| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2021-06-18
Běh 43 km: Tišnovsko
Účast: Dvořák Štěpán
První běh v kopcovité krajině kolem Tišnova, kde jsem kromě rozhledny Klucanina navštívil i několik zajímavých míst a vyhlídek.
Tišnovem jsem jen párkrát projížděl, jinak jsem tam nikdy nebyl. Vždy mě ale fascinovaly obrovské okolní kopce, mezi kterými leží. Po několika letech jsem tedy naplánoval trasu a vyrazil. Auto jsem nechal už v obci Malé Loučky a vyběhl po žluté značce. Kousek nad železniční zastávkou se připojila ke značce zelené. Oběhl jsem po úbočí i úpatí kopec Mírová a seběhl k potoku Libochovka. Odtud začalo první větší stoupání nahoru téměř až k obci Úsuší, odkud jsem pokračoval po okraji hřebenu. Protože i zde byl les částečně vytěžený, otevíraly se mi pěkné výhledy zpátky do údolí, kde byl krásně vidět most Míru, který má jeden z největších železobetonových železničních oblouků ve střední Evropě. Odbočil jsem ze značené trasy a dostal se tak k Orlímu hnízdu, což je dřevěná chata postavená na vrcholu skály. A kdyby nebylo okolních vzrostlých stromů, byl by odtud opět dobrý výhled dolů do údolí tentokrát na železniční viadukt Mezihoří. Po dalších pár kilometrech jsem se dostal na horní okraj kamenolomu, ze kterého byly opět pěkné výhledy po okolí. Shodou okolností jsem tak viděl i na železniční trať, po které byly právě na asi kilometrovém vlaku převáženy nová auta. Když jsem se vrátil zpátky na zelenou značku, přiběhl mě akorát naproti ultramaratonec David Kuneš, známý jako EUrunner, kterému jsem psal, než jsem vyběhl, že se nacházím v jeho teritoriu.
Společně jsme přeběhli na horní část sjezdovky lyžařského areálu Klínek Předklášteří, odkud už byl konečně vidět Tišnov, kam jsme posléze seběhli. Prokličkovali jsme po ulicích rozpáleného města a kolem tišnovské bývalé šibenice vystoupali na kopec Klucanina (415), kde kousek opodál stojí stejnojmenná 29,3 metru vysoká rozhledna. K mému překvapení na ni byl volný stup, tak jsme vystoupali nahoru. Protože rozhledna stojí na vrcholu kopce, jsou z ní krásné výhledy naprosto všemi směry. Opět se tedy jedná o rozhlednu, která má smysl. Kolem nemocnice jsme seběhli zpátky do Tišnova, kde jsme si skočili do hospody v místní sokolovně. Teplota se pohybovala ve stínu kolem 30 stupňů, takže jsme se zchladili čtyřmi kousky, na které mě pozval právě David. Kousky je v mém případě potřeba chápat jako limonádu :) Občerstveni jsme vystoupali na kopec Velká skála (446), na který mně David ukázal přímou zkratku. Protože byla prudká, otevřená a natočená na slunce, byl to pěkný záhul. Výhledy z vršku byly pěkné, jen by byly ještě lepší, kdyby bylo dopoledne nebo večer, protože takhle jsme se dívali přímo proti slunci. Přeběhli jsme o kousek dál na druhý ještě vyšší vrchol kopce Květnice (470), kde už bohužel výhledům bránily stromy. Kousek pod vrcholem se se mnou David rozloučil a začal sbíhat zpátky do Tišnova. Na vrchol Malá skála (387) jsem tedy už pokračoval sám.
Nakonec jsem z kopců seběhl úplně dolů, připojil se na modrou značku a pokračoval přes obec Lomnička do Šerkovic, kde jsem se opět občerstvil v hospodě. Po cyklostezce proti proudu potoka Besének jsem se dostal do obce Lomnice, odkud jsem po nově vznikající křížové cestě vystoupal na hřeben do obce Veselí. Tam se cesta zlomila a já po druhé straně seběhl opět dolů do údolí, tentokrát do obce Borač, kterou protéká řeka Svratka. I když už jsem tady jednou v životě projížděl na kole, tak až teď jsem si uvědomil, jak obrovské kopce tu ve skutečnosti jsou. Kdybych netušil, kde jsem, tak bych si dokonce tipnul, že někde v Alpách. Určitě se sem někdy vrátím a proběhnu se údolím i po kopečcích, za kterými stojí hrad Pernštejn.
Z obce Borač jsem začal stoupat kolem Vrbských vodopádů na další hřeben. Protože už jsem dlouho neviděl žádnou značku, tak jsem si říkal, že do těchto krpálů snad ani žádná značená cesta nevede. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že tam opravdu není žádná turistická cesta, protože tam byla značená přímo cyklostezka. Odbočil jsem na žlutou značku a vystoupal na kopec Babylon (506), kde měla stát rozhledna. Bohužel tam po ní zůstaly už jen základy. Výhledy jsem tedy moc dobré neměl, zato jsem si ale užil krásný západ slunce. Přes obec Zahrada jsem seběhl do obce Kaly, odkud už jsem pokračoval po silnici. Než jsem se z další obce Horní Loučky dostal zpátky do obce Dolní Loučky, potkal jsem snad stovku mladých lidí, která se pěšky přesouvala ke zdroji vzdálené a hlasité hudby. Protože byl předposlední pátek v červnu, tipoval jsem, že některá škola asi skončila školní rok o týden dříve a všichni vyrazili slavit. V obci Dolní Loučky jsem nasedl do auta a vydal se domů do Třebíče. Z krajiny kolem Tišnova jsem byl velice překvapen, protože takhle obrovské kopce u nás v Česku mimo hory vůbec neznám.
Garmin Connect | FacebookFotky: 29x
1 - 20 |
1 2 ► | 29 |
1 - 20 |
1 2 ► | 29 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |