| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2017-03-25
Mistrovství České republiky v běhu na 100 km 2017
Účast: Dvořák Štěpán
První účast na MČR v běhu na 100 km s časem 8 hodin a 38 minut.
Přesně před třemi lety jsem uběhl svých prvních 100 km a trvalo mi to přes 13 hodin. Letos jsem se postavil na start Mistrovství České republiky v běhu na 100 km, který se konal v Plzni. Neměl jsem v plánu závodit s ostatními, ale zkusit zaběhnout první nominační limit na Spartathlon, který je 8 hodin. Nijak jsem na 100 km netrénoval, protože jsem ani nevěděl jak. Jen jsem věděl, že musím udržet po celou dobu závodu rychlost 12,5 km/h. To jsem si zařídil naprogramováním odhadovaného času. Bohužel jsem ale použil nevhodný typ průměrné rychlosti, takže odhadovaný čas kolísal v rozmezí více než hodiny, a běžet podle něj tedy nešlo. Pravděpodobně jsem tedy přepálil začátek, protože už na 10. km jsem začínal cítit stehna. Prvních 50. km jsem držel velice dobrý čas, ale pak jsem začal výrazně zpomalovat. Bolest stehen byla dost nepříjemná, ale nejhorší bylo, že jsem to musel vydržet ještě dalších 50 km. Držel jsem se, co to šlo a bojoval při rychlosti kolem 10 km/h. Všech 66,6 okruhů dlouhých 1,5 km jsem ve Štruncových sadech zvládnul za 8 hodin a 38 minut. Plánovaný čas jsem tedy nesplnil. Stačilo to ale na druhý limit, který je 10 hodin, kdy se jde do losování o start na Spartathlonu. S tímto výkonem jsem na MČR skončil 13. v absolutním pořadí a 6. v kategorii. Když si vezmu, že to byla opravdu jedna velká krize, tak to zase tak špatně nezní. Teď je ale důležité kvalitně zregenerovat, vzít si ponaučení pro příště, ale hlavně se kvalitně připravit na plánovaný 400 km dlouhý přeběh České republiky z jihu na sever, který podniknu za 3 týdny na Velikonoce.
Suunto Movescount | Sportovní klub Marathon PlzeňČlánek
Nad tímto závodem už jsem uvažovat minulý rok, ale protože se konal pouhý týden před mým 232 km dlouhým během ze Sněžky do Třebíče, neúčastnil jsem se, protože by nebyl čas na potřebnou regeneraci. Letos je času dost, ale hlavně je to nejkratší závod, který se dá využít ke splnění limitu na start Sprtathlonu. Za čas pod 10 hodin se jde do losování a pod 8 hodin je zaručený start. Říkám si, že zkusím rovnou těch 8 hodin. Párkrát se v požadovaném tempu 12,5 km/h proběhnu 30 km z práce, abych věděl, jaké to asi bude.
Poslední dny před startem mám volno, takže ho využívám k odpočinku a krátkým výklusům. V pátek si nachystám věci, počkám na taťku, až skončí v práci a večer společně odjíždíme do Plzně. Jedeme téměř totožnou cestou jako minulý rok, kdy jsem pak běžel z Plzně 264 km zpátky domů do Třebíče. V Plzni opět spíme u stejného kamaráda. Ráno se jen obleču, najím a odjíždíme do Štruncových sadů, kde se bude závodit. Protože odpoledne má být kolem 15 stupňů, jsem oblečený jen v krátkém oblečení. Teď je ale lehce nad nulou, takže docela mrznu. Prezence proběhne rychle a já dolaďuji poslední detaily. Na nohách mám osvědčené boty Hoka One One Conquest 2, ponožky KS-CROSS z merino vlny, kompresní návleky na lýtka, volné kraťasy, kompresní tričko s krátkým rukávem, rukavice, čelenku, sluneční brýle, mobil a sluchátka. Po sedmé hodině odházíme na start, který je půlce 1,5 km dlouhého okruhu. Startovat se má v 7:15, ale kvůli technickým potížím musíme čekat. Trvá to opravdu dlouho, takže docela klepu kosu. Aspoň si trochu můžu popovídat s ostatními závodníky, hlavně s Ondřejem Veličkou a Danielem Orálkem. V 7:37 konečně startujeme.
Po prvním proběhnutí cílem nám zbývá ještě 66 okruhů dlouhých 1,5 km. Zní to šíleně. A také to je. Pár borců nasazuje docela svižné tempo. Nejtěžší je nechat je běžet a držet se svého tempa, protože se zdá vše strašně pomalé. Jenže je to závod na 100 km a ten se rozhoduje až poslední třetině. V hodinkách jsem si naprogramoval odhad výsledného času, abych měl čeho se držet. Jako hlavní veličinu jsem použil průměrnou rychlost za posledních 30 s, což se hned ukazuje jako velká chyba. Protože GPS má sem tam nějakou odchylku, ale hlavně je mírně nepřesná na okruzích a zde se to ještě násobí 66x, tak mi výsledný čas lítá sem tam klidně až v řádu hodin. Snažím se tedy, aby tak nějak ten střed byl kolem 8:00. Bohužel to odhaduji špatně, protože ve skutečnosti je to 7:30 a to je moc rychlé. První náznaky problémů přicházejí už po 10 km, kdy cítím mírnou bolest ve stehnech. Začínám tušit, že dneska to nebude dobrý běh.
