| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2017-12-21 - 2017-12-25
Cesty jednoho šílence
Účast: Dvořák Štěpán
Během 4 dnů jsem běžel 8x 30 km do práce i z práce.
Přibližně v polovině prosince se začaly objevovat statusy některých běžců, kolik letos naběhali kilometrů. Nedalo mi to a musel jsem se také podívat do statistik. Trochu jsem se zděsil, protože abych do konce roku překonal svých 8 888 km z minulého roku, zbývalo mi ještě hodně přes 400 km. Jinými slovy: každý den bych musel uběhnout přes 30 km. Jenomže na konci roku je ještě poslední závod, před kterým potřebuji trochu odpočinku, tak jsem zvolil šílenější metodu, jejíž realizace vycházela přímo na Vánoce.
Normálně běhám 30 km vždy jen z práce domů. Rozhodl jsem se, že tedy zkusím běhat tam i zpátky, tedy 60 km denně. Zároveň jsem si říkal, že aspoň udělám radost lidem, kteří se mně stále ptají, jak se mi běželo do práce, ačkoli jsem do práce ještě nikdy neběžel. Běžet 30 km ráno a 30 km večer není tak obtížné. Jenomže práce mi začíná v 6 ráno, takže vstávat jsem musel ve 2 ráno. A když jsem v 18 hodin večer vyběhl zpátky, do postele jsem se dříve než ve 22 hodin nedostal. A to nebylo všechno.
Článek
21. prosince
Kvůli nervozitě, že poběžím poprvé do práce, jsem se moc dobře nevyspal, takže když jsem ve 2 ráno vstal, moc optimismu jsem neměl. Během půl hodiny jsem se připravil a vyběhl. Přes Třebíč jsem se zahřál, takže po hlavní silnici už se běželo nádherně. Po 3 hodinách jsem byl v práci. Jenomže jak jsem se zastavil, začalo si mi chtít docela spát. Musel jsem být tedy celý den v pohybu, abych se to dalo vydržet. K tomu jsem začal cítit škrabání v krku, takže jsem začal tušit problém. K večeru to zesílilo, takže už jsem si připadal jako marod. Před koncem práce jsem si skočil do posilovny, abych zahřál tělo. Potom jsem vyběhl zpátky domů. To už se mi zrovna nejlépe neběželo. Domů jsem dorazil o půl desáté, takže do postele jsem dostal až po 22. hodině.
22. prosince
Budík mě opět vzbudil ve 2 hodiny ráno. Že nejsem zdravý, potvrdilo kašlání, plný nos a odporné hleny, které jsem ze sebe několik minut dostával. Opět jsem po půl hodině vyběhl. Přes Třebíč se mi moc dobře neběželo, ale na hlavní silnici nohy povolily a já jen o pár minut později než minulý den dorazil do práce. Vše probíhalo podobně jako předchozí den, jen mě daleko více ničilo to nachlazení. Rozehřál jsem se v posilovně a vyrazil. Po cestě domů už byla únava i ospalost nepříjemně znát. Naštěstí na posledních 10 km přiběhla naproti kamarádka Radka a taťka Miroslav, se kterými se hned běželo lépe. Už si ani nepamatuji, co jsem doma dělal, protože mně bylo tak divně, že jsem šel hned spát.
23. prosince
Tentokrát mě čekala až cesta na noční směnu, takže jsem měl jedinečnou možnost se déle vyspat a trochu si odpočinout. Vyběhl jsem opět o půl druhé, jen tentokrát po obědě. Odpočinek pomohl a já si cestu docela užil. Hned jsem toho v práci využil a skočil si bez odpočinku na hodinu do posilovny. Zbytek směny probíhal pracovně dobře. Jen kašel opět zesílil.
24. prosince
Párkrát za noc jsem dostal několikaminutový záchvat suchého kašle, takže ráno jsem měl oči červené jako upír. Očekával jsem nejhorší část běhání. Cesta domů byla poměrně pomalá a ještě jsem se zdržel v Třebíči, kde jsem kus běžel s místními běžci vedenými kámošem Lukášem a pak po cestě domů navštívil známé. Doma, místo toho, abych odpočíval, tak jsem šel za rodiči, a tak nějak skromně oslavil Vánoce "Štědrodenním obědem", protože odpoledne už jsem zase běžel do práce. Prvních asi 10 km bylo úmorných, protože jsem si připadal děsně nacpaně. Asi jsem to zelí měl vynechat. Jak se to pak od půlky rozeběhl, už to byla paráda. Zároveň mě potěšilo, že jsem po západu slunce mohl obdivovat vrcholky Alp, který se v dálce objevily díky suprové viditelnosti. Opět jsem zalezl do posilovny a zbytek směny se snažil přežít přicházející záchvaty suchého kašle.
25. prosince
Poslední cesta přede mnou. Protože jsem byl strašně nevyspalý, prvních 10 km jsem běžel s jedním okem zavřeným a druhým přimhouřeným. Občas se mi zavřelo i to druhé. Ještěže o svátcích byl na silnicích tak slabý provoz. Když se rozednělo, chtěl jsem trochu zrychlit, ale nohám se moc nechtělo. Po deváté hodině jsem konečně dorazil domů.
Tak jsem dokázal běžet do i práce i z práce na všechny 4 směny. Během 4 dnů jsem tak naběhal 8x 30 km, což dělá celkem 240 km. A když to sečtu se všemi běhy v prosinci, přesáhne to 1000 km. Do konce roku už mi zbývá jen necelá stovka, která je jako příprava na závod ideální. Z pohledu ultramaratonce není obtížné běhat 2x denně 30 km, ale spojit to s 12 hodinovou pracovní dobou a 4 hodinami na spaní, už je to pěkný zápřah. Cesta do práce probíhala vždy s větrem v zádech, ale domů jsem musel zápasit s nárazovým větrem kolem 10 m/s. A do toho všeho na mě ještě vlezlo nachlazení, kvůli kterému jsem to každý den chtěl skončit a jet autobusem. Každou noc jsem bojoval se suchým kašlem a ucpaným nosem. Naopak ráno jsem byl zcela ucpaný hleny. Naštěstí při každém běhu tohle všechno zmizelo a dýchalo se mi parádně.
Když jsem po posledním běhu z práce dokončil svou malou běžeckou výzvu, mohl jsem si konečně pořádně odpočinout. Osprchoval jsem se tedy a strčil propocené oblečení do pračky. Oblékl jsem si čisté oblečení a vyrazil s bráchou a taťkou do Znojma, kde jsme za nádherného slunečného počasí běželi 37 km do Rakouska kolem Znojemské přehrady.
Fotky: 7x
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |