| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2019-08-09
Běh 100 km: Moravský Krumlov - Údolí Jihlavy - Třebíč
Účast: Dvořák Štěpán
Celodenní běh z Moravského Krumlova přes Ivančice údolím řeky Jihlavy kolem Mohelenské a Dalešické přehrady až do Třebíče.
Po dalším týdnu od proběhnutí údolí řeky Oslavy jsem se naposledy vydal brzy ráno z Moravského Krumlova. Po poslední noční mě kámoš z práce vysadil u židovského hřbitova, od kterého jsem kolem zámku seběhl po silnici dolů k řece. Na druhé straně jsem vystoupal k vyhlídkovému místu Křížák, ze kterého je pěkný výhled zpátky na město. O pár kilometrů dále jsem naopak kolem kaple Panny Marie a vyschlých vodopádů seběhl zpátky do Údolí červených skal, které je součástí národní přírodní rezervace Krumlovsko-rokytenské slepence. Po proudu řeky Rokytné jsem doběhl až do Ivančic, kde jsem se poprvé podíval do míst, kde se řeka Rokytná vlévá do řeky Jihlavy. V místním obchodě jsem si koupil pití a pokračoval proti proudu právě zmiňované řeky Jihlavy. Naposledy jsem stejnou trasu běžel na konci léta před třemi roky.
Ivančice jsem opustil přes část zvanou Letkovice. Přes vyhlídkové místo na kopečku Hlinek jsem běžel k obci Řeznovice, kde se u jedné skály nachází krásné koupací místo s nově opraveným odrazovým prknem. Voda i přesto, že zde má hloubku téměř dva metry, je průhledná až na dno. Po příjemném osvěžení jsem po vyprahlé polní cestě pokračoval do obce Hrubšice, kde jsem vběhl do přírodního parku Střední Pojihlaví. Kolem přírodní památky Biskoupská hadcová step jsem se dostal do rekreační oblasti plné chat. Za poslední roky jsem proběhal v těchto místech skoro každou cestičku včetně těch, které ani nebyly v mapách, dokud jsem je tam nepřidal. Díky tomu jsem to místo po červené značce vzal skalách, které jsou roztroušeny nad řekou v přírodní památce Pustý mlýn a jsou z nich krásné výhledy oběma směry do údolí. Po přeběhnutí několika skal jsem se vrátil dolů k řece, kterou jsem přebrodil, abych na druhé straně mohl vystoupat na další skálu, ze které je výhled opačným směrem. Pokračoval jsem stále vzhůru až ke zřícenině hradu Templštejn, kde jsem poprvé potkal skupinu lidí, která se o historické místo stará. Při cestě dolů jsem to vzal přes pár skal, ze kterých jsou výhledy na rekreační středisko Pod Templštýnem. Tam jsem i posléze doběhl, dal si litr limonády a doplnil vodu ve vaku.
Přes několik dalších skal jsem se vrátil na červenou značku, po které jsem vyběhl nad údolí. Následoval svižný běh přes skály Velký kačer, Velká skála a Na Babách, ze kterých jsou opět nádherné výhledy, například na oblíbenou lezeckou lokalitu, do které patří Velká a Malá Baba. Po stráni jsem seběhl dolů k řece a přebrodil na druhý břeh. Následoval dlouhý a obtížný výstup na protější kopec, kde jsem se pokochal výhledy ze skály Pod Havranem. O pár kilometrů dále jsem při sbíhání stráně zavadil o klacek a roztrhl si pravou botu. Dole u vodního mlýna Havránek jsem se přes splav dostal zpátky na červenou značku. Kolem rekreačního střediska Fiola jsem doběhl k veřejnému tábořišti Mohelno, kde jsem si opět dal litr vychlazené limonády. Přeběhl jsem silnici a u Mohelenského mlýna vystoupal do národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step. Jestli bylo do této chvíle teplo, tak tady bylo ultra teplo. A k tomu jsem si při špatném došlápnutí pravou botu roztrhl natolik, že mně z ní vyskočilo celé chodidlo. Zbýváních 50 km jsem tedy musel dávat pozor kam šlapu. S výhledem na jadernou elektrárnu Dukovany jsem opět seběhl dolů k řece Jihlavě a pokračoval až k hrázi