2018-01-29
Běh 50 km: Národní park Podyjí

Proběhnutí národním parkem Podyjí v zimním období za téměř letních podmínek s úžasnou viditelností na Alpy.

Slunce už jsem dlouho neviděl. Nyní konečně vykouklo a přineslo s sebou malé léto. A kdyby nefoukal tak silný vítr, tak by to rovnou bylo na trenky. Protože u nás Vysočině stále byly zbytky sněhu a bahno, vyrazil jsem tradičně k hranicím s Rakouskem, kde už týden sníh není. Půda tam byla téměř suchá a ani v nejchladnějších částech údolí nebyly po sněhu ani památky.

Před obědem jsem vyrazil z Čížova okolo bývalých pohraničních zátarasů k Lukovu. Zde jsem odbočil z turistické cesty a zaběhl se podívat na největší skálu v Podyjí. Na Vraní skále jsem se kochal výhledy do údolí a poté se vrátil na cestu. Po pár kilometrech u Žlebského rybníku jsem opět opustil turistickou cestu a údolím kolem potoku seběhl až k řece Dyji. Abych se nemusel vracet zpátky na cestu, vzal jsem to přímo ve stráni lesem mírně vzhůru. Protože zde moc nefoukalo, pěkně jsem se potil. Hlavně při hledání cest mezi skalami nahoru. Byl jsem zde úplně poprvé, tak jsem se hodně kochal výhledy zpátky do údolí. Nakonec jsem vyběhl u Liščí skály, ke které jsem se chtěl už dlouho podívat. A stálo to za to. Měl jsem krásné výhledy na klikatící se Dyji mezi skalami pode mnou. Vrátil jsem se zpátky na turistickou cestu a pokračoval přes vyhlídku Železné schody a vinici Šobes až dolů k Dyji. Přes visutou lávku jsem se dostal na druhou stranu a vyběhl na vyhlídku Devět mlýnů, ze které je vidět celá vinice, přes kterou jsem probíhal. Kvůli dobré viditelnosti jsem si trochu zaběhl k obci Havraníky. A vyplatilo se to. Po dlouhé době jsem odtud viděl rakouské Alpy. Ale jak! Nebyly to jen obrysy nebo tmavé kopce. Hora Schneeberg byla tak dobře vidět, že na ni šly rozeznat jednotlivé hřebeny. Chvíli jsem se kochal a pak přes kopec Staré vinice seběhl do obce Hnanice. Propletl jsem se přes vinohrady do Rakouska k vyhlídce Heiliger Stein a stále po celou dobu obdivoval výhled na 100 km vzdálené Alpy. Zároveň jsem vzpomínal, jak jsem na konci minulého jara na horu Schneeberg těmito místy probíhal.

Při zpáteční cestě po rakouské straně už to moc zajímavé nebylo. Zmizel jsem po silnici v lese, začalo zapadat slunce a trochu mě tahalo pravé stehno. Po pár kilometrech jsem odbočil na lesní cestu a kolem zámečku Karlslust sbíhal zpátky k řece Dyji. Téměř za tmy jsem navštívil zříceninu hradu Kaja. Kolem řeky jsem se dostal na vyhlídku Übersteg, kde Dyje vytváří zákrut téměř do 360 stupňů. A začala tma. Vzhledem k tomu, že jsem si čelovku zapomněl doma, tak skákání po kamnech a kořenech okolo břehu byla náramná legrace. Aspoň, že mi měsíc dobře svítil. Během další hodiny jsem se dostal do městečka Hardegg, kde jsem pořídil pár nočních fotek. Bez čelovky se mi nechtělo někde lozit na okolní vyhlídky, tak jsem to vzal rovnou přes hraniční přechod směrem k Čížovu. Jen jsem si ještě naposledy odskočil na českou vyhlídku, ze které je Hardegg krásně vidět. I takhle za tmy to stálo za to. Po sedmé hodině večer jsem se vrátil k autu a vyrazil zpátky domů.

Očekával jsem normální běh známou krajinou a místo toho jsem objevil několik nových míst a část známých jsem poprvé navštívil za tmy. Nebýt toho bolavého stehna a občasných střevních obtíží, tak by to nemělo chybu.

Fotky: 21x

Mapa s trasou