Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
Že má být letošní poslední tropický den? To se musí pořádně užít! Vyrazil jsem proto co nejjižněji k Vranovské přehradě, kde letos trávím nejvíce času. Zaparkoval jsem v obci Zblovice a přesně v poledne za naprosto jasného nebe bez mraků vyrazil. Po zelené značce jsem lesem proběhl kolem Jezírka lásky, o kousek dál přes Slaměný most patřící k nejstarším mostů v České republice a u Hradní studánky jsem opustil les přímo u hradu Bítov. Že je sezóna bylo hned znát díky davům turistů proudících po silnici. Kolem rozhledny Rumburak a konopné farmy Vranč jsem zamířil k obci Bítov. Po cestě jsem navštívil vyhlídky Hvězdička a Čertice, ze kterých jsou krásné výhledy na Bítovskou zátoku. Výjimečně nebyla plná jen rekreantů ale i vody, které je letos ve Vranovské přehradě překvapivě nejvíce za posledních několik desítek let. Seběhl jsem lesem dolů k přehradě, přes Bítovský most se dostal na druhou stranu a přírodní rezervací Cornštejn jsem se vyškrábal nahoru k předsunuté Baště, kde je nejvýše položené vyhlídkové místo z celé Vranovské přehrady. Seběhl jsem dolů ke zřícenině hradu Cornštejn a po dlouhé době nakoukl i za obvodové zdi.
Kolem další vyhlídky na Výří skále jsem pokračoval dolů přes poloostrov Hradiště až k Vysočanskému mostu, ze kterého je krásně vidět hrad Bítov vypínající se nad řekou Želetavka, která je největším přítokem Vranovské přehrady. Po zelené kozí stezce jsem pokračoval kolem vody, která je v těchto místech už od začátku letních měsíců každoročně zelená. Vyškrábal jsem se na nepříliš přístupnou vyhlídku a poté již pokračoval do chatové oblasti Chmelnice, kde jsem se občerstvil v restauraci. Kolem posledního přístaviště jsem začal stoupat lesem vzhůru po bývalé zelené značce, která byla již minulý rok přeznačena na silnici. A bylo to poznat. Cesta se pomalu vytrácela až zmizela úplně. Chvíli jsem tedy šel v potoku, chvíli kličkoval lesem a občas se i prosekával kopřivami. Nakonec jsem to ale vzdal a vyškrábal se raději nahoru na pole, kde jsem vylezl přímo vedle kostela Nejsvětější Srdce Páně a hřbitova Oslnovice. Tato bývalá cesta bude brzy nenávratně pryč. Ještě se tam ale vrátím někdy v zimě, kdy bývá terén prostupnější. V obci Oslnovice jsem si koupil pití v obchodě a přes pole a lesy jsem vyrazil k Podhradí nad Dyjí.
Nejprve jsem navštívil přírodní rezervaci Podhradské skály, ze které je úžasný výhled na celou obec Podhradí nad Dyjí, řeku Dyje lemující severní stranu Podhradí a vzdálenou zříceninu hradu Frejštejn stojící západně nad obcí. Seběhl jsem k řece přímo naproti přírodní památce Bau. Potřeboval jsem se dostat na druhou stranu, a tak jsem sundal batoh i boty, vše chytil do jedné ruky a opatrně přebrodil řeku v širokém místě na druhý břeh. Následoval náročný výstup zarostlým lesem, kdy jsem našel uhynulého berana nebo cosi, co má velké zatočené rohy, který v tom horku páchl naprosto odporným způsobem. Po náročném výstupu jsem se dostal na vrcholky skal v přírodní památce Bau, kam už jsem se chtěl roky podívat. Výhledy nebyly špatné, ale chtělo by tam být v dopoledních hodinách, abych měl slunce za zády a neměl tak všechno proti slunci. Vrátil jsem se dolů a pokračoval konečně už do Podhradí, kde jsem se u zámečku Lubo vykoupal opět v řece, abych smyl špínu z lesa. Přes zříceninu hradu Frejštejn jsem vystoupal lesem na pole k farmě na výkrm kuřecích brojlerů Křeslík. V tom horku se nepříjemný zápach z drůbeže šířil několik set metrů okolo. Po silnici jsem nakonec seběhl do obce Stálky, kde jsem v hospodě na konci světa zastavil, bych zahnal velkou žízeň. Až tam jsem díky hostinské zjistil, že po celou dobu, co běžím, mám zezadu úplně hnědé kraťasy. Někde jsem si asi mokrý sedl do hlíny a ta se na mě nalepila. Ačkoli to tedy vypadalo úplně jinak.
Další mé kroky vedly přímo ke státní hranici s Rakouskem. Když tak vzpomínám, tak je docela výjimečné, že jsem běžel přes Stálky tímto směrem. Obvykle si to totiž kvůli nedostatku času zkracuji po silnici kolem Dyje. Hlavně to bude tím, že v létě, kdy je dlouhý den, v těchto místech často neběhám. Minul jsem cykloturistický hraniční přechod Stálky / Heinrichsreith a kolem státní hranice tvořené Jindřichovským potokem jsem seběhl až dolů opět k řece Dyji, kde se po obou březích nachází přírodní rezervace Bílý kříž. Pár set metrů od místa, kde řeka Dyje vtéká z Rakouska do Česka, jsem kvůli úspoře času přebrodil na druhý břeh. Slunce už pomalu klesalo k horizontu a všechno bylo v těchto místech ve stínu, takže velice nepříjemně kousali komáři a různí ovádi. Po starém dřevěném žebříku jsem vylezl nahoru na Grázlovu vyhlídku, kde staré rozlámané posezení nahradily nové bytelné lavičky. Trochu jsem si odpočinul a poté již při západu slunce po polích seběhl do obce Uherčice.
Zastavil jsem se v hospodě, kde jsem se občerstvil, doplnil pití ve vaku, navštívil po delší záchod, vyměnil ponožky a vydal se na zpáteční cestu. Proběhl jsem kolem zámku Uherčice a přes les a pole se dostal do obce Korolupy. Protože už jsem skoro neviděl na cestu, nasadil jsem čelovku s blikačkou a zamířil k lesům kolem kopce Kopka. Skoro vůbec jsem nemohl zastavit, protože jakmile jsem to udělal, slétlo se na mě tolik kousající havěti, že jsem se pak několik minut jen drbal po celém těle. Připojil jsem se na zelenou značku, po které jsem se dostal až k Palliardiho hradisku, kde jsem vběhl na silnici. Po serpentýnách jsem seběhl dolů k Svobodovu mlýnu na řece Želetavka a poté již konečně vystoupal zpátky do obce Zblovice k autu. Tento den ačkoli bylo velké horko, byl úžasný. Proběhal jsem, co se dalo, navštívil několik nových míst, vykoupal se, brodil a vše si pořádně užil. Jen by ten den mohl být ještě o něco delší.
Garmin Connect | Facebook1 - 20 |
1 2 3 4 ► | 62 |
1 - 20 |
1 2 3 4 ► | 62 |
SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |