Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
S kamarádem Petrem jsem se domluvil, že si proběhneme část národního parku Podyjí. Aby to měl z Oslavan co nejblíže, setkali jsme se ve Znojmě, kam jsem mezitím dojel z Třebíče. Auta jsme nechali vedle zimního stadionu a vyrazili kolem jedné hodiny. Asi po jednom kilometru se opakovala situace z minulého měsíce, protože jsem se musel vrátit k autu pro mobil, který jsem tam zapomněl. Poté jsme již Karolininými sady kolem Znojemského hradu přes několik krásných vyhlídek seběhli dolů k řece Dyje přímo pod hráz Znojemské přehrady. Opustili jsme Znojmo a vběhli do národního parku Podyjí. Několik kilometrů jsme běželi kolem Znojemské přehrady po žluté značce až jsme z Trauznického údolí vystoupali na skalní vyhlídku Sealsfieldův kámen, ze které jsme měli první výhledy do údolí řeky Dyje v národním parku. Chvíli jsme si poseděli na hraně skály a poté pokračovali hlouběji do národního parku.
Následoval náročný úsek lesem po hranici klidového území, abychom měli výhledy z několika skal, které se zde nacházejí. Nakonec jsme seběhli k bývalému mlýnu Papírna, od kterého jsme po červené značce vyběhli k obci Havraníky. Zastavili jsme se až u výklenkové kaple sv. Cyrila a Metoděje postavené na vojenském bunkru, která slouží jako vyhlídkové místo. A že se bylo na co dívat. Díky dobré viditelnosti byly celkem dobře vidět více než 100 km vzdálené vrcholky rakouských Alp. Okolo kopce Staré vinice jsme při výhledu na Pálavu přeběhli k vyhlídce Devět mlýnů nad vinící Šobes. Následovalo seběhnutí do obce Hnanice a cesta kolem vinic až do Rakouska. A protože hrozny už byly téměř zralé, čas od času jsme nějaké ochutnali. Kousek za hranicemi jsme dorazili k vyhlídce Heiliger Stein, postavené vedle základů kostela. Protože slunce už padalo k horizontu a k Alpám jsme byli opět o něco blíže, výhledy na ně, byly ještě lepší než z předchozí vyhlídky u Havraníků. Byli jsme akorát v polovině, takže nastal čas návratu.
Kolem obce Hnanice jsme se vrátili do národního parku Podyjí a seběhli dolů k řece Dyje. Po visuté lávce jsme se dostali na druhý břeh a začali stoupat po červené značce přes vinici Šobes. Nahoře na skalním hřebenu jsme ještě zastihli poslední paprsky slunce, které osvětlovaly vršky údolí. Další vyhlídka, kam jsme doběhli už po západu slunce, byla Železné schody, která byla pojmenovaná podle původních železných schodů vybudovaných pro snazší pohyb vojáků Pohraniční stráže v době totality. Poté následoval rychlý přeběh lesem až do obce Podmolí, kde jsme hned na okraji zastihli ještě otevřenou hospůdku U Rybníka. A protože jsme celý den měli smůlu na jiné hospody, zastavili jsme se až tady. Petr si dal balení solených tyčinek a já se posilnil čtyřmi palačinkami se šlehačkou. Nakonec jsme vše zapili limonádou. Protože jsme ale během občerstvování vychladli, kromě čelovek jsme z batohů vytáhli i bundy. Po cyklostezce jsme se poté vrátili do lesa, kterým jsme pokračovali až do obce Mašovice, kde jsme si oběhli zatopený Mašovický lom. Vběhli jsme na zelenou značku, po které jsme se dostali zpátky ke Znojemské přehradě. Chvíli jsme si za tmy poseděli na vyhlídce Králův stolec a poté se přes vyhlídku Dlouhá řeka vrátili do Znojma. Navštívili jsme Eliášovu kapli a po serpentýnách seběhli dolů k řece Dyji. Nakonec už nás jen čekalo zdolat nejprudší kopec z Gránického údolí a byli jsme zpátky u auta. Rozloučili jsme se a každý vyrazil svým vlastním směrem domů.
Garmin Connect | Facebook1 - 20 |
1 2 3 ► | 42 |
1 - 20 |
1 2 3 ► | 42 |
SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |