Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
Do Jizerských hor jsem přijel až odpoledne, takže jsem podnikl pouze kratší okruh přímo od Václavíkovy studánky, kde jsem ubytovaný. Počasí moc ideální nebylo, protože přes velkou oblačnost bylo vše zahalené v tmavém stínu. Vyrazil jsem po silnici k osadě Jizerka a odtud na vrchol Bukovce (1005). Podíval jsem se na hraniční přechod s Polskem, kde stojí Karlovský most přes Jizeru. Kolem osady Jizerka jsem vystoupal na Jelení stráň (1018). Následně v těsné blízkosti hranic jsem proběhl přes Pytlácké kameny (975) a Zelený kámen (933). Začalo se stmívat, a tak jsem to u Smědavy otočil a po cyklostezce se vrátil zpátky.
Abych si zaběhal více na severu, popojel jsem pár kilometrů na kole k občerstvení Promenáda. Odtud jsem vyrazil ke skále Paličník (944), odkud bývá nádherný výhled do údolí. Bohužel mě ale zastihla nízká oblačnost, kdy se mraky válely přes kopce, takže jsem neviděl téměř nic. Přes Klínový vrch (972) jsem se vrátil zpátky k hranicím a po Nebeském chodníku jsem vystoupal prudký kopec až na Smrk (1124), který je nejvyšším vrcholem Jizerských hor. Byl jsem přímo v mraku, takže jsem viděl jen bílou tmu. Teplota zde byla pouhé 2 stupně, takže jsem si v krátkém oblečení jen na otočku vyběhl na rozhlednu a hned zase pelášil dolů z kopce. Zastavil jsem se až u Hubertky, u které jsou Kočičí kameny s vyhlídkou a ferratou, kterou jsem si několikrát volně vylezl. Seběhl jsem do obce Bílý Potok a nade mnou už bylo modré nebe. Začal jsem stoupat kolem vodopádu Černého potoka a vyhlídky Hajní kostel až na Frýdlantské cimbuří a Polední kameny (1007), kde se nachází velké množství kamenných útvarů, ze kterých jsou úžasné výhledy na sever do údolí a dále na Polsko. Přeběhl jsem Smědavskou horu (1084) a vystoupal na Jizeru (1122), která je jen o fous nižší než Smrk. Přes poslední kopec Černý vrch (1025), kde jsem potkal osamoceného poustevníka kochajícího se západem slunce, jsem se vrátil k občerstvení Promenáda. Na kole jsem se večer pod úplňkem vrátil zpátky.
Tentokrát už mi počasí přálo. Bylo nádherně polojasno a výrazně tepleji než předchozí dny. Na kole jsem přejel ke Knajpě, odkud jsem vyběhl na první kopec plný skalnatých věží se jménem Sněžné věžičky (1063). Po dřevěném chodníku na hřebenu jsem se dostal na Černou horu (1085) s kamenným útvarem Čertův odpočinek. Následovala cesta z kopce dolů a výběh na Holubník (1071), ze kterého byl dnes nádherný výhled na všechny strany. Přes Ptačí kupy (1013) jsem se dostal až na vyhlídku Krásná Máří s výhledem do údolí. Kolek Černého Štolpichu jsem seběhl k vodopádu Velký Štolpich. Následoval výstup na nejkrásnější kamenný útvar Ořešník (800) s výhledem na Hejnici a dál na Polsko. Při sbíhání do Hejnice jsem se v lese natáhl, takže jsem si trochu odřel kolenu a natrhl dlaň. Z Hejnice jsem stoupal kolem Bílého Štolpichu a vodopádu Malý Štolpich nahoru na Hřebínek. Proběhl jsem sedlem Holubníku na druhou stranu kopce a kolem rozhledny Na Čihadle jsem se vrátil zpátky ke Knajpě. Za nádherného západu slunce jsem se na kole vrátil zpátky.
Poslední den jsem vyrazil o něco dříve, protože jsem musel na kole přejet téměř na opačnou stranu Jizerských hor k vodní nádrži Bedřichov. Počasí nemělo chybu. Ze všech dnů bylo nejjasněji, nejtepleji a největší viditelnost. Vzal jsem to tedy kolem vyhlídky Krásná Máří, kde jsem běžel včera. Na hrázi jsem navštívil mého bývalého spolužáka. Na samotný běh jsem vyrazil tedy dost pozdě. Zvoli jsem krátký okruh, abych se stihl vrátit ještě rozumně. Od nádrže jsem po běžkařské magistrále seběhl do údolí do obce Oldřichov v Hájích. Přes Oldřichovské sedlo jsem opět začal stoupat vzhůru kolem různých kamenných útvarů v lese. Přes Poledník (864) jsem vyběhl až na Olivetskou horu (886), ze které jsem měl za celý den jediný pořád výhled, jinak jsem byl stále v lese. Běh jsem ukončil koupelí ve vodní nádrži Bedřichov. Než jsem na kole dojel na chatu a sbalil se k odjezdu, už bylo po západu, takže jsem se domů dostal až v sobotu po půlnoci.
I když mně počasí za začátku moc nepřálo, s každým dnem bylo lépe a lépe. Poslední den bylo naprosto úžasně. Plánoval jsem sice naběhat výrazně více kilometrů, ale protože jsem měl na trasách velké převýšení (téměř 4500 m), někdy jsem běžel i místy, kde žádná cesta nevedla a na každém skalnatém vrcholu jsem se dlouho kochal, jsem rád i za těch 131 km. Kolo jsem měl jen jako dopravní prostředek na cestu k místu běhu a zpět, ale i tak jsem tam mezi kopci najezdil téměř stovku. Výhledy ze skal jsou zde perfektní, takže mám důvod si někdy opět na nějaký vyběhnout a také zastihnout na Smrku (1124) lepší výhled než jsem měl tentokrát.
Facebook1 - 20 |
1 2 3 ► | 59 |
1 - 20 |
1 2 3 ► | 59 |
SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |