| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2021-10-30
Běh 50 km: Národní park Podyjí
Účast: Dvořák Štěpán
Průzkumný běh nádherně zbarvenou podzimní krajinou národního parku Thayatal (Podyjí) po rakouské i české straně mezi obcemi Havraníky a Hardegg.
Do hloubi národního parku Podyjí se většinou vydávám jen na jaře, kdy ještě není vše zarostlé a jsou dlouhé dny. Tentokrát jsem se rozhodl, že to zkusím naopak a vyrazil při jednom z posledních krásných podzimních dnů na náročnou trasu, kde mě v první polovině nečekaly skoro žádné cesty, ale jen prudké stráně a krásná příroda. Cesta autem z Třebíče do Znojma ale nebyla zrovna moc pozitivní, protože všude bylo kouřmo, což je meteorologický termín pro jemnou mlhu snižující viditelnost do 10 km. Věděl jsem, že mně by to ale vadit nemělo, protože v Podyjí budu mít výhledy maximálně v řádech stovek metrů. Projel jsem Znojmem, auto zaparkoval na návsi v obci Havraníky a před dvanáctou hodinou vyběhl. Krátce jsem se zastavil hned nad obcí u výklenkové kaple sv. Cyrila a Metoděje stojící na vojenském bunkru, odkud bývají za dobré viditelnosti vidět více než 100 km vzdálené rakouské Alpy. Tentokrát jsem byl rád, že jsem vůbec viděl na další obec. Po úbočí kopce Staré vinice jsem přeběhl na skalní vyhlídku Devět mlýnů. I přes velké množství turistů jsem měl krásný výhled na vinici Šobes obtékanou řekou Dyje. Při další cestě mě docela překvapilo, že na některých vinicích ještě stále rostly hrozny. Nedalo mi to a příjemně sladké bobule jsem ochutnal. U hotelu Vinice Hnanice jsem odbočil k Fladnitzké chatě a za ní opustil cesty a konečně zamířil do národního parku Podyjí.
Nejprve jsem navštívil malou skálu, ze které je opět výhled na vinici Šobes. Poté jsem již pokračoval po úbočí stráně vysoko nad dnem údolí, kde protéká řeka Dyje. Kousek za další skálou jsem přeběhl státní hranici do Rakouska, kde jsem národním parku Thayatal navštívil skalní věž Hermenegild. Výhled jsem měl na část velkého meandru řeky Dyje, nad kterou se tyčily skály Hájka a Liščí skála. Krásné výhledy po krajině zbarvené do zlatova jen trochu kazily dlouhé stíny kvůli nízkému slunci, a tak byla vždy polovina údolí zakrytá černým stínem. Zkratkou jsem přeběhl hřeben celého meandru, kde jsem měl výhled na Liščí skálu z druhé strany. Seběhl jsem dolů k řece Dyje, kde jsem u zříceniny Thayhäusl odbočil na cestu, po které jsem se dostal pod zámek Karlslust. Ten sice ležel asi jen 200 m ode mě v lese, ale o 75 m výše. Následovalo tedy nejprudší stoupání na trati až nahoru k zámku. V areálu jsem obhlédl, co se dalo a pokračoval dál. Po pár kilometrech jsem se vrátil do hloubi národního parku Thayatal, abych se podíval na další skály v místech, kde je údolí asi nejužší. Poté následoval dlouhý přeběh lesem až ke zřícenině hradu Kaja, který byl na konci října stále ještě otevřený. Tím pro mě po 20 km skončilo extrémně náročné běhání mimo cesty.
U obce Merkersdorf jsem se napil ze studánky a pokračoval po červené značce přes kopec dolů k vyhlídce Überstieg, kterou jsem ale vynechal, protože slunce se akorát schovalo za jediný mrak, který se na jinak zcela jasné obloze vytvořil. Několik kilometrů jsem běžel po kamenech proti proudu řeky Dyje až jsem nakonec těsně před západem slunce vystoupal na nejvýše položenou vyhlídku nad městečkem Hardegg. Seběhl jsem dolů do Hardeggu a kolem skály vystoupal na protější kopec Max-Plateau. Tou dobou už byla tma a chladno kvůli silnému větru, takže jsem si v přístřešku oblékl druhou vrstvu oblečení, vyměnil ponožky, sundal návleky, které už nebyly potřeba a naopak nasadil čelovku. Seběhl jsem opět dolů do Hardeggu, napil se ze studny, po mostě se dostal zpátky do České republiky a po zelené značce vystoupal k obci Čížov. Po cestě přímo přede mnou na jednom stromě přistála velká sova. Bohužel jsem měl ale vybitý akumulátor ve foťáku a než jsem stačil vyměnil, sova uletěla. I tak to bylo ale zajímavé setkání. Poté jsem se po červené značce začal vracet zpátky po hranici národního parku Podyjí přes obec Lukov. Protože jsem dostal strašný hlad, ale vše jsem měl snězené a do cíle mi zbývalo přes 10 km, odbočil jsem z přímé cesty a zamířil do obce Podmolí k hospodě. Ta byla bohužel zavřená, a tak jsem se vrátil na původní cestu. Seběhl jsem k vinici Šobes, po lávce se dostal na druhý břeh řeky Dyje a vystoupal poslední kopec od bývalého Judexůva mlýna. Před desátou hodinou v noci jsem se vrátil do obce Havraníky k autu. Abych zahnal hlad, po cestě domů jsem se ještě zastavil na benzínce a pořádně se najedl. Ačkoli jsem měl z předchozího dne v údolí Oslavy trochu unavené nohy, běhalo se mi nádherně. Klidně bych i další dny pokračoval, ale vývoj počasí už to neumožňoval.
Garmin Connect | FacebookFotky: 38x
1 - 20 |
1 2 ► | 38 |
1 - 20 |
1 2 ► | 38 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |