| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2018-04-09
Běh 60 km: Okolo Vranovské přehrady
Účast: Dvořák Štěpán
Po levém břehu jsem na jaře oběhl Vranovskou přehradu a po silnici se v noci vrátil zpět do Podhradí nad Dyjí.
Hned ráno jsem přejel do Podhradí nad Dyjí, odkud jsem vyrazil na okružní běh kolem celé Vranovské přehrady. Nachází se zde její vzdutí, které určuje nejvzdálenější místo, kde ještě může stoupat nebo klesat hladina přehrad. Protože hodinky jsem měl stále na opravě, měl jsem s sebou pouze mobil a tři powerbanky. Vůbec jsem totiž netušil, kolik toho ten žrout mobil sežere. Nejprve jsem vyběhl ke zřícenině hradu Frejštejn, která stojí přímo nad Podhradím. Následně jsem seběhl zpátky dolů a přeběhl řeku Dyji po jediném mostě, který se tu v okolí nachází. Opět jsem začal stoupat. Tentokrát ale na protější kopec k přírodní rezervaci Podhradské skály. Zde mě hned ze začátku přivítalo několik daňkům podobných zvířat. Když jsem se začal přibližovat k okraji skal, kousek ode mě proběhl houf malých roztomilých pruhovaných selátek. A za nimi velká štětinatá bachyně. A ni jeden z nás to moc neřešil. Chrochtátka si pokračovala v pobíhání po lese a já jsem to vzal kolem nich na okraj skal. Tentokrát jsem měl výhled na Podhradí z opačné strany než od zříceniny hradu Frejštejn. Seběhl jsem opět dolů k Dyji a konečně vyrazil dál už kolem vody.
Proběhl jsem kolem přírodní památky Bau a velkým obloukem jsem se kolem vody dostal do místa zvaného Penkýřky. Před dvěma roky v létě jsem odtud začal plavat přes celou Vranovskou přehradu. Běžel jsem stále po břehu a kličkoval mezi chatami. Vodní koryto se rozšířilo a konečně začalo připomínat přehradu. V některých místech byl postup trochu obtížnější, protože místo břehu, vedly přímo z vody skály, které jsem musel oblézat. U poloostrova Farářka, jsem odbočil od přehrady a přeběhl část trasy vrchem přes les a louku. Vrátil jsem se zpátky až v místě Chmelnice pod zříceninou hradu Cornštejn. Vyběhl jsem na další vyhlídku a dostal se k mostu. Poprvé jsem neběžel po mostě, ale vzal jsem to na druhou stranu, abych dodržel obíhání přehrady. Protože byla nízká hladina vody, byly pod hradem Bítov vidět zbytky zdí staré obce Bítov. Abych nemusel zdolávat prudké kamenité břehy, vydrápal jsem se prudkou strání mezi skalami nahoru na pole u Vysočan. Kousek jsem popoběhl a opět stejně prudkou strání začal slézat dolů. Největší přítok Vranovské přehrady - Želetavku jsem překonal po mostě. Přes letní tábor jsem se začal vracet k přehradě. Abych se dostal k hradu Bítov, musel opět lézt prudkou strání nahoru. Tady už jsem začínal cítit, že to oběhnutí přehrady tak jednoduché nebude, ale hlavně jsem tušil, že to časově nemám šanci stihnout. Přes vyhlídku Hvězdička jsem se dostal do Bítova. Zde mě došlo pití, takže jsem jej na benzínce hned doplnil. Tím jsem si ale vypotřeboval suroviny, které mi měly vydržet minimálně až do Vranova. Navštívil jsem Čertici - poslední vyhlídku nad Bítovskou zátokou a vydal se na druhou část cesty k Vranovu.
Po žluté turistické cestě jsem doběhl do přírodní rezervace Růžový vrch, odkud byl nádherný výhled na poloostrov Babka a obě strany Vranovské přehrady. Pokračoval jsem do Chvalatic a odtud do Chvalatické zátoky. Tam jsem opustil turistickou cestu a běžel dále kolem rekreačních chat. U poslední z nich mě zaujala převislá skála, kterou jsem zahlédl vysoko nad údolím. Zahájil jsem tedy opět výstup prudkou strání vzhůru. Celá tato oblast se jmenuje přírodní památka Petrovy skály. Výhled z vrcholu skály byl zaslouženou odměnou. Po lesní cestě, která vedla okolo skal, jsem pokračoval směrem k Vranovu. Když ale zahnula kamsi ven z lesa do polí, běžel jsem dál rovně přímo přes les. Opět tedy následovalo několik sbíhání a vybíhání strání. Nakonec jsem se dostal k přírodní památce Orlí hnízdo, kde se nachází Eduardova skála. Na jednu stranu byl výhled na čerpací stanici pitné vody pro jižní část Třebíče a na druhou stranu do poslední zatáčky Vranovské přehrady před její hrází. Slunce už pomalu začalo klesat, takže mě bylo jasné, že oběhnutí přehrady zvládnu jen z poloviny. Horší ovšem bylo, že mě začínala bolet pravá strana břicha z nedostatku tekutin. V batohu jsem s sebou měl ještě asi půl litru, jenže ten mně musel vydržet aspoň další dvě hodiny, takže jsem mohl popíjet jen po locích. Seběhl jsem dolů k chatám a kolem nich pokračoval až na Vranovskou pláž. Jak zde nebyly žádné stromy, tak se naplno projevila síla větru, který byl celý den slyšet vysoko nad přehradou. Přeběhl jsem po visuté lávce přes Švýcarskou zátoku a vystoupal k vyhlídce Claryho kříž. Z ní jsem měl výhled na Vranov nad Dyjí a západ slunce nad Vranovskou přehradou. Protože její hráz už je třetím rokem neprůchozí kvůli rekonstrukci, musel jsem do Vranova běžet přes obec Onšov po naučné stezce Karla Claryho. Tou dobou akorát zapadlo slunce.
Ve Vranově jsem hledal otevřený obchod nebo benzínku, ale bez úspěchu. Zaběhl jsem tedy do hospody, pořádně se napil, do vaku doplnil naředěný džus a popovídal si s hospodským. Po celodenním běhu v terénu jsem vysypal hlínu z bot a vyměnil ponožky. Jen běh po levé straně Vranovské přehrady mně zabral celý den, kdybych tedy pokračoval dál po pravé straně, zpátky bych se pravděpodobně dostal až někdy další den ráno za světla. Aktuálně jsem měl v nohách přes 45 km, takže jsem změnil plán a z Vranova vyrazil nejkratší cestou po silnici. Tma byla jako v pytli, takže jsem byl rád, že jsem si s sebou vzal čelovku. Protože i v noci se teploty držely přes 15 stupňů, běželo se mi příjemně. Zpátky do Podhradí nad Dyjí jsem doběhl před 10. hodinou v noci. Zpáteční cesta sice byla výrazně kratší, ale i tak jsem celkově uběhl 60 km s převýšením přes 2 km. Horší už to bylo s časem. Potřeboval jsem na to přes 12,5 hodiny. To ale odpovídá tomu celodennímu drápání se ve stráních nebo hledání cestiček v lesích. Za celý běh jsem vypil asi 6,5 l pití, což bylo docela málo a ke konci už se začalo bolestivě projevovat. Naopak příjemným zjištěním bylo, že mi k jídlu stačily jen 2 tyčinky a 4 gely. Protože se celý oběh přehrady nepodařil, pravá strana na mě čeká někdy příště.
Suunto Movescount | FacebookFotky: 54x
1 - 20 |
1 2 3 ► | 54 |
1 - 20 |
1 2 3 ► | 54 |
Videa: 1x (00:12:52)
Běh 60 km: Okolo Vranovské přehrady
Délka: 00:12:52| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |