| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2017-06-24
1/2Maraton Olomouc 2017
Účast: Dvořák Štěpán
První velký 1/2maraton z posledních míst aneb jaké to je předběhnout na 21 km několik tisíc závodníků.
Osobně tyto velké a hromadné závody moc nemusím. Startovné je drahé, jsou daleko, poměrně složitá je i doprava a zaberou skoro celý den. Když jsem ale dostal pozvánku včetně rozhovoru před závodem, řekl jsem si, že to tedy poprvé zkusím. Zaregistroval jsem se týden před závodem, ale nijak jsem se nepřipravoval. Svůj čas jsem totiž věnoval plavání, abych byl připravený na přeplavání Lipna, které mě čekalo hned na začátku července.
Suunto Movescount | FacebookČlánek
V sobotu ráno, když jsem dorazil domů z práce po noční, cítil jsem se nějak přejetě, tak jsem si šel na dvě hodinky lehnout. Kolem oběda jsem zajel na kole bazén a hodinu opět plaval. Doma jsem si poté sbalil věci, abych ve 14. hodin mohl vyjet a stihnout tak rozhovor před 17. hodinou na Expu. Když jsem dal všechny věci do kufru od auta, omylem jsem si uvnitř zabouchl klíče od auta. Poprvé v životě. Musel jsem tedy zpátky domů a vyrazit na kole přes půl Třebíče k našim pro klíče náhradní. Vrátil jsem se po necelé tři čtvrtě hodině. Když jsem doma vracel kolo, uvědomil jsem si, že jsem si sebou nevzal vůbec žádné ponožky. To by se mi běželo dost špatně na boso v botách. Tak aspoň k něčemu ta ztráta času byla. Časově to do Olomouce vycházelo úplně přesně. Po cestě jsem koupil známku a po dálnici kolem Brna frčel na Olomouc. Když v tom se najednou v navigaci objevila práce na silnici a přede mnou kolona jako prase. Půl hodiny jsem popojížděl po rozpálené dálnici v malém autě bez klimatizace a nervózně sledoval na navigaci, jak přibývají minuty k dojezdovému času. Z předchozího hodinového náskoku už jsem měl čtvrt hodiny zpoždění. Jakmile jsme se rozjeli, hned jsem volal do Olomouce, že kvůli koloně přijedu později. Prý žádný problém. Zbytek cesty už byl v pohodě. Úplnou náhodou se přede mnou uvolnilo jedno volné místo přímo před Expem. Hodil jsem na sebe čisté triko a rychle šel dovnitř.
Propletl jsem se bludištěm stánků k pódiu, kde jsem měl rozhovor o mém ultra běhání po České republice, hlavně o velikonočním 402 km dlouhém přeběhu celé České republiky z jihu na sever. Po té jsem si šel vyzvednout startovní balíček. Přišel jsem akorát pět minut před koncem. Uf! Zatím to vše vycházelo tak o fous. Šel jsem zpátky k autu. Celý tenhle závod jsem pojat dost mazácky. To znamená, že jsem si o něm vůbec nic dopředu nezjišťoval. Nevěděl jsem tedy kde start je ani kudy se běží. Aspoň jsem si přečetl nějaké základní informace o startovním čísle a čipech. Protože bylo pořádné horko, natřel jsem se celý koňskou chladivou mastí s mentolem. Při převlekání do závodního oblečení jsem zjistil, že jsem si nevzal závodní kompresní krátké kalhoty, a tak jsem musel zůstat ve volných, ve kterých jsem přijel autem. Vzal jsem si bílé návleky, bílé tričko, bílý klobouk, nalil jsem do sebe 2,5 l pití a vydal jsem ke startu. No jo, jenomže kde je start? Věděl jsem, že je asi kilometr ode mě, tak jsem následoval ostatní běžce a šel za nimi. Po chvíli z nich ale část odbočila doleva druhá doprava a někteří šli naopak pro ti mně. Nechtěl jsem se trapně ptát, tak jsem bloudil od skupinky ke skupince po parku v Olomouci. Až časem jsem se dostal ven na hlavní silnici a došlo mě, že start je na náměstí. Trochu jsem se rozklusal a šel hledat své místo do mumraje asi 6000 závodníků. Protože jsem se registroval teprve před týdnem, byl jsem přiřazený do koridoru G, který je třetí od konce. Zamotal jsem mezi běžce a dívám se, že přede mnou jsou vodiči na čas 2:30. To jako fakt? Vždyť jsem psal, že běhám za 1:20. Chtěl jsem být poctivý, a tak jsem prodral dopředu je o pár desítek metrů, co dovolil volný prostor.
V 19:00 se odstartovalo. To ale neplatilo pro nás. My jsme se za tím pomalinku šourali ke startovní čáře. O další asi tři minuty později, protínáme start, tak zapínám hodinky. První závodníci touto dobou už mají za sebou více než kilometr. Chtěl jsem tedy běžet, ale nešlo to. Ten dav byl tak hustý, že jsme se stále mačkali na sebe. První kilometr to tedy byl takový pomalý výklus a oťukávání loktů. Když se potom silnici rozšířila, konečně šlo běžet. Závodit ale stále nešlo, protože dav byl příliš hustý. Držel jsem se tedy na okraji a pomalinku se sunul dopředu. Až od třetího kilometru mraveniště závodníků mírně prořídlo, tak jsem výrazně zrychlil a tempem kolem 3:50 min/km jsem začal rychle kličkovat po celé šířce závodního pole dopředu. Bylo mi jasné, že tempo neudržím v těchto podmínkách po celou dobou. Proti mně bylo moc důvodů. Kličkování mě poměrně vysilovalo, byl děsný pařák, byl jsem dva týdny po 230 km dlouhém ultramaratonu v Alpách, v týdnu jsem dobral antibiotika a moje priorita byla plavání. Doufal jsem, že tedy aspoň to závodní pole trochu prořídne. To se mi splnilo asi na 5. kilometru a já tak mohl všechny předbíhat pěkně bokem a vždy z vnější strany, kde bylo prázdno. Zhruba někde v polovině závodu, kdy už jsem běžel tempem přes 4:05 min/km, jsem se posunul dopředu mezi rychlejší běžce, kde se čas od času někdo chytil a několik vteřin běžel se mnou. Protože jsem byl dobře napitý už před startem, občerstvovačkám jsem se vyhýbal velkým obloukem. Nemělo smysl se nechat brzdit ostatními, kopat do haldy kelímků na zemi nebo přeskakovat houbičky s vodou, na které když jsem omylem šlápl, tak jsem měl hned promočené boty. Jedna věc na takhle velkém závodě je ale úžasná. Jsou to diváci. Ačkoli jsem měl sluchátka, vůbec jsem je nepoužil, protože lidi fandili na každém kroku. Závod probíhal centrem celé Olomouce i po hlavních silnicích, tak to diváci měli hned pod nosem. Pobavil mě jeden, který seděl v křesle na střeše domu a fandil s lahváčem v ruce. Já jsem si pro svůj bílý klobouk zasloužil od mnoha fanoušků fandění ve stylu: "Klobouku přidej!" Jak kilometry ubíhaly, a cíl se blížil, dostal jsem se na dohled od vodičů na 1:30. Bylo mi už dávno jasné, že budu rád, když to dám aspoň za 1:25. Poslední kilometry jsem se držel hned za těmito vodiči. Až před náměstím, kde mě neuvěřitelně likvidovaly kostky, jsem do toho naposledy šlápl a celou skupinu předběhl. Cílem jsem tedy proběhl v oficiálním čase 1:29:50. Čistý čipový čas ukazoval 1:27:07.
Mám za sebou první závod od RunCzech a hned z toho mám svůj nejhorší čas. Jestli bude nějaké příště, tak musím zalézt někam dopředu a vybíhat ve skupině odpovídající mému času. Tohle brždění a předbíhání mě výrazně ubíralo na síle. Jedno pozitivum to ale mělo. Na malých závodech mě čas od času někdo předběhne a já počítám předběhnuté v jednotkách. Tady jsem si nevšiml, že by mě kdokoli předběhl, ale naopak já jsem předbíhal od startu až do cíle a počítat to můžu po tisících. Po závodě jsem se vyklusal k autu a zpět a pak jsem pozoroval probíhání cílem až do posledního závodníka. Promluvil jsem s pár lidmi, které jsem znal a kolem 23. hodiny vyrazil domů do Třebíče.
Fotky: 13x
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |