| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2021-09-26
Běh 44 km: Národní park Podyjí
Účast: Dvořák Štěpán
Odpolední běh z Čížova do Hardeggu, poté rakouskou částí národního parku Podyjí do Hnanic a návrat zpátky ve večerních hodinách přes Lukov.
Ačkoli jsem měl po předchozí rychlé padesátce dost unavené nohy, nemohl jsem nechat prosluněnou neděli jen tak být. Sedl jsem proto opět do auta a vydal se na jih k Rakousku, abych se proběhl centrální částí českého národního parku Podyjí i rakouského Thayatal. Auto jsem nechal v turisticky oblíbeném výchozím místě na parkovišti u okraje obce Čížov. Protože byla nádherná neděle z prodlouženého posledního víkendu v září, byl tam zatím největší nával lidí, co jsem tam kdy viděl. Než jsem po pár stech metrech doběhl k památníku železné opony, minul jsem davy turistů a přeplněnou hospodu. U pohraničních zátarasů jsem poté v trávě našel funkční mobil v pouzdře, které bylo plné různých dokladů a platebních karet. Podle jména to vše patřilo nějakému rakušákovi. Protože jsem neměl čas to řešit, nález jsem odevzdal v blízké budově, ve které sídlí Správa Národního parku Podyjí. Po tolika letech, co se zde pohybuji, jsem byl uvnitř poprvé. Paní z návštěvnického střediska mi poděkovala a já mohl pokračovat ve své cestě. Po silnici značenou modrou značkou jsem mezi davy turistů přeběhl k lesu, kde začíná klidová zóna národního parku. Protože jsem tušil, že většina turistů míří dál po silnici k Hardeggské vyhlídce, kde jsem byl dva týdny zpátky, rozhodl jsem se ji vynechat a odbočil na lesní cestu značenou zelenou značkou. Přeběhl jsem Plačkův dřevěný most a dostal se k řece Dyjí tvořící přírodní státní hranici, kde jsem jedním turistům vysvětlil cestu zpátky do Čížova. Když jsem se později dostal z lesa na silnici, přímo před hraničním přechodem stálo auto Správy Národního parku Podyjí a paní, které jsem nahoře v Čížově předával mobil, ho akorát vracela dvojici rakouských cyklistů. Když mě zahlédla, předala mi finanční odměnu, kterou od nich dostala, a odjela. Ačkoli jsem žádné peníze nechtěl, tak bylo nad mé komunikační schopnosti v cizím jazyce cyklistům odporovat. Ti mi potom ještě několikrát děkovali za nález a vrácení mobilu, ve kterém měli snad úplně vše.
Po mostě jsem přeběhl řeku Dyje do rakouského městečka Hardegg. Dlouho jsem tam ale nepobyl, protože jsem hned zamířil kolem řeky hlouběji do národního parku. Když jsem po pár kilometrech vystoupal na první kopec minul jsem černocha se dvěma bílými psy. Takové setkání jsem tady také ještě nezažil. Seběhl jsem zpátky k řece a pokračoval několik kilometrů až pod Vraní skálu, která je největší v celém národním parku Podyjí. Oběhl jsem kopec Umlaufberg a vystoupal na skalní vyhlídku Überstieg, která leží v naprosto unikátním místě. Řeka Dyje ji totiž obtéká ze všech stran díky obrovskému meandru. Doslova a do písmene zde řeka vytváří sekvenci záhybů, které ji otáčí o více než 360 stupňů. A díky tomu, že korytem řeky prochází státní hranice, je zde možné v jedné přímce na 1,5kilometrové vzdálenosti tuto hranici pětkrát překročit. Chvíli jsem si poseděl na hraně skály s výhledem na tuto zajímavost i vzdálenou zříceninu Nového hrádku a poté se vrátil dolů k řece a pokračoval ve své cestě. Údolím kolem potoka Kajabach jsem vystoupal ke zřícenině hradu Kaja, kterou jsem zastihl úplně poprvé otevřenou. Prošel jsem tedy hlavní bránou, abych se na hrad podíval zblízka. Až na nádvoří jsem ale nešel. To si zase nechám na příště. Kolem rybníka Sagteich jsem po lesní cyklostezce vyběhl nahoru k zámku Karlslust, který je nenápadně schovaný uprostřed velkého lesa. Následovalo přeběhnutí silnice a za ní dlouhý a nepříliš záživný lesní úsek dolů k obci Oberretzbach. Kousíček nad ní se nachází základy kostela Heiliger Stein a krásná vyhlídka po okolních vinicích. Kdybych zde byl o den dříve, mohl jsem díky skvělé viditelnosti vidět až na vzdálené vrcholky rakouských Alp. Takhle jsem zde akorát zastihl západ slunce, takže se celá krajina krásně zbarvila do červenofialové.
Kolem Hnanického rybníka a vinic, kde je párkrát zakusil několik hroznů různých barev, jsem se dostal k restauraci Vyhlídka, kde akorát zavírali, takže jsem si už nic nekoupil, pouze vyhodil odpadky z batohu a vydal se na zpáteční cestu. Seběhl jsem dolů k řece Dyje, po Lipinské lávce, která je jednou ze tří lávek v národním parku, se dostal na druhý břeh a po modré značce začal stoupat k obci Podmolí. Protože v lese už byla tma jako v pytli, musel jsem pokračovat s čelovkou. Minul jsem Žlebský rybník a po červené značce oběhl obec Lukov přímo po hranici národního parku. Ke konci už jsem to jen vzal po cyklostezce, abych si to ještě trochu prodloužil, a nakonec se kolem Čížovského rybníka vrátil na hlavní parkoviště u Čížova. Byla neděle v noci, ale zároveň i prodloužený víkend, takže na parkovišti stálo poměrně dost obytných aut, ve kterých se svítilo. I když jsem musel odjet domů, tak jsem jim tentokrát vůbec nezáviděl, protože na následující den předpověď slibovala vydatné srážky. Další dny jsem zjistil, že v Podyjí bylo několik mých přátel, se kterými jsem se ale vždy minul.
Garmin Connect | FacebookFotky: 31x
1 - 20 |
1 2 ► | 31 |
1 - 20 |
1 2 ► | 31 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |