| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2014-03-29
Běh 102 km: Jindřichův Hradec - Třebíč
Účast: Dvořák Štěpán
Mých prvních uběhnutých 100 km. Ráno jsem vyběhl z Jindřichova Hradce a do večera běžel 102 km zpátky do Třebíče.
Po několika letech se Štěpán konečně vydal splnit si jeden ze svých větších cílů a to uběhnout ultramaraton na 100 km. Trasu měl naplánovanou z Jindřichova Hradce zpátky přes Dačice do Třebíče. Na místo startu ho v 6 hodin ráno odvezl Potty autem, poté již bylo vše na Štěpánovi. Pří výběhu byla mlha a teploty klem nuly. První dvě hodiny nebyly moc příjemné, protože měl plný žaludek od snídaně. Když mu jídlo konečně slehlo, běh začal být nádherně uvolněný. Mlha se taktéž rozpustila a začalo svítit slunce. Za Kunžakem, kde doplnil vodu, už regulérně smažilo jako v létě. Přeběh Vysokého kamene byl lehčí, než čekal, protože se celou dobu běželo ve stínu lesa. Kolem 40. km už bylo slunce dost nepříjemné, přestože běžel pouze v tílku. Po výběhu z Českého Rudolce, kde opět nabral, vodu, byl příjemně osvěžený. Ovšem jen do doby, než se dostal na pole nad Dačicemi, kde slunce pálilo tak silně, až se mu začínala motat hlava. Doběh do Dačic na 58. km byl sice náročný, ale příjemný, protože věděl, že ho zde čeká spoluběžec Petr Vlach. V cukrárně něco pojedli, doplnili vodu a vydali se na cestu. Až do Želetavy byla sice znatelně náročná, ale díky neustálému mluvení a odvádění pozornosti se běželo dobře. Těsně před Želetavou se ale Štěpánovi kvůli chybě vybil sporttester, což byl začátek konce. V Želetavě opět něco pojedli, doplnili a vodu a pokračovali v cestě. Zastávka ovšem asi byla delší, než se plánovalo, protože Štěpánovi zatuhly nohy tak, že už je nedokázal rozhýbat. Výběh na Mařenku byl tedy mimořádně náročný a pomalý. Na vrcholu rozhledny se na chvíli zastavili a kochali se výhledem na západ slunce. Mezitím načerpali nějakou energii. Seběhnutí dolů k Březové ovšem veškerou energii opět sebralo. Následující přeběh přes Rokytnice a Zadní hory až do Čechočovic byl tedy neuvěřitelně úmorný a bolestivý. Na Zadní hoře už bylo slunce dávno zapadlé, takže museli dále pokračovat s čelovkou. Když dorazili ke Krahulovskému silu a zbývalo jim do cíle něco přes 2 km, ožili a celou vzdálenost uběhli normální běžeckou rychlostí. V Borovině se rozloučili, Štěpán šel domů a Petr pokračoval k zastávce, od které měl domluvený odvoz. Celá trať měla nakonec 102,5 km a Štěpán ji zvládl za 13 hodin a 8 minut. Cíl byl tedy úspěšně zvládnut a nyní zbývá už jen najít nějaký další.
Suunto Movescount | FacebookČlánek
Večer před během si pro jistotu připravuji některé věci, protože je mi jasné, že ráno budu dost zpomalený. Nakonec se to má ale tak, že jak jsem moc natěšený, tak moc nespím a už od třech ráno koukám do stropu a čekám na budík. Když ve čtyři konečně zazvoní, ihned vylezu a jdu se pořádně najíst. Den bude náročný a tak do sebe nacpu sedm rohlíků s medem, jogurt a ještě nějaké dobroty od Milky. To vše zapiji půl litrem čaje. O půl páté se obleču a začnu připravovat věci do pásu na samotný běh. Největší dilema mám s oblečením, protože teplota během poslední hodiny klesla na teploměru z 5 na 4 stupně a při tom přes den má být více než 20. Nakonec to řeším tak, že si sice beru pouze krátké elastické kraťasy, ale na vršek si beru lehkou běžeckou bundu. Když mě před pátou prozvoní Potty, vše naposled zkontroluji a jdu dolů před panelák, kde už na mě čeká. Sednu do auta a vyrážíme směrem na Jindřichův Hradec. Po cestě ještě dojídám nějaké sladkosti a zapíjím to dalším pitím. Čím dále se dostáváme na západ, tím více všude houstne mlha a klesá teplota. Místy teploměr ukazuje až 1,5 stupně pod nulou. Když po šesté hodině dojedeme k vlakovému nádraží v Jindřichově Hradci, máme ujeto teprve 70 km, to znamená, že mě zpátky čeká ještě téměř polovina navíc. To je momentálně docela děsivá představa. Naposledy si odskočím na WC na benzínce, zkontroluji věci, rozloučím se s Pottym a o půl sedmé ráno vyrážím na 100 km běh domů.
Na nohou mám nové boty MT1210BK od New Balance na ultramaraton, které mně doručili teprve včera téměř na poslední chvíli. Přestože jsou lehké, výborně tlumí dopady nohou. Celou trať mám uloženou v GPS hodinkách, takže nebudu muset na křižovatkách zbytečně hledat cestu v mapách. Co se týče těchto hodinek, tak se při první kontrole zděsím, protože hned na začátku už jsou vybité 3%. Dělat nějaké závěry je zatím zbytečné, takže to zkontroluji později. V brzkých ranních hodinách kličkuji téměř liduprázdným městem. Když už někoho potkám, kouká na mě jako na zjevení. Protože je všude mlha, cítím jak mi je stále chladno. Když proběhnu kolem rybníku Vajgar, dostávám se konečně ven z Jindřichova Hradce. Na hodinkách opět zmizelo několik procent, takže už je mi jasné, že opět dochází k samovolnému vybíjení. Podle mých prvních odhadů je mi jasné, že do Třebíče mi baterie nevydrží. Protože jsem měl opravdu vydatnou snídani, neběží si mi zatím nijak lehce. Po lesní cestě kličkuji kolem Hamerského potoku až do vesnice Jindřiš. Z ní pokračuji dále Jindrovou naučnou stezkou, která vede nádherným údolím stále kolem Hamerského potoku. V těchto místech konečně cítím, že mi snídaně slehla a běh se stává ladnějším. U obce Blažejov odbíhám kousek z cesty, abych se podíval na zříceninu Vítkův Hrádek. Kromě pár rozpadlých zídek tu ale nic není, a tak jsem trochu zklamán. Během této hodiny a půl sice pořád běžím v mlze, ale už aspoň začíná být tepleji, a tak sundávám bundu a rukavice. Dále pokračuji kolem Dvorečku a Ratmírovského rybníku. Znova se zastavuji se až u Krvavého rybníku, kde si všímám ostrova, který je spojen dlouhou cestou z panelů uprostřed rybníku. Po pár fotkách pokračuji dále lesem kolem úzkokolejky. Po pár dalších kilometrech lesní cesty se dostávám na silnici, po které sbíhám až do Kunžaku. Slunce už konečně vykouklo mezi mraky, a tak se mi zvýšila spotřeba pití. Do Kunžaku se dostávám po necelých 3 hodinách na 26 km. Na návsi u obchodu zavzpomínám na vícedenní cykloturistiku, kdy jsem tudy projížděl. Protože netuším, za jak dlouho bude další obchod, skočím si koupit půl litru vody. Doplním ji do láhví a pokračuji dále.
U Nového rybníku vbíhám do lesa a po písčité cestě pomalu stoupám až na vrchol Vysokého kamenu (738). Přímo na vrcholu se nachází zajímavé zvláštní seskupení kamenů s velkým křížem nahoře. Ukořistím pár fotek a začnu sbíhat dolů. Když zkontroluji stav baterie v hodinkách, je mi jasné, že dál než do Želetavy určitě nevydrží. Po chvíli sestupu probíhám v lese kolem skalního útvaru Ďáblův chléb, který je složen ze tří velkých kamenu, přičemž dva leží na zemi a třetí leží na nich a vyváří mezi nimi průchozí cestu. Když po více než 4 hodinách na 37 km probíhám kolem rybníku Zvůle, volám Petru Vlachovi, se kterým jsem byl domluvený, ať na mě čeká kolem 12 hodiny v Dačicích. Sděluji mu, že má ještě o hodinu více času, protože tam budu nejdříve ve 13. hodin. Popřejeme mi dobrý běh a já pokračuji dále. V těchto místech začínám trochu pociťovat únavu v nohách. Lesem pomalu stoupám až do obce Terezín a poté pro změnu opět sbíhám dolů do obce Radíkov. Zde si pro prodloužení tratě oběhnu místní rybník Dolní Hamr. Už nějakou dobu je úplně jasná obloha, takže jsem nucen shodit tričko a běžet jen v tílku. Pří výběhu z obce mi GPS divně ukazuje cestu kdesi kolem potoku. Já tam ale žádnou cestu nenacházím, a tak pokračuji po silnici. Než doběhnu do obce Český Rudolec, dojde mi veškeré pití. Naštěstí se na návsi nachází hospoda, kde si obě láhve doplním a ještě si na posezení dám jednu půllitrovou limonádu. V nohách zatím mám 46 km za 5 a půl hodiny.
Při vybíhání z Českého Rudolce míjím rozpadlý zámek Český Rudolec, okolo kterého jsem se vracel z vícedenní cykloturistiky. Protože v sobě mám půl litru pití, cítím téměř jako nový. Ovšem jen do doby než vyběhnu na pole nad lesem. Zde je taková výheň, až se mi z toho začíná motat hlava. Mírně tedy zpomalím a obcí Lidéřovice jen tak zlehka vyklusám. Další cesta vede po silnici, takže opět trochu zrychlím. Kousek za lesem přede mnou konečně zahlédnu budovy z Dačic. Moje trasa opět na silnici končí, a tak musím ještě na posledních pár kilometrech kličkovat po polích a lesích jako zajíc. Když se octnu v obci Toužín, jsem od Dačic, co bych kamenem dohodil. Trošku opět zrychlím a po doběhu do Dačic běžím na náves hledat Petra. Domluva doběhla v pořádku, protože ho nacházím přesně u tabule, na které jsme se domluvili. Necháme se společně vyfotit a dál pokračujeme spolu. Ještě než vyběhneme, zajdeme do místní cukrárny, kde si opět doplním pití a koupím si banán v čokoládě, který zapiji dalším půllitrem limonády. Momentálně mám v nohách 58 km a čas se přibližuje k sedmé hodině. Petr je ovšem na nule, takže další společný běh bude zajímavý.
Z Dačic už cestu z nám protože jsem ji na podzim běžel se Švárou. Prvních pár kilometrů až do obce Bílkov se běží po silnici. Poté začínáme lesem stoupat až kopec Bába (665). Kilometry už dávno překročily 60 km a já dost znatelně cítím unavené svaly. Je tedy celkem běžné, že si čas od času musím při delším stoupání na chvíli odpočinout normální chůzí. Naštěstí ale pořád o něčem mluvíme, a tak nemám čas přemýšlet, jak je to náročné. Při výběhu z lesa proběhneme obcí Bohusoudov a za Obecním rybníkem opět zmizíme v lese. Kolem cesty se zde vyskytuje nezvykle velké množství velkých mravenišť. U Magdalény ostře zatočíme a vbíháme do obce Krasonice. Dále pokračujeme směrem na Želetavu po silnici. Když se přiblížíme k Panskému rybníku, všimnu, že se mi právě vybila baterie v GPS hodinách. Cestu sice domů znám, ale jsem mimořádně naštvaný, že celé toto moje snažení nebude kompletně zaznamenáno. K této špatné náladě se ještě přidá výrazná únava, kterou už nejsem schopen nijak zamluvit. I když se Petr občas snaží o nějakou konverzaci, já už na to nemám sílu. Moje myšlenky fatálně sklouzly na neustálé připomínání, jak mě bolí nohy. Po dalších dvou kilometrech dobíháme do Želetavy, kde stejně jako na podzim zastavujeme v malém čínském obchůdku, kde dokoupíme vodu, banány a čokoládový rohlík. Přípravu pití v lahvích se snažím urychlit, co to jde, ale i tak mi během pár minut zatuhnou svaly. Jídlo tedy raději spořádáme za chůze.
Při opuštění Želetavy už mám v nohách přes 80 km za necelých 10 hodin, takže co krok to rekord. To je asi nejsilnější myšlenka, která mě žene dál. Snažím se klusat, ale přes bolest nohou už to moc nejde. Ačkoli slunce ještě nezapadlo, začíná mě být díky pomalému tempu zima, a tak si v Bítovánkách oblékám zpátky tričko. Následuje pozvolné stoupání mezi poli až k rozhledně Mařenka. Závoru, která přehrazuje cestu, nedokážu ani přelézt, protože jakmile zvednu nohu, začne mě nabíhat křeč. Zbaběle ji tedy obcházím. Závěrečný úsek přímo k rozhledně je pro už tak náročný, že ho musím pouze vyjít. Překvapivě ale schody na rozhlednu vyjdu v pohodě. Nahoře jsme ještě s další skupinou lidí právě při západu slunce. Petr se zná s jednou slečnou, tak že když ji řekneme, odkud běžíme, jen nevěřícně kroutí hlavou. Protože zde ale fouká studený vítr, po pár minutách raději slézáme a pokračujeme v cestě. Díky několikaminutovému odpočinku jsme nabrali síly a z kopce nám to celkem dobře běží. Jenže u osady Dašov klesání skončí a my musíme opět pozvolna stoupat. Nabitá energie je tedy hned pryč, takže se naše rychlost rapidně zpomaluje. Moc už nám ani nepomůže klesání k rekreačnímu středisku Březová. Než vyběhneme na silnici, začne se pomalu stmívat, protože slunce mezitím zapadlo. Přeběh po silnici do Rokytnice nad Rokytnou je opět trochu oddychový, protože nemusíme složitě hledat cestu terénem. Překvapivě celkem svižně vyběhneme na pole nad Rokytnicí, kde ovšem opět musíme přejít do chůze. Protože pociťuji nepříjemný chlad, na okraji lesa si opět oblékám bundu a rukavice. Při vstupu do lesa už je tak velké šero, že raději zapínám čelovku, kterou jsem až doposud jen nesl na opasku. Výstup na Zadní horu (634) je pro dnešek naše poslední stoupání, na které ovšem nemáme síly, a tak ho pouze vyjdeme. Na druhé straně se opět rozběhneme, protože máme před sebou úplně poslední klesání přes Čechočovice. Když vylezeme ven z lesa, je už tak velká tma, že čelovku ani nevypínám. Po polní cestě, proběhneme kolem Pastvištního Mlýnu až ke Krahulovskému silu. Nyní nás čeká poslední asi 2,5 km úsek po rovině kolem železnice. Zde se dokonale projeví, že vše je pouze v lidské mysli, protože pocit blízkého cíle nás nakopne tak, že celý úsek až k mému paneláku běžíme, jako kdybychom právě vyrazili. Protože hodinky mám mimo provoz, jediné co vím je, že je tři čtvrtě na osm večer a mám uběhnuto něco přes 100 km za 13 hodin. Přesnější údaje si bohužel budu muset dopočítat, až mi Petr pošle záznam ze svých hodinek. Navzájem si poděkujeme a já jdu konečně domů. Petra ještě čeká asi půl kilometru, než doběhne na zastávku, kde na něj čeká odvoz. Protože jsem značně unavený, pouze doma hodím oblečení od pračky, umyji se a jdu spokojeně spát. Nebo se o to aspoň pokusit. Bohužel ale téměř vůbec nespím, protože nohy bolí tak, že spát prostě nejde.
Od mého posledního rekordu, kdy jsem ze Žďáru nad Sázavou do Třebíče uběhl 80 km, utekly téměř 4 měsíce, během kterých jsem značně trénoval. Nejvíce jsem si máknul v lednu a únoru, kdy jsem v Jeseníkách naběhal celkem 16 ultramaratonů. Díky této přípravě už jsem nemusel opakovat 80 km, které jsem si chtěl dát jako pojistku, že na to mám. Do tohoto běhu jsem šel zkrátka s vědomím, že to uběhnu a na neúspěch jsem vůbec nemyslel. Většina tratě se mi opravdu běžela dobře. První krize přišla přes Dačicemi, kdy na mě nepřetržitě svítilo slunce. Poté se vše zamluvilo společným během. Ovšem od Želetavy na 80 km, kde se mi vybily hodinky, se vše zlomilo. Nohy mě začaly bolet tak, že až do cíle jsem se nemohl pořádně rozeběhnout. Nejhorší na to všem bylo, že když jsem zastavil, bylo mě příjemně, ale abych se dostal domů, musel jsem běžet a to bylo neskutečné utrpení trvající téměř 4 hodiny. Nakonec jsem to ale zvládl a celou trať dlouhou 102,5 km jsem uběhl za 13 hodin a 8 minut. Celkem jsem přitom spotřeboval přes 6 litrů pití. Můj dlouholetý cíl byl tedy konečně splněn. I když jsem druhý den nemohl skoro vylézt z postele, už mě hlavou začaly běhat myšlenky na 150 km běh z Českých Budějovic.
Fotky: 19x
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |