| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2017-02-15
Běh 60 km: Národní park Podyjí v zimě
Účast: Dvořák Štěpán
Celodenní běh ze Znojma přes celý národní park Podyjí až do Vranova nad Dyjí v délce 60 km.
"Cože, ty dnes neběžíš z práce?" vzbudil jsem rozruch hned z rána. Opravdu ne. Protože počasí slibovalo jasný den, měl jsem zajímavější plány. Sedl jsem do auta a jel rychle domů. Jen jsem si převlékl věci a pokračoval autem do Vranova nad Dyjí. Potřeboval jsem tam stihnout autobus, který odjíždí v 8:15. Bohužel jsem ale nestíhal, tak jsem zaparkoval o něco dříve v Onšově. Doběhl jsem na zastávku, nasedl do autobusu a vyrazil do Znojma. Můj následující plán byl jednoduchý. Doběhnout zpátky k autu skrz celý národní park Podyjí, který je nejmenším parkem v České republice. Vzdálenost jsem neměřil, ale odhadoval jsem ji na 50 km. Čelovku jsem si nebral, protože jsem věřil, že to do tmy stihnu.
Před devátou jsem vyskočil z autobusu a zamířil do Gránického údolí k Dyji. Hned po prvních 50 m jsem ale šel na zadek, takže přišly na řadu nesmeky. Než jsem opustil Znojmo, oběhl jsem si pár pěkných míst, jako jsou kostel sv. Antonína Paduánského, Znojemský hrad, kaple sv. Václava a výhled na řeku Dyji. Hned na začátku národního parku vede cesta kolem Znojemské přehrady. Ta byla celá pod ledem, takže jsem toho využil a několik prvních kilometrů běžel po její zmrzlé hladině. Na konci jsem po ledové cestě vystoupal na první vyhlídku Sealsfieldův kámen, ze které je viděl zpátky do údolí a naproti na vyhlídku Králův stolec. Navštívil jsem obec Havraníky, odkud bývají při dobré viditelnosti vidět Alpy. Tentokrát byl opar, takže jsem měl smůlu. Vrátil jsem se zpátky k Dyji tentokrát na vyhlídku Devět mlýnů, ze které je vidět na protější břeh, kde se rozkládá vinice Šobes. Povykládal jsem si tu s traktoristou, který tu zrovna obědval a pokračoval jsem dolů. Po dvou naražených rukách a jednom zadku jsem přeběhl po visuté lávce k vinici. Je dobře položená, protože tu bylo opravdu teplo. Nahoře na skalnatém hřebenu jsem měl několik výhledů na různé strany zakončené vyhlídkou Železné schody. Nyní následoval několik kilometrů dlouhý běh až ke zřícenině Nový hrádek. V zimě je zavřená, ale každý hrad má své tajné cesty, tak jsem se na chvíli zastavil i na nádvoří. Přes zříceninu Starého hradu jsem po prudké a dlouhé stráni seběhl dolů k Dyji. Nyní následovala chvíle, na kterou jsem těšil a bál se se jí zároveň. Musel jsem se dostat na rakouskou stranu, která leží na druhé straně řeky. Zul jsem si tedy boty, sundal návleky a asi 100 m brodil ledovou vodou na druhou stranu. Ze začátku to studilo, pak to řezalo, bolelo a nakonec už jsem necítil nic. Na druhé straně jsem se obul a vyrazil do druhé 30 km části.
Hned za zatáčkou jsem vyběhl na vyhlídku Übersteg, která leží na zvláštním místě, protože řeka Dyje kolem ní teče téměř ze všech stran a statní strany se tu střídají, stejně jako se tu řeka klikatí. Po rakouské straně jsem opět podběhl zříceninu Nového hrádku a pokračoval proti proudu. Po pravé straně jsem minul Vraní skálu, které je nejvyšším skalním masivem v celém národním parku Podyjí. V těsné blízkosti řeky jsem ve stínu a tedy zmrzlém a zledovatělém terénu přeběhl až do obce Hardegg s velkým hradem uprostřed. Celé městečko je obklopené velkými svahy a skalami, které jsem si všechny oběhl a měl tak výhled na Hardegg ze všech stran. Poslední už byl z české strany z Hardeggské vyhlídky. Do Čížova, kde se nachází památník železné opony včetně bývalých pohraničních zátarasů a strážní věže, jsem dorazil několik minut po západu slunce. Když jsem si chtěl nasadit čelenku, zjistil jsem, že jsem ji asi někde ztratit. Začaly mně tedy mrznout ušiska. Už za tmy, ale bez čelovky, jsem stále pokračoval podle plánu. Vběhl jsem do lesa, protáhl se kolem skal a navštívil obelisk nad Ledovými slujemi, ze kterého je vidět na Vranov nad Dyjí. Já viděl jen tmu. Když jsem téměř poslepu sbíhal serpentýnami dolů, byl jsem nesmírně vděčný za nesmeky, protože jen díky nim jsem na ledu nikde neuklouzl a nikam se nezřítil. Kolem Dyje jsem proběhl Zadní Hamry a dostal jsem se do Vranova. Jenže auto na mě čekalo až v Onšově, který leží o pár kilometrů dál. Rozhodl jsem, že v té tmě nepoběžím lesem, ale vezmu to přes hráz Vranovské přehrady. Jaké bylo mé překvapení, když jsem narazil na plot, na kterém visely cedule zakazující mně vstup na hráz, protože je v rekonstrukci. Zákaz vstupu, Pozor stanoviště, Nebezpečí pádu do prohlubně a spousta další značek. Chybělo jen Pozor UFO. Vracet se jsem zavrhl hned. Po tmě jsem se tedy podplazil pod plotem a pomalinku přešel hráz. Občas chyběla zeď, občas tam byla nějaká díra a sem tam jsem do něčeho narazil. Ale přežil jsem. Kolem vyhlídky Claryho kříž jsem doběhl zpátky k autu v Onšově.
Nakonec měla trasa přesně 60 km s 1800 m převýšením a zvládl jsem ji za 10 hodin a 20 minut. Počasí bylo na letošní poměry velice dobré. Jen nemusel být otravný opar, díky kterému nebylo vidět moc do dálky. Nejtěžší na celém běhu byly značné rozdíly mezi místy, kde svítilo a nesvítilo slunce. V prvním případě bylo teplo, jak v létě a všude bahno a v druhém případě stále mrzlo a vše bylo pod ledem. Občas jsem kus ledové části zkusil přeběhnout jen v botách, ale téměř vždy jsem málem skončil na zemi, takže jsem si raději nasadil nesmeky. To bylo asi nejotravnější. Někdy jsem to musel opakovat i každých 20 m. Podle předpovědi to vypadá, že to bylo letos asi poslední běhání v zimních podmínkách.
Suunto Movescount | FacebookFotky: 28x
1 - 20 |
1 2 ► | 28 |
1 - 20 |
1 2 ► | 28 |
Videa: 1x (00:09:14)
Běh 60 km: Národní park Podyjí v zimě
Délka: 00:09:14| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |