| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2021-09-14
Běh 44 km: Vranov nad Dyjí - Národní park Podyjí
Účast: Dvořák Štěpán
Odpolední běh v polovině září už za téměř podzimních podmínek okolo Vranova nad Dyjí do národního parku Podyjí a noční návrat z rakouského Hardeggu zpět do obce Šumná.
Mým jedním ranním zvykem je podívat se na různé webkamery, kde je jaké počasí, abych si ho mohl vybrat, kam si pojedu zaběhat. Tentokrát mě ale zaskočilo, jak jsou na některých záznamech barevné listy. Skoro jako by už byl říjen, i když bylo teprve 14. září. Když jsem srovnával fotky předchozích let, tak jsem zjistil, že podobné počasí opravdu bývalo až v říjnu. Takže buď letošní podzim začal dřív, než skončilo léto nebo jak to zhodnotil taťka: Letos je prostě sucho. Nejvíce mě ale zarazilo, jak rychlá ta změna byla. V předchozích dnech jsem si totiž vůbec ničeho nevšiml. Jak jsem byl ráno ještě rozespalý, tak jsem si prvně myslel, že jsem zaspal snad celý měsíc. Každopádně jsem vyrazil tam, kde byl záběr z webkamery nejbarevnější, což byl národní park Podyjí na jihu České republiky u státní hranice s Rakouskem.
Po cestě jsem se jen zastavil v Moravských Budějovicích na zmrzlinu a poté jsem již přejel do obce Šumná, kde jsem zaparkoval. Po zelené značce jsem seběhl k Vranovské přehradě, kde jsem se Švýcarským údolím dostal k visuté lávce u Vranovské pláže. Webkamera nelhala, protože listnaté stromy byly opravdu jako na podzim. Od přehrady jsem vystoupal ke skalní vyhlídce Claryho kříž, ze které je nádherný výhled na hráz Vranovské přehrady a řeku Dyje protékající Vranovem. Přes obec Onšov jsem po naučné stezce seběhl kolem Mniszkova kříže a Švédského příkopu dolů do Vranova. Výjimečně jsem nepokračoval po žluté značce vzhůru kolem Vraní věže, ale vzal jsem to přes náměstí a po značce modré až nahoru k zámku Vranov nad Dyjí. Po dlouhé době jsem ho zastihl otevřený, a tak se podíval na přístupové mosty. Úplně dovnitř jsem však nešel.
Kousek od zámku jsem proběhl kolem Felicitiny kaple se studánkou a zmizel v lesích národního parku Podyjí. Pár kilometrů jsem pokračoval po lesní silnici, kdy jsem při nezáživné části vyřídil pár telefonátů. Poté jsem se zaběhl podívat na skalní vyhlídku, kterou jsem na začátku léta z dobových zdrojů identifikoval jako Martinova stěna. Výhled z ní je značně omezen okolními stromy, ale i tak je vidět do údolí řeky Dyje a na protější svah na obelisk nad Ledovými slujemi. Vrátil jsem se na cestu a u loveckého letohrádku Braitava jsem překročil státní hranici do Rakouska. Proběhl jsem kolem železného kříže Heimatkreuz a pozvolna se dostal na další skálu, ze které jsou výhledy do údolí východním směrem. Následovalo další pozvolné klesání až na úbočí kopce Max-Plateau, kde je nádherná vyhlídka na městečko Hardegg. O něco níže jsem navštívil skalní útes Reginafelsen (Reginina skála), ze kterého jsem mě výhled na krásně nasvícený hrad Hardegg stojící uprostřed stejnojmenného městečka. Na lavičce pod hradem jsem si z bot vysypal smetí, schoval návleky, trochu se posilnil zásobami z batohu a pokračoval výstupem na další vyhlídkové místo na východ od Hardeggu. Tou dobou akorát zapadlo slunce, takže se obloha krásně vybarvila.
Na zpáteční cestu jsem se vydal už s čelovkou na hlavě, protože v lesích začínala být tma. Když jsem se vrátil zpátky do Hardeggu, po mostě jsem se dostal na druhý břeh řeky Dyje a vrátil se tak do České republiky. Po silnici značenou modrou značkou jsem následně vyběhl nahoru na Hardeggskou vyhlídku. Měl jsem výhled zpátky dolů na Hardegg, nad kterým krásně svítil měsíc. Po pořízení několika fotek pomocí stativu, jsem pokračoval stále vzhůru až na červenou značku, která mě po pašerácké stezce dovedla k vyhlídkovému místu na skále u obelisku nad Ledovými slujemi. Na chvíli jsem si sedl na zábradlí, zhasl čelovku a vypnul sluchátka, abych se zaposlouchal do noci. Z lesa se ale ozývaly, tak děsivé zvuky různě bojujících zvířat, že jsem se raději zase dal do pohybu. Po pár kilometrech jsem vyběhl z lesa na úbočí kopce Větrník, odkud ve dne občas bývají vidět vzdálené rakouské Alpy. V noci jsem vyděl tak akorát hvězdy, což mi ale vůbec nevadilo. Spíše naopak. Opět jsem vše vypnul a několik minut stál jen nehnutě uprostřed louky a pozoroval noční oblohu. O něco později jsem pak seběhl do obce Čížov, kde jsem krátce navštívil hřbitov, potom omylem vběhl do kempu, a nakonec obec opustil po modré značce. Oběhl jsem Čížovský rybník, vystoupal do obce Lesná a na závěr po polích seběhl zpátky do obce Šumná k autu, abych o půl jedenácté v noci mohl spokojeně vyrazit na zpáteční cestu domů do Třebíče. Byl to parádní běh, kdy mě po celou dobu překvapovalo, jak je uprostřed září vše už krásně vybarvené. Jen to ve mně ale vyvolávalo trochu strach, aby v říjnu na stromech ještě něco vůbec zůstalo.
Garmin Connect | FacebookFotky: 39x
1 - 20 |
1 2 ► | 39 |
1 - 20 |
1 2 ► | 39 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |