| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2021-08-10
Běh 48 km: Východní část Žďárských vrchů
Účast: Dvořák Štěpán
Celodenní běh po nejkrásnějších skalních vyhlídkách ve východní části Žďárský vrchů zakončený dvěma bouřkami.
Rodiče vyrazili na jednodenní výlet do Jimramova ve Žďárských vrších, tak jsem se připojil. Vyjeli jsme už v sedm hodin ráno, abychom toho stihli co nejvíce. Ještě před odjezdem jsem si ale musel zafačovat palec na pravé noze, na kterém mě praskl velký puchýř, který se mi tam vytvořil v rozmočených botách při nedělním dobíhání za silné bouřky v České Kanadě a při každém kroku šíleně bolel. Po průjezdu Novým Městem na Moravě jsme zastavili kousek nad obcí Pohledec, abych jim ukázal pěknou ale dobře skrytou Vávrovu skálu. Za malým lesíkem se totiž nachází 12 m vysoká skála, která vypadá jako by tam spadl jeden velký kámen. Sám jsem se tam chtěl podívat, protože jsem u ní byl naposledy před dvěma roky. Pokochali jsme se výhledy na Nové Město na Moravě a okolí a šli zpátky k autu. Zatím co rodiče jeli dál, já jsem si vzal běžecký batoh a vyrazil po naplánované trase.
Po neznačené luční cestě jsem vyběhl k osadě Studnice, která je nejvýše položenou osadou na Českomoravské vrchovině. Z okolních luk jsou tak nádherné výhledy jižním směrem na Nové Město na Moravě a okolí. A tento den byla viditelnost více než dobrá. Trochu to jen kazila rosa, kvůli které jsem měl úplně promočené boty. Kousek nad Studnicí na úbočí kopce Kopeček jsem proběhl pod vysokými stožáry, které slouží jako stanice pro měření námrazy. Párkrát v roce, když bývá opravdu excelentní viditelnost, je možné odtud vidět i rakouské Alpy vzdálené více než 200 km. Po zelené značce jsem přeběhl hlavní silnici a vystoupal na Paseckou skálu (819), z jejíhož vrcholu jsou krásné výhledy severním směrem na oblast kolem obce Sněžné. A protože byla opravdu dobrá viditelnost, byly krásně vidět vzdálené Jizerské i Orlické hory, Krkonoše a Jeseníky. Na skále jsem při focení potkal několik lidí, se kterými jsem se zapovídal, takže jsem se tam zdržel více než hodinu.
Po modré značce jsem seběhl k osadě Medlov a pokračoval po břehu Medlovského rybníka. Přes chatovou oblast jsem se dostal k rybníku Sykovec, který jsem oběhl až k obci Tři Studně. Poté jsem se vrátil k rybníku Medlovskému, od kterého jsem pokračoval do obce Fryšava pod Žákovou horou, kde jsem se v hospodě občerstvil. Další mé kroky vedly po žluté značce do lesa, kde jsem značení opustil a vystoupal na Malinskou skálu (811). Opět jsem měl krásné výhledy po krajině i na vzdálené vrcholky našich hor. Po červené značce jsem potom seběhl o něco níže ke skále Dráteničky, na kterou jsem si mezi ostatními lezci vylezl. Nahoře jsem potkal jednoho běžce, který mě poznal, a tak jsme si další půl hodinu povídali. Vrátil jsem se zpátky pod skálu, navštívil zalidněný monument Radka Jaroše a seběhl k Milovskému rybníku, kde jsem se trochu najedl a opět občerstvil.
S doplněnými silami jsem přeběhl na druhý břeh Svratky a vystoupal ke skále Čtyři palice, která je poslední rok krásně odlesněná. Vrátil jsem se zpátky dolů do obce České Milovy a začal stoupat do nejdelšího kopce, který jsem měl na trati. Po 4 km jsem stanul na vrcholu Buchtův kopec (813), kde se nachází radiolokační stanice Řízení letového provozu České republiky. Kromě toho zde nedávno vykáceli část lesa, takže jsem měl poslední výhled na vzdálené vrcholky hor. Bohužel se ale za poslední půl hodinu zatáhla obloha a začalo hřmět. Už za bouřky jsem seběhl po červené značce do obce Daňkovice, kde jsem se na chvíli schoval v zastávce. Potom jsem pokračoval stále dolů do obce Jimramovské paseky. I když už nepršelo, tráva byla po dešti mokrá a stejně tak i boje boty. Tou dobou už jsem byl dost zničený a nepříjemně mě bolel zafačovaný palec na noze. Protože za mými zády začalo opět hřmět, vzdal jsem výběh ke zřícenině hradu Štarkov i na skálu Prosíčka a pokračoval už jen dolů po silnici. K tomu se spustil silný déšť, tak jsem byl během chvíli úplně promočený. V lesích se dokonce tak setmělo, že jsem měl strach, aby mě nesrazilo auto. Když jsem o několik nepříjemných minut později vyběhl v obci Nový Jimramov, bouřka už byla pryč a nade mnou byla úplně modrá obloha. Díky tomu jsem opět změnil trasu a podle původního plánu začal stoupat ke skále Prosíčka. Protože jsem ale mezitím seběhl výrazně dolů, čekalo mě nepříjemně prudké a dlouhé stoupání. Vyjádřeno v číslech jsem se musel na 2,5 km dostat o 200 m výše. Po celodenním běhu jsem byl vyčerpaný i hladový, do toho pražilo slunce a žraly mě mouchy, takže poslední úsek už jsem jen vyšel. Díky tomuto úsilí jsem ale ze skály Prosíčka (739) měl krásné výhledy. Pro mě trochu nezvyklé, protože zatím jsem zde byl vždy jen v ranních nebo dopoledních hodinách a tentokrát už byl večer. Užil jsem si poslední výhled a po modré značce seběhl o půl sedmé večer dolů do obce Jimramov, kde už čekali rodiče, kteří zde byli na návštěvě u bratra.
Využil jsem zázemí, umyl se a převlékl. Zpátky domů jsme vyrazili asi o hodinu později. Nejeli jsme přímo, ale naopak kolem obce Sněžné, abych rodičům ukázal další skálu, tentokrát Paseckou, přes kterou jsem probíhal dopoledne. Po dvou bouřkách bylo sice vše mokré, ale zase jsme měli štěstí, protože když jsme vylezli nahoru na vyhlídku, akorát mezi mraky vykouklo slunce a vše nádherně nasvítilo. Krkonoše a ostatní hory byly sice už zahalené v oparu, ale místo toho jsme tam chytli nádherný západ slunce. Po návratu k autu už jen následovala dlouhá cesta zpátky domů do Třebíče.
Garmin Connect | FacebookFotky: 54x
1 - 20 |
1 2 3 ► | 54 |
1 - 20 |
1 2 3 ► | 54 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |