2018-04-25
Běh 52 km: Národní park Podyjí

Běh volnou přírodou po rakouské straně národního parku Podyjí.

Abych se mohl proběhnout po plánované trase rakouskou části národního parku Podyjí, kde jsem ještě nikdy nebyl, musel jsem ho celý objet přes Znojmo až do obce Šatov. Odtud jsem vyběhl kolem pěchotního srubu Zahrada a zamířil přes obec Hnanice do Podyjí. Výjimečně jsem vynechal obvyklé zastávky na vyhlídkách, abych stihl co nejvíce z plánované trasy.

Po pár set metrech proplétání lesem jsem se vynořil na skále, ze které jsem měl úplně nový výhled na vinici Šobes, vyhlídku Devět mlýnů a visutou lávku přes Dyji. Pokračoval jsem lesem nad údolím po hraně prudké stráně směrem proti proudu. Několik kilometrů jsem hledal cesty, mával fotopastím a objevoval skály s výhledem. Jedna z nejvýraznějších na mě čekala až na rakouské straně. Jednalo se o Hermenegild - výraznou skalní věž, ze které bylo vidět oběma směry kroutící se Dyje a dokonce i na rozsáhlou Liščí skálu. Seběhl jsem k řece ke zřícenině Thayausl. Tam jsem si všiml další vysoké skály, takže následoval velice prudký výstup zpátky z údolí. Co se týče cest, tak tu opravdu žádné nejsou, takže jsem jen hledal nejprůchodnější místa. Po hraně údolí jsem traverzoval několik kilometrů až na dohled od zříceniny hradu Nový Hrádek. Byl tu naprostý klid, nikde ani noha, všechno nádherně zelené a jen mi čas od času přeběhlo přes cestu něco čtyřnohého.

Abych měl na zříceninu lepší výhled, vystoupal jsem až úplně nahoru na kopec. K mému překvapení jsem odtud měl výhled rovnou na dvě zříceniny. Nový Hrádek na české straně a hrad Kaja na rakouské straně. Vydal jsem se tedy směrem k rakouskému. Po několika hodinách dnešního běhání volnou přírodou jsem se dostal na normální cestu. Oběhl jsem hrad Kaja a vydal se do blízké vesnice Merkersdorf, abych doplnil pití v batohu. Bohužel studna byla vyschlá, takže jsem to musel vydržet ještě dalších 10 km. Vrátil jsem se do Podyjí a začal sbíhat k vyhlídce Übersteg, která leží v úzkém krčku dokola se kroutící Dyje. Byl jsem příjemně překvapen, protože po cestě jsem narazil na další vyhlídku, o které jsem vůbec netušil. S posledním výhledem na zříceninu Nového Hrádku jsem seběhl k řece a běžel směrem k Hardeggu. Vzpomínal jsem, jak jsem tu v zimě běžel za tmy bez čelovky jen za svitu úplňku. Dnes mi ještě částečně svítilo slunce, takže jsem do Hardeggu dorazil za světla.

Konečně jsem mohl doplnit vodu a pořádně se napít. Do západu slunce už zbývalo jen několik minut, takže jsem se rozhodl vrátit se po české straně. Docela mě překvapilo, že zpátky k autu to bylo ještě přes 20 km. Přeběhl jsem tedy po mostě státní hranici a vystoupal k obci Čížov. Slunce mezitím zapadlo, takže už jsem se ničím nezdržoval a svižným během pokračoval přes obec Lukov. Kolem Podmolí jsem opět zamířil k Dyji. Už za tmy jsem ještě navštívil vyhlídku Železné schody. Pak už mě jen čekalo seběhnutí přes vinici Šobes, překonání mostu, výstup k obci Hnanice a závěrečný několikakilometrový úsek po silnici zpátky do Šatova k autu.

Tentokrát to byla opravdu volná příroda. Žádné cesty ani lidé. Stoupání a klesání opravdu stály zato. Jen na prvních 15 km jsem měl převýšení téměř 1000 m. Naprostá většina trasy k Hardeggu pro mě byla úplně nová. Prodírání lesem bylo místy dost obtížné. Roztrhal jsem jedny lýtkové návleky a ještě druhý den jsem z noh vytahoval zapíchané a ulámané trny. Každopádně jsem na protějším břehu zahlédl několik skal, které na mě musejí ještě počkat.

Fotky: 41x

Mapa s trasou