malé a nepříliš známé vodní nádrže Mohelno, která slouží jako vyrovnávací nádrž pro vrchní Dalešickou přehradu i jako zdroj chladící vody pro zmiňovanou elektrárnu. Po silnici jsem vyběhl zpátky nahoru ke stepi, kde unikátní dopravní značka informuje o migraci sysla, který tu pravděpodobně přebíhá přes silnici. Já bohužel žádného nezahlédl. Odbočil jsem na cyklostezku, na které jsem ale dlouho nevydržel, protože po pár kilometrech jsem úplně opustil cesty a lesem seběhl ke skále nad Mohelenskou přehradou, kterou jsem objevil teprve minulý rok. Tentokrát jsem měl štěstí, protože přehrada byla plně napuštěna, což udělalo výhledy ještě zajímavější. Jsou odtud vidět i chladící věže a čerpací stanice chladících vody pro jadernou elektrárnu Dukovany. Tou dobou bylo po 18. hodině a domů mi zbývalo ještě přes 45 km, takže jsem začal mít strach, jestli to do půlnoci stihnu. Lesní cestou jsem vyběhl nahoru do Kramolína, kde jsem si opět dal litr vychlazené limonády a zároveň i doplnil pití ve vaku. A protože už se blížil západ slunce a s ním spojená tma, tak jsem si v batohu přeskládal věci na noc tak, abych je měl dostupné i při běhu a začal jsem pro jistotu nabíjet elektroniku.
Po silnici jsem seběhl k Dalešické přehradě, která je se svojí hloubkou 85,5 m nejhlubší přehradou v České republice. Přeběhl jsem po její hrázi, která je s výškou 100 m také nejvyšší hrází v České republice a zároveň druhou nejvyšší sypanou hrází v Evropě. Hned pod ní se nachází přečerpávací vodní elektrárna Dalešice. Po pár kilometrech jsem odbočil ze silnice a zamířil do lesa. Seběhl jsem dolů k přehradě k několik metrů vysokému skalnímu útvaru Vztyčený prst, který doslova trčí z vody pár metrů od břehu. Napojil jsem se na cyklostezku vedoucí kolem přehrady, kterou jsem ale musel po pár kilometrech opustit, abych se kolem Skalního města dostal dolů k přehradě naproti 40 m vysoké Wilsonově skále. Tam pro mě přijel kamarád s lodí a převezl mě na druhý břeh do autocampu Wilsonka. Chtěl jsem si dát limonádu, ale když jsem viděl fronty u okének, tak jsem to vzdal. Pro nedostatek času jsem ani nenavštívil kamarády vodní záchranáře, kteří tu přes léto vykonávají hlídkou činnost. Vyběhl jsem z kempu a kolem Hartvíkovic a následně po lesní cestě doběhl do obce Kozlany. Bylo mně jasné, že terénem bych to časově nestihl, tak jsem pro jistotu pokračoval už jen po silnici. S čelovkou i blikačkou na hlavě a hodinkami připojenými k powerbance jsem zamířil do obce Koněšín, kde jsem si v hospodě naposledy koupil dvě limonády. Pak už jsem vběhl na hlavní silnici vedoucí z Brna a přes Vladislav doběhl do Třebíče. A protože mi zbývalo ještě pár kilometrů, oběhl jsem část města. Pár minut před půlnocí jsem byl doma.
Přebíhání mezi skalami z jedné strany údolí na druhou bylo dost obtížné a časově zdlouhavé, tak že jsem posledních 40 km běžel už po západu slunce a moc se nikde nezastavoval. Ačkoli okolo řeky Jihlavy není moc přírodních zdrojů pitné vody, je tam přes letní měsíce dostatek otevřených občerstvení, kde se dá pití dokoupit za rozumné ceny. I v dnešní době lze například v Kramolíně nebo dole ve veřejném tábořišti Mohelno koupit půl litru limonády za 20 korun. Toto léto už mám za sebou čtyři stokilometrové běhy. Ještě mě čeká i pátý, tentokrát ale závodní, kdy na konci letních prázdnin poběžím Beskydskou sedmičku.
Suunto Movescount | FacebookFotky: 51x
1 - 20 |
1 2 3 ► | 51 |
1 - 20 |
1 2 3 ► | 51 |
Videa: 1x (00:13:00)
Běh 100 km: Moravský Krumlov - Údolí Jihlavy - Třebíč
Délka: 00:13:00| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |