Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
Na rok i den přesně přišel poslední teplý letní den opět na 21. srpna. Symbolicky jsem vyrazil zaběhat si do stejných míst, jen jsem to vzal opačným směrem. Auto jsem zaparkoval u samoty Kopka nedaleko obce Vysočany. Vyrazil jsem po zelené značce Hruškovou alejí přímo k přírodní rezervaci Suché skály, která se rozkládá na západním úbočí stejnojmenného kopce nad obcí Lubnice. Každým rokem, co tam běhám, se mi to zdá více a více zarostlé. Chvíli jsem se kochal výhledem do údolí a poté seběhl dolů pod skály, kde se nachází velké kamenné moře. Návrat zpátky na cestu byl dost bolestivý, protože jsem se zatoulal do velkého kole kopřiv, ze které ho se pak ozývaly samé nadávky. Kolem řeky Blatnice jsem doběhl do obce Korolupy, kde jsem navštívil krásný rybník ke koupání a poté pokračoval přes pole a les do Uherčic. Po cestě jsem to vzal kolem zříceniny 10 m vysoké kamenné rozhledny, která byla nejstarší rozhlednou na Moravě a druhou nejstarší rozhlednou v Česku. Při každé její návštěvě jen dumám, k čemu vlastně byla, protože i když si odmyslím okolní les, výhled od ní žádný není. Kolem obelisku v zámecké zahradě jsem doběhl k zámku Uherčice, vedle kterého roste ořešák černý knížete Collata. Samotný zámek konečně začal procházet kompletní rekonstrukcí, o které už se roky mluvilo.
Prokličkoval jsem Uherčicemi a zamířil po naučné Graselově stezce do přírodní rezervace Bílý kříž. Těsně před ní mě dojeli dva cyklisté, kteří na mě křikli, ať počkám. Po chvíli jsem pochopil, že se jedná o rakušáky, kteří už mě nějakou dobu sledují na internetu, protože se jim líbí moje fotky. Společně jsme sešli o něco níže na Grázlovu vyhlídku, ze které je vidět dolů do údolí řeky Dyje, která nedaleko vtéká z Rakouska do České republiky. Po společné fotce jsme se rozloučili a já prudkou strání seběhl dolů k řece k lezecké lokalitě Bílý kříž, kde právě zvětralé skály zdolávali nějací lezci. Abych si ušetřil 5 km přes Libuňský most, sundal jsem si boty a stejně jako před rokem jsem přebrodil na druhý břeh. Tam akorát trénovala rodinka jízdu na kánoi pod jezem, takže jsem se s nimi zapovídal. Celkově jsem v přírodní rezervaci Bílý kříž strávil více než hodinu, takže by paradoxně bylo rychlejší vše oběhnout, kde bych nikoho nepotkal. Trošku jsem toho i litoval, protože už mně bylo jasné, že budu rád, když zpátky doběhnu do půlnoci. Vystoupal jsem na poslední méně známou skálu a poté již kolem Jindřichovského potoka, který kopíruje státní hranici vystoupal k cykloturistickému hraničnímu přechodu Stálky / Heinrichsreith, který už byl po více než půl roce opět otevřen. Přeběhl jsem do nedaleké obce Stálky, kde jsem se najedl i napil v hospodě Na Konci Světa.
Po doplnění sil jsem pokračoval kolem farmy pro výkrm kuřecích brojlerů Křeslík k Podhradí nad Dyjí. Obcí jsem jako obvykle neprobíhal, ale vzal jsem to přes zříceninu hradu Frejštejn stojící přímo nad obcí. Seběhl jsem dolů k zámečku Lubo a po mostě kolem plastiky Kosmicky načasované parapyramidální potence jsem se dostal na druhý břeh, kde jsem vystoupal do přírodní rezervace Podhradské skály. Užil jsem si poslední výhled před západem slunce a poté zmizel v lese. Když jsem o nějakou dobu později probíhal obcí Oslnovice, začalo se stmívat. Když jsem tedy seběhl dolů k Vranovské přehradě do rekreační oblasti Chmelnice, byla už tma. Než jsem pokračoval dál, vyměnil jsem si ponožky a vzal si čelovku. Po zelené Kozí stezce jsem přeběhl k Vysočanskému mostu, po kterém jsem se dostal na druhý břeh, kde jsem vystoupal na Výří skálu. Tam jsem se posadil, zhasl čelovku a jen se kochal, protože kombinace okolních podmínek byla úžasná. Byla teplá letní noc, jasno a mezi hvězdami zářil velký měsíc v úplňku, který osvětloval zříceninu hradu Cornštejn. Dole u přehrady svítily rekreační chaty a do toho nahlas hrála diskotéka z Chmelnice. Prostě paráda! Vyndal jsem tedy stativ a celou tu nádheru několikrát zvěčnil.
Vrátil jsem se na silnici, přeběhl po Bítovském mostě a lesem vystoupal na vyhlídku Čertice nad Bítovskou zátokou. Opět jsem si užil krásné noční výhledy a pokračoval dál přes obec Bítov. Jako poslední jsem před desátou hodinou v noci navštívil vyhlídku Hvězdička, kde jsem byl po několika letech, co tudy běhám, poprvé v životě svědkem, jak se z vrcholu skály nad Bítovskou zátokou hraje večerka. Sedl jsem si na okraj skály a jen poslouchal a sledoval. Místo poštmistra Vladimíra Kundráta, který s jejím hraním začal již v roce 1972, ji sice hrála jen skupinka mladých lidí, ale i tak to byl zážitek. Po dohrání se z Bítovské zátoky ozval hlasitý děkovný potlesk a já pokračoval dál. Stále po zelené značce jsem proběhl kolem hradu Bítov a přes Slaměný most a jezírko lásky jsem se dostal do obce Zblovice. Od ní jsem to pro urychlení vzal po silnici kolem Svobodova mlýna. Nakonec už jsem jen přeběhl po poli a pár minut před půlnocí se vrátil k autu. Nakonec jsem byl velmi rád, že se běh protáhl, protože ty noční zážitky z Bítova budou nezapomenutelné.
Garmin Connect | Facebook1 - 20 |
1 2 ► | 35 |
1 - 20 |
1 2 ► | 35 |
SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |