Když jsem vyběhl na vrchol Smrku, nikoli že jsem zde také nic neviděl, ale ještě jsem se vykoupal ve velké kalužině. Při přeběhu hřebenu ke Špičáku na mě padla úmorná únava, kdy jsem myslel, že tam někde usnu. Při sbíhání z kopce už byla tma, takže jsem musel zapnout čelovku. Bohužel v husté mlze jsem viděl velký kulový, takže jsem s ní musel běžet v ruce. Aby toho nebylo málo, tak ještě začalo pršet a já pěkně promrzl. Ve vesnici asi 15 km od cíle už jsem vzdal přemáhání pocitu na velkou a hned vedle silnice v potoce mezi domy jsem jim zanechal dáreček. Zbývající doběh přes Studniční vrch byl sice náročný, ale naštěstí už jsem byl opět plný energie. Doufám, že takovýto běh už se nebude opakovat, nikdy.
Po včerejším humus běhu jsem si dnes dal oddych a běžel jsem jenom po silnici. Běželo se nádherně lehce. Nevýrazné převýšení dovolovalo natáhnout krok, a proto jsem za kratší dobu stihl více kilometrů. Celý den trochu sněžilo, a tak bylo všude pozitivně bílo. Akorát nahoře na Rejvízu byla hustá mlha a trochu foukalo. Při seběhu zpátky do Jeseníku jsem si připadal jako mravenec na tobogánu, protože jsem na široké silnici sbíhal velké serpentýny úplně sám.
Přes noc stále sněžilo, takže jsem měl při běhu všude souvislou vrstvu sněhu. Zaběhl jsem se podívat ke zřícenině hradu Koberštějn, kde jsem před 3 roky plnil jednu disciplínu v závodě Winter Survival 2011. Poté na mě padla opět nepříjemná únava a začaly mi mrznout prsty na rukou. Naštěstí při seběhu jsem ožil, zrychlil jsem a opět se zahřál. Závěrečný doběh byl zatím nejpříjemnější ze všech. Trasu jsem zvolil krátkou, protože následující den mě čeká náročný přeběh Kralického Sněžníku.
Ráno jsem opět brzy vstal, sedl na autobus a jel do Dolní Moravy. Zima byla jako sviňa, takže jsem ihned po výstupu z autobusu začal stoupat vzhůru do kopce. I když dole prosvitovalo slunce, na hřebenu už byla mlha. Když jsem tedy probíhal kolem rozhledny Klepáč, viděl jsem velký kulový. Na Malém Sněžníku už přes mlhu prosvítalo slunce. Po náročném výstupu na Kralický Sněžník jsem se dostal nad mraky a naskytl se mi tak nádherný výhled na všechny strany. Z nekonečného moře mraků koukal pouze Praděd a na druhé straně Sněžka. Posvačil jsem a pokračoval zpátky do mlhy. Po nekonečném klesání, následoval výstup na Paprsek a návrat zpátky přes Smrk. Celý den byla tuhá zima a běžel jsem neustále ve sněhu, takže to bylo dost náročné.
V dnešním mrazivém dnu se mi nechtělo moc vzdalovat od hotelu, a tak jsem oběhl všechny hřebeny kolem Jeseníku. Díky tomu mě čekalo 5 stoupání a klesání, které mi výrazně rozhazovaly tempo. Běh se tedy trochu protáhl a vrátil jsem se pozdě na večeři. Aspoň že na mě zůstala hromada předkrmů.
Dnešní den byl mimořádně mrazivý. Když jsem vybíhal, teplota byla pod 10°C, takže jsem si raději oblékl všechno 2x. A stejně to nestačilo. 6 hodin jsem mrznul jako brok. Na hřebech sice svítilo slunce, ale já se rozhodl proběhnout po silnici, takže jsem se držel celou dobu pod mraky. Asi v polovině cesty mě zamrzlo pití, takže jsem musel před napitím vždy vycucávat vodu z ledové tříště. Zmrzlý ale živý jsem doběhl do cíle a daleko tak překonal původní plán uběhnout celkem 500 km.
1 - 20 |
1 2 3 4 5 ► | 91 |
1 - 20 |
1 2 3 4 5 ► | 91 |
SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |