| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2019-08-01
Běh 100 km: Moravský Krumlov - Údolí Oslavy - Třebíč
Účast: Dvořák Štěpán
Celodenní běh z Moravského Krumlova přes Ivančice údolím řeky Oslavy až do Třebíče.
Uplynul týden od proběhnutí přírodního parku Rokytná a já jsem opět vyrazil po práci do Moravského Krumlova. Tentokrát s cílem proběhnout údolí řeky Oslavy. Přesněji běžet proti proudu tak dlouho, dokud bude světlo a pak zamířit do Třebíče, abych to domů stihl do půlnoci. Naposledy jsem stejnou trasou běžel před třemi roky. Kámoš z práce mě při cestě domů vysadil o půl sedmé ráno u základní školy, odkud jsem zámeckým parkem seběhl dolů. Proběhl jsem Černým tunelem a pokračoval po cyklostezce po proudu řeky Rokytné. První kilometry vedly údolím Červených skal a národní přírodní rezervací Krumlovsko-rokytenské slepence. Kousek za obcí Rokytná se nachází lanový přechod přes Rokytnou, který je zajímavý i tím, že nikam nevede. Navštívil jsem dřevěnou repliku středověkého opevnění, kde se odehrávají historické bitvy nebo tzv. dřevárny. Po modré značce jsem pak doběhl do Ivančic, kde se řeka Rokytná vlévá do řeky Jihlavy. V obchodě jsem si koupil pití a pokračoval proti proudu, kde se do Jihlavy vlévá i řeka Oslava. Kolem ní jsem se po cyklostezce dostal do města Oslavany, které jsem oběhl po naučné stezce pod bývalým dolem Kukla a kolem nově otevřeného biotopu. Za mostem jsem vběhl do přírodního parku Oslava.
Po žluté značce jsem pokračoval ve stráni nad řekou, kolem rekreační oblasti až ke studánce U berana, kde jsem se občerstvil. Opustil jsem značenou cestu a po loukách kolem dívčího tábora přeběhl k chatové oblasti Blatníky a oblíbenému koupacímu místu u splavu s velkou výraznou skálou Archleb. Protože bylo ještě dopoledne a skála byla ve stínu, nikdo tam nebyl. Odpoledne, až bude na skálu svítit, bude pravděpodobně obsypána dětmi, které budou skákat z houpačky nebo až z šestimetrové výšky do vody. Já jsem se pouze vykoupal, protože skákat do dvoumetrové hloubky mně přišlo nebezpečné. Přímo od skály jsem osvěžen zamířil do lesa a začal stoupat prudkou strání vzhůru. Po několika minutách jsem se po kamenném poli vyškrábal úplně nahoru zpátky na žlutou značku, odkud jsem měl pěkné výhledy. Přes Vodanský kopec jsem doběhl na vyhlídku Velká skála, ze které je výhled na zákruty řeky Oslavy, Ketkovický mlýn i výrazný skalnatý hřeben se zříceninou hradu Levnov (Ketkovský hrad). Seběhl jsem dolů k Senoradskému mlýnu, kde jsem se u pumpy občerstvil. Po mostě u soutoku řek Oslavy a Chvojnice jsem se dostal na druhý břeh do přírodní rezervace Údolí Oslavy a Chvojnice a vystoupal po červené značce nahoru ke zřícenině hradu Kraví Hora. Opět jsem seběhl k řece, občerstvil se u pumpy, přeběhl silnici u Skřipského mlýna a pokračoval po cestě Údolím strašné žízně. Na chvílí jsem se jen zastavil u pomníku šesti britským letcům, kteří se zde 9. září 2004 zřítili během vojenského cvičení v britském vrtulníku Westland Lynx, když zavadil o dráty vysokého napětí. Pod Vlčím kopcem na konci údolí Dlouhá Oslava poblíž skály Jinošovnice jsem si pořádně prohlédl úplně nový most, který dle mého názoru do těchto míst krásně zapadne. V těch samých chvílích jsem zjistil, že mi ve vaku došlo pití. Jak jsem totiž každou chvíli pil ze studánek, tak jsem ho úplně zapomněl kontrolovat. Do Náměště to byly asi ještě dvě hodiny náročné cesty, takže jsem neměl moc příjemné vyhlídky. Stále po červené značce po turisticky náročné cestě plně kamenů, kořenů a vyvrácených stromů jsem zamířil do části zvané Divoká Oslava. Navštívil jsem zříceninu hradu Lamberk a poté pokračoval kolem řeky, kde se místy musí pohybovat po řetězech. Kolem několika tábořišť jsem doběhl k rekreačnímu středisku Jiskra, odkud už to bylo jen pár kilometrů lesem do Náměště nad Oslavou. Ihned jsem zamířil do kavárny na Pěší zóně. Tam ovšem byla dlouhá čekací doba, tak jsem přeběhl do restaurace u Cafourků, kde jsem si objednal dvě půllitrové limonády. Zde musím podotknout, že takhle výrazně čepovat pod míru jsem snad ještě neviděl. U obou půllitrů mi totiž chyběly asi 2 cm a hladina byla těsně nad 4 dcl. Hned ve vedlejším obchodě jsem si dokoupil pití do vaku a něco k zakousnutí. Venku na lavičce jsem si potom namíchal pití, vyměnil ponožky a dal nabíjet elektroniku. Při tom všem jsem zakusoval koupené koblížky. Při opouštění Náměště jsem si ještě v benzínce koupil další pití a pro jistotu i ubrousky, které jsem zapomněl doma.
Po zelené značce jsem nejprve po silnici a později lesem přiběhl do obce Naloučany. Odtud už jsem běžel téměř po rovině. Údolí se totiž značně rozšířilo a cesta vedla dole po loukách. Kolem Naloučanského mlýna jsem doběhl do obce Vaneč, kde jsem opustil zelenou značku. Stále jsem ale pokračoval po břehu řeky Oslavy, kolem velkých kamenných útvarů až k Holomkovu mlýnu. Zde nastal trochu problém, protože areál je to opravdu obrovský a všechny cesty vedoucí přes něj jsou soukromé, tudíž nepřístupné. Nakonec jsem našel úzkou krkolomnou cestičku, kterou jsem se dostal na druhou stranu. Po silnici, na které mě chvíli doprovázel neznámý pes, jsem přesně při západu slunce doběhl do obce Oslava, kde jsem nadobro opustil údolí řeky Oslavy a zamířil do Třebíče. Už za svitu pouličního osvětlení jsem zmizel v lese s čelovkou na hlavě. Po modré značce jsem se dostal do Budišova, kde jsem si v hostinci naposledy koupil vychlazenou malinovku. Také zde došlo k úsměvnému momentu. Když jsem kolem 22. hodiny do hospody vstoupil v mém výrazném běžeckém oblečení, nastala chvíle ticha, kdy se na mě všichni dívali. Po občerstvení, když jsem hospodu opouštěl, tak jsem se ve dveřích míjel s cyklistou, který byl ještě v přilbě a kompletně celý oblečený do žlutého. A opět nastala chvíle ticha. Kousek za obcí Nárameč, když jsem v naprosté tmě běžel po polní cyklostezce, tak jsem narazil na osamocené auto s orosenými okny, za kterými se cosi pohybovalo. Trochu jsem jim tam na to posvítil a pak raději zrychleným tempem pokračoval. Doběhl jsem do Trnavy, odkud jsem se po polní cestě přes obec Ptáčov dostal do Třebíče. Prokličkoval jsem nočním městem a pár vteřin před půlnocí jsem doběhl domů. Údolí Oslavy je pro běh mnohem náročnější než údolí Rokytné, které jsem probíhal minulý týden. Svahy jsou vyšší a cesty kamenitější. Naopak je tu ale více studánek s pitnou vodou. Jen se ale nesmí zapomenout doplňovat i voda v batohu. Protože jsem si s sebou vzal akumulátor i čelovku, tak jsem závěrečné kilometry běžel bez stresu, že se mi něco vybije, nebo že se ve tmě natáhnu.
Suunto Movescount | FacebookFotky: 52x
1 - 20 |
1 2 3 ► | 52 |
1 - 20 |
1 2 3 ► | 52 |
Videa: 1x (00:11:44)
Běh 100 km: Moravský Krumlov - Údolí Oslavy - Třebíč
Délka: 00:11:44| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |