2021-09-18
Běh 53 km: Po trase závodu Stovka Podyjím

Celodenní běh s přáteli po první polovině trasy trailového závodu a dálkového pochodu Stovka Podyjím z Uherčic přes Bílý kříž a Podhradí nad Dyjí do Bítova a poté kolem Vranovské přehrady až do Vranova nad Dyjí za nepříliš vydařeného počasí.

V polovině září jsem se domluvil s Davidem Kunešem mezi běžci známém jako EUrunner, že si společně proběhneme část trailového závodu a dálkového pochodu Stovka Podyjím, který běžel na začátku září. Závod se koná okolo státní hranice s Rakouskem mezi obcemi Uherčice a Znojmo. Trasa vede terénem kolem řeky Dyje a měří přibližně 110 km. David si chtěl proběhnout první polovinu, která se při závodě běží v noci a nic z ní proto nemá. Protože danou lokalitu znám velmi dobře, naplánoval jsem 50 km dlouhou trasu z Uherčic do Vranova nad Dyjí po mírně upravené trase tak, abychom toho viděli co nejvíce. Běžet jenom jedním směrem nám umožňovala dvě auta, protože oba jsme tam potřebovali přijet z jiného směru. Den předem se k nám přidal ještě kamarád z Třebíče Pavel Jurda, takže jsme nakonec byli tři.

Pavel mě v sobotu vyzvedl v sedm ráno a společně jsme přejeli na parkoviště pod zámkem ve Vranově nad Dyjí. Minutu po nás dojel i David, který tam nechal své auto, přisedl k nám a všichni tři jsme poté kolem rakouské hranice přejeli do obce Uherčice. Zaparkovali jsme na parkovišti před zámkem a chvíli po půl deváté hodině ráno vyběhli po stejné trase jako při závodě. Počasí nám zatím moc nepřálo, protože bylo úplně zataženo. Jedinou výhodu, kterou nám to poskytovalo, bylo chladno, kdy se běží příjemněji. První tři kilometry vedly po naučné Graselově stezce mezi poli až k přírodní rezervaci Bílý kříž. Navštívili jsme Grázlovu vyhlídku, ze které je vidět do údolí řeky Dyje v místě, kde z Rakouska vtéká do České republiky. Zde mně zatažené počasí začalo vadit ještě více, protože podzimně zbarvené stromy mohly za svitu slunce zářit ještě více. Od vyhlídky jsme pokračovali po dřevěném žebříku dolů k řece, kde bylo v plánu přebrodit. Sundali jsme si tedy návleky, boty i ponožky, popadli každý kus pevného klacku a vkročili do řeky pod splavem, kde je sice silnější proud ale menší hloubka. Od mé minulé návštěvy teklo trochu více vody, která nyní byla do vrchní poloviny stehen. Přebrodění tedy bylo o něco obtížnější, ale všichni jsme to zvládli. Na druhém břehu jsme se opět obuli a zamířili hlouběji do údolí, kde ovšem nastal velký problém.

V jedné chvíli, kdy Pavlovi zapípal mobil, jsem si uvědomil, že já mobil nemám, protože jsem ho nechal na střeše auta zaparkovaného v Uherčicích. Okamžitě jsem věděl, že musím zpátky. Pavel s Davidem zavrhli možnost čekat na mě, a rozhodli se pokračovat přes obec Stálky po naplánované trase, kterou měl David díky jeho prozíravosti naštěstí uloženou v hodinkách. Jen jsme se domluvili, že na sebe počkáme v obci Podhradí nad Dyjí. Já ačkoli velmi nerad, tak co nejrychleji vyrazil zpátky a doufal, že mobil bude stále na svém místě. Kvůli silnému proudu jsem tentokrát začal brodit nad splavem. Sice to bylo jednodušší, ale zase tam byla hloubka až po prsa, tak jsem byl skoro celý mokrý včetně batohu a s věcmi. Na druhém břehu jsem z údolí vyběhl po cestě, kde jsem ještě nikdy nebyl. Nahoře nad lesem jsem to vzal přímo přes zorané pole a později už po cestě do Uherčic. Když jsem mobil zahlédl na střeše auta, velmi se mi ulevilo. Zavolal jsem Pavlovi šťastnou zprávu a vyrazil za nimi pro urychlení přímo po silnici. Během té doby se počasí ještě více zhoršilo, protože přišel déšť. Chvíli jsem tedy litoval, že jsem si vzal klobouk, který se mi začal lepit na čelo. Po 7 km jsem dorazil do obce Podhradí nad Dyjí. Abych tam nemusel čekat, vyběhl jsem nahoru nad zříceninu hradu Frejštejn, kde jsem se Pavlem i Davidem opět potkal. Poté jsme se všichni tři společně přes zříceninu vrátili dolů do Podhradí a pokračovali v naplánované trase.

Kolem zámečku Lubo a plastiky Kosmicky načasovaná parapyramidální potence jsme po mostě přeběhli na druhý břeh řeky Dyje, kde jsme po zelené značce vystoupali nahoru do lesů v přírodní rezervaci Podhradské skály. Navštívili jsme krásnou vyhlídku na skále s výhledem zpátky na obec Podhradí nad Dyjí a pokračovali po cestě dolů k řece, abychom o něco později naopak vystoupali nahoru na pole. Po nepříliš zajímavé, ale hlavně rozbité asfaltové cestě jsme přeběhli do obce Oslnovice, ke byl plán seběhnout roklí kolem potoka dolů k Vranovské přehradě. Protože ale bylo po dešti všude mokro, raději jsme to vzali rovně po silnici. Dole u přehrady jsme proběhli chatovou oblastí Chmelnice a poté se vydrápali prudkou strání na skrytou skalní vyhlídku, ze které jsme měli výhled zpátky na přehradu a vzdálenou zříceninu hradu Cornštejn. Po úbočí jsme se dostali na další vyhlídku a poté naopak po prudké stráni sklouzli zpátky dolů. Přeběhli jsme Vysočanský most s výhledem na hrad Bítov a na druhé straně vystoupali na Výří skálu, ze které je jeden z nejhezčích výhledů na přehradu. Následovalo další stoupání kolem zříceniny hradu Cornštejn až nahoru k předsunuté baště, kdy se nám otevřel výhled na druhou stranu přehrady směrem k Bítovu. Přímo po prudké stráni v přírodní rezervaci Cornštejn jsme seběhli dolů k Bítovskému mostu, po kterém jsme se dostali na druhý břeh. Opět následoval výstup nahoru, tentokrát na vyhlídku Čertice, ze které jsou výhledy do Bítovské zátoky. Poté jsme do zátoky seběhli, kde jsme se občerstvili v místím obchůdku. Po naučné stezce jsme vystoupali nahoru k hradu Bítov, obtékaném řekou Želetavka, která je největším přítokem Vranovské přehrady. Podnikli jsme menší okruh přes další vyhlídky a dostali se k rozhledně Rumburak, kterou jsme již viděli od zříceniny hradu Cornštejn. Přes vyhlídku Hvězdička nad Bítovskou zátokou jsme se vrátili do obce Bítov. Neběželi jsme ale přes náves, protože jsme zastavili jen na okraji u benzinky, abychom doplnili zásoby. I když jsem měl ještě dost pití, raději jsem si celý vak doplnil. K jídlu jsme si všichni tři dali bagetu. A nakonec jsme si ještě v rozmočených botách vyměnily ponožky za suché.

Než jsme se vydali na další úsek, obloha se roztrhala a začalo prosvítat slunce. Občerstveni a s lepší náladou jsme vyrazili po žluté značce. Kousek za zříceninou rotundy Henrichsruhe jsme odbočili k přehradě, abychom se dostali na hradiště Chvalatice v přírodní rezervaci Růžový vrch. Z něj jsme měli nádherné výhledy nejen po přehradě, ale i na velký poloostrov Babka. Vrátili jsme se na trasu a pokračovali přes obec Chvalatice dolů do stejnojmenné zátoky. Tam jsme definitivně opustili turistické značení a vydali se kolem břehu po cestách, které jsem tu za poslední roky objevil. Kousek od Chvalatické zátoky jsme vystoupali do přírodní památky Petrovy skály, kde jsme navštívili jednu z nejvýše položených skal nad Vranovskou přehradou tvořící mírně převislí výstupek. A protože se roztrhala oblačnost a začalo svítit slunce, měli jsme super výhled. Po nespočetně mnoha fotkách následoval obtížný úsek, kdy jsme asi dva kilometry běželi lesem naprosto mimo cesty, abychom se co nejrychleji dostali do další přírodní památky Orlí hnízdo. Z Eduardovy skály jsme měli jedním směrem výhled na čerpací stanici pro úpravu pitné vody Štítary a druhým směrem na dlouhý úsek přehrady před její hrází. Slunce už se nebezpečně přibližovalo k horizontu, proto jsme svižnějším krokem seběhli dolů k přehradě a začali kličkovat kolem nekonečného množství chat. Asi po třech kilometrech jsme se konečně dostali na Vranovskou pláž, kde už jsme věděli, že to máme skoro za sebou. Vyšlo to téměř přesně, protože slunce už bylo zapadlé a začalo se stmívat. Přeběhli jsme po visuté lávce přes Švýcarskou zátoku a přes hráz zamířili do Vranova nad Dyjí. Téměř za tmy jsme se vrátili na parkoviště k autu. Tím to ale ještě neskončilo, protože jsme všichni museli nejprve přejet zpátky do Uherčic, kde bylo zaparkované auto druhé. Teprve tam jsme se mohli rozloučit a vydat se každý svým směrem. Až na ten chaotický začátek kvůli zapomenutému mobilu to byl výborný běh, kdy jsem kamarádům ukázal mnoho krásných míst okolo řeky Dyje, o kterých neměli ani tušení. Jen to počasí mohlo být lepší, protože propršené dopoledne zážitek dost kazilo. Ačkoli byl teprve začátek druhé poloviny září, všechny listnaté stromy už hrály všemi barvami, takže podzim asi opravdu dorazil o pár týdnů dříve.

Fotky: 66x

Výhled na Vranovskou přehradu z Eduardovy skály v přírodní památce Orlí hnízdo
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Výhled na Vranovskou přehradu z Eduardovy skály v přírodní památce Orlí hnízdo
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Visutá lávka přes Švýcarskou zátoku na Vranovské přehradě
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Visutá lávka přes Švýcarskou zátoku na Vranovské přehradě
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Hráz vranovské přehrady
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Mapa s trasou