Protože je tam se mnou taťka, tak mám od něj při každém průběhu cílem zajištěné podání různého občerstvení, které jsem si včera přichystal. Zkrátka jsem do dvou lahví namíchal různé doplňky stravy od Inkospor, které mi dávkuje do velikosti malého panáka. To mě mírně urychluje, protože ostatní musí zastavit a tím se jim ztrácím. Když se udělá teplo, odkládám rukavice. První desítky kilometrů se nic zásadního neděje. Téměř všichni běžíme svým tempem. Já neustále předbíhám většinu závodníků a pro změnu mě zase předbíhají ti nejlepší. Čas od času si mi běží hůře a pak zase lépe. Jen párkrát musím zastavit u stromu a vykonat malou potřebu. Těchto chvilek využívám k mírnému protažení, což z pohledu jiných osob může vypadat dosti legračně. Jak okruhy přibývají, začíná být tepleji, ale zároveň i sílí vítr. Docela nechápu, jak to někdo může běžet celý v dlouhém černém oblečení. Já na sobě téměř nic nemám a je mi akorát.
Maratonem probíhám v čase 3:12:42. Když mám za sebou 50 km, je mi jasné, že to bude ještě zážitek. Kromě nohou mě totiž bolí třísla a spodní část břicha. A čas začíná narůstat. I závodníků předbíhám čím dál méně. Zato mě jich předbíhá čím dál více. Nejhorší je ale ta představa, kolikrát to tu ještě budu muset oběhnout. Už znám každý záhyb a každé nepříjemné místo mi vadí více a více. Trochu mi pomůže, když zjistím, že Orálek a ještě jeden rychlý běžet odstoupili ze závodu. A ještě když mi taťka řekne, že někteří začínají mít problémy, výrazně obživnu. Ale jen do chvíle, kdy na trať vypustí maratonce a půlmaratonce. Za prvé nás tu krouží velké množství a začínají drobné konflikty, ale hlavně mě začíná předbíhat snad téměř každý.
Poslední desítky kilometrů do cíle jsou pro mě hotové peklo. Rychlost mě klesla k téměř 10 km/h a je mi dávno jasné, že 8 hodin je pro mě nedosažitelných. Přesto nezastavuji a kroužím dále. Vítr je ještě silnější, takže mi začíná být trochu chladněji. Po pravdě ani nevím, co se pořád dělo, protože to kroužení stále do kola je tak unavující, že si toho moc nepamatuji. Vzpomínám si na chvíli, kdy Velička doběhl jako první do cíle a mně ještě zbývala úmorná hodina. Poslední desítku okruhů už téměř počítám na prstech a jsou nekonečné. V předposledním okruhu se mi vybijí sluchátka, takže je i s mobilem dávám taťkovi. Poslední okruh si snažím užít, co to jde. Dokonce i zrychlím. Ale jakmile mě píchne v levé holeni, opět přecházím do osvědčené rychlosti. Sláva! Po 66 kolečkách dobíhám do cíle v čase 8:38:19.4 a moje utrpení konečně končí.
Chvíli si posedím v cíli a po té se jdu osprchovat. Taťka mě promasíruje chodidla, protože sám bych se k nim ani nedokázal ohnout. K večeru začíná být zima, takže se pořádně oblékám a jdeme se podívat do cíle. Po nějaké době začne vyhlašování, kde se Ondřej Velička opravdu stává Mistrem České republiky v běhu na 100 km pro rok 2017. Nakonec s ním mám ještě dlouhý rozhovor. Po západu slunce odjíždíme domů. Cesta je dlouhá a nepříjemná, protože nohy bolí jako čert a vůbec nevím, v jaké poloze mám sedět. Stejný průběh má i noc, kdy vůbec nespím.
To byl zase zážitek. Popravdě můžu říct, že to byl zatím nejhorší závod, který jsem běžel. I když jsem začátek asi trochu přepálil, určitě to nemůže být důvod, aby mě stehna bolela už po 10 km. V tom bude něco jiného. S logickým vysvětlením přišel taťka. Při normálním závodě se cílem probíhá 1x, ale tady se jím probíhalo 66x. Tělo si tedy 66x myslelo, že už je konec a on ne a ne přijít. Aspoň něčemu se tedy můžu zasmát. Každopádně do příště vím, že průměrnou rychlost musím brát celkovou, která je stabilnější. Těch posledních 30 s moc kolísá, což na 100 km dělá hrozné výkyvy. Tento zničující výkon mi přinesl nový osobní rekord v podobě času 8:38:19.4, který stačil na 13. místo v absolutním pořadí a 6. místo v kategorii. Bohužel mi ale utekl hlavní limit na Spartathlon, takže můžu jít jen do losování. Ale ještě není konec. Příležitostí bude více. Jen se k nim přemluvit. Teď jen doufám, že se dám rychle do kupy, protože za 3 týdny mě čeká daleko náročnější akce, při které se pokusím o Velikonocích přeběhnout 400 km přes Českou republiku z jihu na sever.
Fotky: 18x
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |