| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2019-07-04
Běh 100 km: Žďárské vrchy a jejich skalní útvary
Účast: Dvořák Štěpán
Celodenní běh po nejznámějších skalních útvarech ve Žďárských vrších.
Ve Žďárských vrších se nachází mnoho zajímavých skalních útvarů. Na podzim po jednom běhu ve východní části Žďárských vrchů mě napadlo, že bych je mohl zkusit všechny oběhnout. Když jsem naplánoval trasu, měřila přes 90 km. Bylo mi tedy jasné, že to budu muset podniknout někdy na začátku léta, kdy je dlouhý den. Shodou okolností hned na začátku července v prvních dnech dovolené se ochladilo, ale přitom bylo jasné a bezvětrné počasí. Zkrátka ideální kombinace. Plán jsem měl vyběhnout mezi 5. - 6. hodinou ráno, když už svítí slunce. To znamená, že jsem musel vstávat ve 3 hodiny ráno, abych se stihl nachystat a dojet do Žďárských vrchů. Trochu mi to jen zkomplikoval 42 km dlouhý běh v okolí Javořice, ze kterého jsem se předchozí den vrátil po 10. hodině v noci. Nakonec jsem tedy spal jen 3 hodiny.
Z Jimramova jsem vyběhl přesně v 6 hodin ráno, kdy se teplota pohybovala jen kolem 9 stupňů. Ve stínu mně tedy byla pěkná zima. Pak začalo stoupání a já se prohřál. Jen jsem měl úplně promočené boty od ranní rosy. První zastávka byla na vyhlídce Prosíčka, která je dle mého názoru nejhezčí v celých Žďárských vrších. Seběhl jsem do obce Javorek a prudkou cestou vystoupal ke zřícenině hradu Štarkov. Přes Nové Jimramovské Paseky s nádhernými výhledy na Sněžné a okolí jsem přeběhl ke skále Bohdalec. Pak následovala mírně zvlněná cesta přes vyhlídky Metodka a Kamenice, ze kterých jsou výhledy severním směrem na východní část Žďárských vrchů v okolí Jimramova, vzdálené Orlické hory a dokonce i Králický Sněžník a Praděd v Jeseníkách. Další nevýrazná skála schovaná v lese, kolem které jsem proběhl, byla Velryba. Naopak mě velice překvapila Pohledecká skála, která se nachází v dost nepřístupném terénu a její vrchol dokonce leží ve vojenském areálu, kam je vstup zakázán. I tak je z dostupných míst nádherný výhled jižně na Novoměstsko. Po louce jsem přeběhl k Vávrově skále, která připomíná obří kámen, který kdysi spadl na pole. Po vylezení na něj jsem měl opět výhledy na Nové město na Moravě. Po polní cestě jsem doběhl do obce Studnice, která je s nadmořskou výškou 786 m nejvýše položenou obcí na Českomoravské vrchovině. Kousek nad obcí jsem proběhl pod stožáry, které jsou ve skutečnosti zkušební stend určený pro sledování a výzkum námrazy. Přeběhl jsem hlavní silnici a dal si krátkou pauzu na doplnění zásob v batohu. Když jsem ráno jel autem, tak jsem si totiž kousek od silnice schoval pití, nějaké jídlo ponožky na přezutí.
Další zastávkou byla Pasecká skála, kterou jsem znal, ale vůbec jsem nevěděl, že má nahoře vyhlídku. Seběhl jsem dolů a pokračoval kolem Medlovského rybníka a přes obec Tři Studně k Brožově skalce, která je velmi snadno přehlédnutelná, protože se nachází kus mimo cestu a její vrchol také není moc výrazný. Následoval dlouhý přeběh lesem, cesta přes obec Cikháj, kde jsem si dal limonádu a výstup k nejvzdálenější skále Tisůvka. Konečně jsem se začal pomalu vracet. Přes Žákovu horu jsem doběhl na vrcholu Devět skal, který je se svými 836 m nejvyšším bodem Žďárských vrchů. Tou dobou už jsem věděl, že jestli chci stihnout doběhnout do půlnoci, musím přestat prolézat skály a trochu přidat. Proběhl jsem tedy kolem Bílé skály, Lisovské skály, Malinské skály, Drátenické skály i monumentu Radka Jaroše a seběhl dolů do obce Milovy, kde jsem doplnil pití ve vaku a občerstvil se předraženou limonádou. Cena 40 Kč za půl litru už mě přijde jako krádež.
Při západu slunce jsem vyběhl ke skále Čtyři palice a pokračoval kolem skal Velké (Milovské) perničky, Zkamenělý zámek a jako úplně poslední Malé (Rybenské) perničky. Občerstvil jsem se u studánky a již po západu slunce seběhl do obce Pustá Rybná. Vystoupal jsem na Lucký vrch, odkud už jsem v dále viděl Jimramov. Mě ale ještě čekalo oklikou pár kilometrů nočním terénem. Nasadil jsem čelovku a seběhl do obce Telecí. Poté jsem se přes les dostal do obce Sádek, ze které už jsem konečně zamířil k Jimramovu. Následovalo ještě několik lesů, obce Korouhev i Sedliště a přesně 5 minut před půlnocí jsem doběhl k autu na náměstí Jana Karafiáta v Jimramově.
Cesta domů byla naprosté utrpení. Obvykle mně trvá něco přes hodinu. Já ale tentokrát jel 2,5 hodiny. První půlhodinu mě neuvěřitelně bolely holeně, že jsem skoro nemohl šlapat na pedály. A když to přešlo, tak se mi zase chtělo strašně spát. Po cestě jsem u Pasecké skály vyzvedl odpadky z doplňování zásob, a pak jsem 50 km rychlostí jel domů do Třebíče. Všechny skály, které jsem naplánoval, jsem oběhl a na většinu z nich i vylezl. Trasa se tak natáhla na 100 km a převýšení se vyšplhalo na 3 km. Protože jsem po cestě fotil a natáčel, tak se to neuvěřitelně protahovalo a byl jsem tak vůbec rád, že jsem to do půlnoci stihl.
Suunto Movescount | FacebookFotky: 65x
41 - 60 |
◄ 1 2 3 4 ► | 65 |
41 - 60 |
◄ 1 2 3 4 ► | 65 |
Videa: 1x (00:19:34)
Běh 100 km: Žďárské vrchy a jejich skalní útvary
Délka: 00:19:34| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |