| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2017-09-23
Saar Challenge 2017
Účast: Dvořák Štěpán
Doběhl jsem si pro 1. místo v kategorii s časem 6 hodin 10 minut a 32 vteřin na závodě ve Ždárských vrších o délce 67 km s převýšením 1 350 m.
Od Brněnského masakru 2017 uběhl přesně týden a já jsem se stejně jako minulý rok postavil na start závodu Saar Challenge, při kterém se běží 67 km s převýšením 1 350 m přes Ždárské vrchy. Minulý ročník jsem vyhrál, takže jsem měl podobné ambice. V sobotu byl první podzimní den a počasí se ukázalo v plné síle. Už ráno byly teploty kolem 5. stupňů, polojasno a mlhy. Po příjezdu do Hlinska jsem si trochu popovídal s pořadateli, kteří mě na závod pozvali. Oblečení jsem si vzal stejné jako na Brněnský masakr 2017, takže vše bílé krátké a kompresní s návleky. Akorát místo čelenky jsem si vzal klobouk, protože jsem ho chtěl otestovat v dešti, který měl po obědě přijít. Před devátou hodinou se mírně oteplilo k 10 stupňům, ale naopak se zatáhla obloha. Na závod tedy ideální podmínky.
První kilometry jsem na to šlápl a společně s dalšíma dvěma běžci jsem se utrhl. Jeden to po čase neudržel, takže jsme zůstali ve vedení jen dva. Tempo jsme měli docela svižné kolem 4:30 min/km Když jsme se dostali na dlouhé asfaltové cesty, začal jsem trochu ztrácet. Na první občerstvovačce jsem tedy nic nedoplňoval a ztrátu téměř stáhl. Jenže při přeběhu přes Žákovu horu, jsem se opět výrazněji propadl. Vedoucího závodníka jsem naposledy viděl na rovince před Třemi Studněmi. V té chvíli už oblačnost zhoustla natolik, že začalo trochu kapat. Okolo Medlovského rybníka a přes Paseckou skálu jsem se dostal do obce Kadov ke druhé občerstvovačce. Ačkoli jsem se snažil zrychlit, abych náskok stáhl, tak při vybíhání k Drátenické skále jsem za sebou zahlédl jiného běžce. Z toho jsem usoudil, že jsem dost zpomalil a motivace značně poklesla. Déšť zatím zesílil a začal jsem cítit chlad. U Malinovské skály jsem měl ještě náskok, ale těsně před Lisovskou skálou jsem byl předběhnut a propadl jsem se tak na 3. místo. U Devíti skal, kde to šíleně klouzalo na kamenech a kořenech, jsem se připojil na trasu s poloviční délkou, na kterou závodníci vyráželi hodinu po nás. A ty nejpomalejší jsem postupně přebíhal. Před obcí Křižánky jsem na 3. občerstvovačce měl uběhnuto 42 km za 3 hodiny a 30 minut.
Při výběhu z Křižánek jsem naposledy před sebou zahlédl závodníka, který mě předběhl. Viditelně se ode mě začal vzdalovat. Nebyl jsem nijak unavený, ale už mě dost tahaly svaly v zadní části stehen. Zkusil jsem ještě trochu zrychlit při výběhu ke Čtyřem Palicím, ale protože se mi hned zamlžily brýle, tak jsem po kamenech stejně rychle běžet nemohl. Jednou jsem dokonce seběhl z cesty, takže hned nahoře jsem si brýle sundal a snažil se je částečně odmlžit rychlým máváním v ruce. Při mírném klesání kolem Milovských Perničků jsem si definitivně přiznal, že už to rychleji nepůjde. Při stoupání ke Zkamenělému zámku jsem předběhl další pomalé závodníky z kratší tratě a doběhl nahoru k loveckému zámečku Karlštejn, kde byla 4. občerstvovačka. Ruce už jsem měl tak ztuhlé, že jsem láhev musel otevřít ústy. Než jsem doplnil pití, přiběhl z ničeho nic další závodník.
Při následném sbíhání do obce Svratka mě tento závodník předběhl, protože nohy už jsem měl naprosto ztuhlé a tím jsem se propadl na 4. místo. Psychicky už jsem byl tak zlomený, že jsem si přál, ať mě předběhne ještě pár lidí a já pak nemusím čekat na vyhlášení a můžu jet hned domů, abych se mohl učit na přezkoušení, které mě čekalo následující den v práci. Hned v obci Svratouch mě doběhl další závodník. Když jsem se na něj podíval, tak jsem zjistil, že je to ten, který měl být úplně první. Prý ale už ve Třech Studních seběhl z trasy, takže mu trvalo dost dlouho, než to stáhl. To znamenalo, že jsem až k Lisovské skále byl úplně první a teď jsme běželi společně na 3 a 4. místě. To mi dodalo trochu energie do nohou. Dál jsme tedy pokračovali spolu a povídali si. Předběhli jsme další závodníky z kratší tratě a občerstvili se na poslední občerstvovačce. Jenomže pak nohy opět vysadily a já zůstal sám. U obce Dědová to bylo tak špatné, že jsem dokonce nedobrovolně zastavil, protože nohy prostě nereagovali. A hned mě předběhl další závodník a já se propadl na 5. místo. Naprosto odevzdaný jsem se trmácel lesem jen pár metrů před závodníkem z kratší trati, kterého jsem před tím předběhl. Teď jsme na tom byli stejně. Dostali jsme se do Hlinska a já jsem s časem 6 hodin 10 minut a 32 vteřin proběhl cílem.
Když mi po chvíli pořadatel oznámil, že jsem v kategorii první, začal jsem se smát a odpověděl jsem mu, že si to snad ani nezasloužím. Stále pršelo a já byl promrzlý na kost, takže jsem si šel do auta pro věci a pak jsem se prohřál ve sprše. Zbytek času jsem strávil střídavě mezi pořadateli a závodníky, se kterými jsem si povídal. V 18 hodin začalo vyhlašování, v průběhu kterého stále dobíhali někteří závodníci. Protože čekání bylo docela dlouhé, někteří závodní už odjeli domů a na stupních vítězů chyběli. Převzal jsem cenu, rozloučil jsem se a za stmívání vyrazil domů do Třebíče. Po cestě jsem ještě přemýšlel nad závodem. Od Křižánek jsem na prvního závodníka, který mě předběhl, ztratil 35 minut a i celková průměrná rychlost byla o 0,5 km/h pomalejší než minulý rok. Očekával jsem tedy výrazně lepší výsledek, ale nohy mě prostě nepustily. Určitě v nich byla ještě nějaká únava z Brněnského masakru 2017. Celý týden jsem ale věnoval regeneraci, před startem jsem se cítil lépe než minulý rok a podle času jsme i první třetinu běželi téměř stejně rychle. Takže to vidím na nějaký dlouhodobější problém.
Saar Challenge 2016 | Saar Challenge | Suunto Movescount | FacebookČlánek
Nejspíš kvůli nervozitě se probouzím už půl hodiny před budíkem. I tak se ale dál válím v posteli a čekám, až ve tři čtvrtě na pět zazvoní. Hned si jdu dát vařit špagety a mezitím si chystám věci na závod. Po snídani se obleču rovnou do závodního, kdybych náhodou nestíhal. Hodinu po vstávání vyrážím autem do Hlinska. Minulý rok jsem spal přímo tam na ubytovně, ale protože start je až v devět hodin, tak mně letos přišlo časově úspornější jet až v sobotu ráno. Přes noc bylo skoro jasno, takže teploty jsou ráno pěkně nízké kolem 6 stupňů. To mi v autě nevadí. Horší už je ale mlha, která se různě převaluje. Naštěstí cesta probíhá v poklidu a já v osm hodin přijíždím do Hlinska k fotbalovému hřišti, kde je zázemí závodu. Zaparkuji, jdu se prezentovat a popovídat si s pořadateli, kteří mě sem letos pozvali. Jedna holka je docela překvapená, protože mě zná jen z fotek a takhle v civilu jsem prý jiný. Naposled si skočím na záchod a jdu se připravit na závod. Stejně jako před týdnem na Brněnském masakru 2017 mám na sobě krátké kompresní oblečení, návleky na ruce i lýtka, Merino ponožky, výborně tlumící boty do terénu Hoka One One Stinson 3 ATR a běžeckou vestu. Protože má ale po obědě pršet, tak si na hlavu místo čelenky beru klobouk, který aspoň částečně bude krýt moje brýle před deštěm. Odcházím zpátky na start, kde už přešlapuje výrazně větší skupina závodníků. Skočím se ukázat oné holce, jestli je to takhle lepší a jdu na start. Vepředu kolem sebe poznávám několik známých tváří z minulého roku.
Přesně v devět hodin, když už je zatažená obloha, startujeme. Protože se nikomu nechce jít dopředu určovat tempo, beru to na sebe. Už na prvním kilometru, kdy stoupáme po louce nahoru, se mírně odtrhnu. Následně v lesích, kde chytnu svoje tempo, se ke mně připojí další dva běžci, se kterými jsem běžel vepředu i minulý rok. Proběhneme Hamry, kde jeden z nich odpadne, takže pokračujeme ve dvou. Stále se držím jako první. Jenže ve chvíli, kdy se cesta narovná na silničním povrchu, jsem předběhnut a vzdálenost mezi námi se pomalu zvětšuje. Protože cítím, že běžet rychleji by bylo špatné, pokračuji stejnou rychlostí. Úseky, které jsme minulý rok probíhali ve skupince a povídali si, lotos probíhám téměř sám a za úplného ticha, proto si zapínám sluchátka. Když přeběhneme přes hlavní silnici mezi obcemi Herálec a Cikháj, dostaneme se k 1. kontrole a 1. občerstvovačce. Je chladno, takže jsem toho zatím moc nevypil. Nedoplňuji si tedy pití, ušetřím tím nějaký čas a ztrátu stáhnu. Mám za sebou docela svižný úsek, kdy jsem 14,5 km zvládl za 1 hodinu a 6 minut.
Pokračuji kousek po silnici a po té díky první letošní změně odbočuji na lesní cestu, po které vyběhnu na Žákovu horu ke 2. kontrole. I když se snažím zrychlit, vzdálenost mezi námi se pomalu zvětšuje. Jak takhle běžím sám, jsem velice rád, že mám mapu nahranou v hodinkách, protože trasa je na stromech vyznačena tmavě modrou barvou, která je v tmavém lese špatně vidět. Následuje krásný rychlý úsek po zpevněné cestě, kde opět zahlédnu závodníka přede mnou. Proběhnu přes 3. kontrolu na Fryšavském kopci a opět po jiné cestě než minulý rok, která je plná kamenů, kořenů a kalužin, opouštím les. Běžím po naprosto rovné cestě ke Třem Studním. Obloha se mezitím ještě více zatáhla a začalo mírně poprchávat. Když jsem nadohled od Třech Studní, těší mě, že stále vidím závodníka před sebou, ale za mnou není široko daleko ani noha. Proběhnu kus po silnice mezi domy a u rybníka Sykovec opět zmizím na lesní cestě. Vyběhnu až u Medlovského rybníka, kde se vracím na loňskou trasu. Ačkoli je poměrně škaredé počasí, tak tu potkávám velké množství turistů. Za Medlovem mě čeká náročné stoupání na Paseckou skálu, kde se nachází 4. kontrola. Nyní musím naopak klesat. Seběhnu tedy lesem na silnici, po které se dostanu do obce Kadov k 6. kontrole a 2. občerstvovačce. Pití už mám poloprázdné, proto si ho musím doplnit. Pomalu se blíží polovina závodu, protože mám za sebou 31 km za 2 hodiny a 28 minut.
Kadov opouštím stoupáním po nádherné lesní cestě, která je čerstvě zpevněna uježděným pískem. Celý požitek z běhu kazí jen déšť, který zatím dost zesílil. Po chvíli odbočím na nezpevněnou cestu, přeběhnu na louku a dlouhé stoupání ukončuji až v malé obci Samotín. Při pohledu zpátky dolů mě trochu klesne nálada, protože zahlédnu jiného závodníka. Chvíli běžím směrem na Blatiny a potom začnu po louce klesat kolem Drátenické skály. Na křižovatce cest probíhám místy, kde jsem měl minulý rok střevní krizi, která mě zahnala za keř. Dnes se tím směrem jen trochu usměji. Začínám stoupat po prudké kamenité cestě k Malinské skále. Brýle se mi hned zamlží, jak se zahřívám. Předběhnu pár turistů a po chvíli jsem nahoře u skály, kde je 7. kontrola. Nyní následuje mírně zvlněný přeběh hřebenu. Kromě toho, že potkávám opravdu hodně turistů, netrpělivě se ohlížím přes rameno, protože závodník za mnou se nebezpečně přibližuje. Rád bych mu utekl, ale protože mě tahají svaly v zadní části stehen, tak to nejde. Nakonec mě předbíhá kousek před Lisovskou skálou. Nějak mě opustila bojovnost, takže místo toho, abych se ho snažil držet, tak zastavuji a vykonám malou potřebu, kterou už odkládám asi 2 hodiny. Za Lisovskou skálou mě čeká sbíhání po kamenech i kořenech a následné mírné stoupání po zpevněně cestě až k Devíti skalám, kde je 8. kontrola. Nyní mám před sebou nejnebezpečnější úsek, kdy se od Devíti skal musím dostat pár set metrů dolů po cestě plné klouzavých kamenů a kořenů. Běžet tudy opravdu moc nejde, protože každou chvíli uklouznu. Jsem tedy rád, když se konečně dostanu opět na zpevněnou cestu. Zároveň se připojuji na trasu o poloviční délce, kde začínám předbíhat nejpomalejší závodníky. Stále po cestě dolů probíhám kus od Bílé skály. Pár set metrů za ní je docela kritické místo, protože naši trasu protíná trasa závodu horských kol, která je také značena modrými šipkami. Naštěstí mám mapu v hodinkách, takže se držím naší trasy. Letos je 9. kontrola a 3. občerstvovačka přesunutá z obce Křižánky hned na okraj lesa. Přibíhám tam akorát, když je v obležení zvědavých turistů a pár závodníků z kratší tratě. Rychle si doplním pití a pokračuji. Právě jsem uběhl maratonskou vzdálenost 42 km za 3 hodiny a 30 minut.
Díky občerstvovačce se náskok závodníka přede mnou trochu zmenšil. Jenže když vybíháme z Křižánek, už se opět vzdaluje. Nohy bolí čím dál více, takže je mi jasné, že už to lepší nebude. Po krásné rovné zpevněné lesní cestě následuje výběh nahoru ke Čtyřem Palicím po cestě plné kamenů. Minulý rok jsem se zde utrhl a na prvním místě doběhl až do cíle. Letos se aspoň snažím udržet tempo. Při stoupání se začnu tak zahřívat, že si mi zamlží brýle a kvůli tomu na chvíli odbočím z cesty někam mezi stromy. Téměř poslepu vybíhám kolem několika lidí až nahoru k 10. kontrole. Na chvíli si sundávám brýle a snažím se je za běhu máváním odmlžit. Následuje mírně klesající úsek kolem Milovských Perničků, kde mě nohy výrazně zpomalí. Každou chvíli se tedy ohlížím, jestli za sebou někoho neuvidím. Při stoupání ke Zkamenělému zámku předběhnu další tři pomalejší závodníky z poloviční trati. Trochu si oddychnu při klesání ke Knížecí studánce a hned na to opět stoupám, tentokrát k loveckému zámečku Karlštejn, kde je 11. kontrola a 4. občerstvovačka. Když je na dohled, dopíjím pití, abych si mohl připravit jiné. Jenomže mám tak promrzlé prsty, že mi nejde otevřít láhev. Podaří se mi to až ústy, když stojím u občerstvovačky. Než si pití doplním, dobíhá mě další závodník. Na cestu si beru kousky melounu. Za sebou máme přesně 50 km v čase 4 hodiny a 23 minut.
Protože vyrazím o něco dřív než on, ještě chvíli trvá, než mě předběhne a já se posunu na 4. místo. Sbíhání kolem golfového hřiště do Svratky je dost úmorné, protože jak to nemůžu pustit, tak jen sleduji, jak se závodník přede mnou vzdaluje. To mě psychicky dost deptá. Dokonce už si říkám, že by pro mě bylo lepší, aby mě pro jistotu ještě pár lidí předběhlo, já nemusel čekat na vyhlášení a mohl jet hned domů. Zítra máme totiž v práci roční přezkoušení a já se na to jako obvykle ještě ani nepodíval. Dole na křižovatce je letos další změna, protože se neběží na Chlumětín, ale na Svratouch. Když probíhám kolem rozvodněného potoka, předbíhám dalšího běžce z poloviční trati. V obci Svratouch odbočím do polí a nejednou mě předběhne další běžec. Překvapeně se na něj podívám, protože se jedná o závodníka, se kterým jsem od začátku běžel vepředu a pak mně utekl, takže by měl být první. Když se ho tedy z legrace zeptám, jestli běží druhé kolo, tak mi odpoví, že ve Třech Studních zapomněl odbočit a běžel mimo trať. To znamená, že jsem vlastně prostřední část závodu vedl a propadl se až u Lisovské skály. Také moje pozice je díky tomu o jedno místo lepší. Běžíme tedy společně na 3. a 4. místě. To mi dodá trochu motivace. Následujících pár kilometrů mezi poli běžíme spolu a povídáme. Říká mi, že sleduje moje ultra sportovní výzvy a párkrát se chtěl už i přidat, ale nikdy mu to nevyšlo. Jak stále hovoříme, částečně zapomenu, že moje nohy vlastně už nechtějí běžet. Společně doběhneme na poslední kontrolu i občerstvovačku u samoty Paseky, kde se vracíme na loňskou trasu. Nic nedoplňuji a jen si beru opět pár kousků melounu. Že jsem oproti začátku dost zpomalil je krásně vidět na průběžném času, protože mi 58 km trvalo 5 hodin a 10 minut.
Za námi vynořil další závodník, tak se mu snažíme utéct. To se nám víceméně daří až k obci Filipov, kde už společné tempo přestávám zvládat. Jakmile předběhneme další tři závodníky z poloviční trati, začínám ztrácet. Zde na polích bez lesů se k dešti přidává i nepříjemný vítr, takže jsem dost promrzlý. U obce Dědová už je krize v nohách tak silná, že najednou samy přestanou běžet a já se na chvíli zastavím. Trochu je rozhýbu a snažím se pokračovat. Už tak nepříjemný běh mně najednou začne komplikovat pálení v tříslech od opruzenin. Celou dobu nic a teď se to muselo sejít všechno. Spoluběžec přede mnou už je v nedohlednu a naopak mě předbíhá jiný. Posouvám se tedy na 5. místo. Rychle se přiblíží i jeden ze závodníků z kratší trati, kterého jsem předběhl před chvílí. Drží se pár desítek metrů za mnou a tímto způsobem sbíháme lesní cestou do Hlinska. Já si pro jistotu neustále kontroluji prostor za námi, jestli se náhodou nevynoří ještě někdo rychlejší, kterého bych už před sebe pustit nechtěl. V Hlinsku proběhnu kolem sídliště, dostanu se přes řeku Chrudimku a kolem fotbalového hřiště dobíhám do cíle. Výsledný čas mám 6 hodin 10 minut a 32 vteřin.
To, že jsem celkově na 5. místě vím, ale když mi pořadatel řekne, že jsem vyhrál svou kategorii, musím se začít smát. Hned mu říkám, že si to za takovýto výkon ani nezasloužím. I když stále prší, ještě nějakou dobu si povídám s pořadateli. Jsem totiž tak prochladlý, že už vlastně nic necítím. Nakonec odcházím k autu, beru si kabelu s věcmi a jdu se osprchovat. V šatně je docela plno a několik minut si tam opět povídáme. Když se konečně dostanu na řadu, místo teplé vody začne téct jen vlažná. To je jak naschvál. Po osprchování si obleču spodní i horní díl regeneračního oblečení a kabelu odnáším do auta. Zbývající čas do vyhlášení trávím mezi závodníky i pořadateli a povídáme si. V 18 hodin se značně vyhlašovat. I během této doby stále dobíhají promoklí závodníci. Protože čekání bylo docela dlouhé, někteří závodní už odjeli domů a na stupních vítězů chyběli. Především se jedná o závodníky z nejkratší trasy. Občas to tedy vypadá, jako kdyby v kategorii běželi jen dva. To přesně potká i mě. Díky dešti je průběh vyhlašování trochu chaotický, ale nakonec každý dostane, co si zaslouží. Když je vše u konce, rozloučíme se a já vyrážím domů do Třebíče. Nejede si mi ale moc dobře, protože přes déšť není pořádně vidět, je tma a mně se hlavou honí myšlenky, kolik se toho doma musím ještě naučit. A to už je večer a mně se chce spát.
Po úspěšném minulém roce jsem měl jiná očekávání. Regeneraci přes týden po Brněnském masakru 2017 jsem vzal důkladně a před startem jsem se cítil odpočatě. Po porovnání záznamů se ani nepotvrdilo, že bych začátek běžel rychleji a přepálil ho. S časem 6 hodin 10 minut a 32 vteřin jsem od 40. km ztratil 35 minut. To je dost výrazné zpomalení. Nejlépe je to vidět při porovnání s minulým rokem, kdy trať byla o 2 km kratší, ale já měl čas o 30 minut rychlejší. Rozdíl v průměrných rychlostních je tedy přesně 0,5 km/h. I když mám poslední dobou velkou vytrvalost, tak výdrž při závodě mi nějak chybí. Vítězství v kategorii a 5. celkově zní sice dobře, ale já jsem pocitově prohrál. Doufám, že se letos ještě nějakého dlouhého závodu dočkám a pokusím se to vylepšit.
Fotky: 19x
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |