| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2021-12-12
Běh 52 km: Zasněžený národní park Podyjí
Účast: Dvořák Štěpán
Celodenní běh zasněženým národním parkem Podyjí těsně před oblevou z Čížova po české straně až do obce Hnanice a návrat už po tmě rakouskou stranou přes Hardegg.
O dva dny dříve jsem po čerstvé sněhové nadílce vyrazil z Čížova přes městečko Hardegg směrem na západ do Vranova nad Dyjí. Tentokrát jsem opět před obědem vyrazil ale opačným směrem, tedy na východ. Už od rána všude svítilo slunce, tak jsem se těšil na všechny výhledy, které jsem měl naplánované. Jen jsem měl trochu obavy, aby sníh nebyl kvůli slunci rychle mokrý. Hned za Čížovem jsem proběhl kolem památníku železné opony, jehož součástí jsou pohraniční zátarasy a bývalá strážní věž, pod kterou právě sáňkovaly děti. Po Čížovské cestě jsem přeběhl k obci Lukov, kde jsem odbočil k Vraní skále. Podle stop ve sněhu, které nemohly být více než dva dny staré, to vypadalo, že tam muselo projít už několik desítek lidí. Z nejvyšší skály v národním parku Podyjí jsem měl pěkný výhled na obří meandr řeky Dyje. Jak je ale skála orientovaná na jih, sluneční svit zde předčasně již zahájil oblevu, protože sníh doslova tekl před očima. Vrátil jsem se k Lukovu a pokračoval po červené značce kolem Žlebského rybníka až k obci Podmolí, kde jsem opět odbočil k další skále. Po cestě jsem potkal dvojici srnek, které byly v lese na bílém sněhu krásně vidět. Liščí skála není nijak vysoká. Spíše než skálu připomíná skalnatý svah, který se střídavě táhne několik set metrů. Podle stop v rozbředlém sněhu jsem zde tento víkend opět nebyl zdaleka první ani poslední návštěvník.
Nad obřím meandrem řeky Dyje jsem po vrcholcích jednotlivých skal přeběhl na druhou stranu, kde jsem údolím seběhl k řece Dyje. Tam jsem potkal hejno labutí, které se spokojeně nechávalo unášet proudem vody. Při jeho focení jsem však kousek od sebe zaslechl hluk. Když jsem se rozhlédl, spatřil jsem, jak ke mně běží velké stádo divočáků. Okamžitě jsem zamířil ke skále, abych se když tak dostal z jich dosahu. K mému překvapení, ale zamířily opačným směrem k řece a začaly brodit. Okamžitě jsem se tedy rozeběhl také k řece, abych si tuhle vzácnou scenérii nenechal utéct a to doslova. Mezi stromy jsem tak pozoroval, jak asi 15 kanců pěkně v jednom zástupu brodí na kolmo řeku. Ve předu bylo několik velkých, poté hodně malých, které hlasitě kvičely a na konci opět pár velkých. Na druhém břehu začaly pomalinku stoupat mezi kameny do prudké stráně až mi zmizely z dohledu. Ačkoli to pro mě byl úžasný zážitek, mrzí mě, že jsem je přes stromy nemohl pořádně vyfotit. Když už byl všude opět klid a ticho, vystoupal jsem na skálu Hájka, ze které je krásný výhled na celý masiv Liščí skály. Potom jsem pokračoval přes les napřímo k vyhlídce Železné schody. Protože stíny zasahovaly přes většinu údolí, moc dlouho jsem se tam nezdržoval a po červené značce seběhl přes vinici Šobes dolů k visuté lávce přes řeku Dyje. Tou dobou se tam u splavu akorát koupali dva mladí otužilci, kteří tam přijeli na kolech. Já jsem zamířil nahoru k obci Havraníky, kde se na vojenském bunkru nachází výklenková kaple sv. Cyrila a Metoděje, od které bývá výhled na rakouské Alpy. Ty jsem sice neviděl, ale protože byl akorát západ slunce, atmosféru dokreslovala krásně zbarvená obloha. Tím jsem se dostal přibližně do poloviny trasy a přišel čas na návrat.
Po úbočí kopce Staré Vinice a kolem výklenkové kaple sv. Václava jsem přeběhl do obce Hnanice. Protože po západu slunce zůstala obloha stále jasná, výrazně se ochladilo. Zastavil jsem se tedy u jednoho domů a vyměnil si ponožky v úplně mokrých botách. Potom jsem si oblékl druhou vrstvu oblečení, v brýlích jsem si vyměnil skla za čirá, vybavil se čelovkou. Mezi vinicemi jsem prokličkoval do Rakouska k vyhlídce Heiliger Stein. Kvůli tmě jsem ale téměř nic neviděl. Seběhl jsem dolů na silnici, po které jsem pokračoval asi další 4 km vzhůru lesem. To bylo velice příjemné odreagování, protože jsem po několika hodinách běhání v hlubokém sněhu a zdolávání skal, mohl konečně natáhnout krok. Auta téměř nejezdila, a tak jsem většinou běžel jen při svitu měsíce. Nakonec jsem opět odbočil na turistickou cestu, po které jsem se během několika dalších kilometrů dostal ke zřícenině hradu Kaja. Stále jsem pokračoval dolů do údolí až jsem vyběhl opět u řeky Dyje, kde jsem vystoupal na skalní vyhlídku Überstieg. Sedl jsem si na zábradlí, na chvíli vypnul sluchátka, zhasl čelovku a užíval si klid v úplném srdci národního parku Podyjí. Až když mě začala studit zadnice, vyrazil jsem opět na cestu.
Když jsem uběhl asi další 2 km po břehu kolem Dyje, přišla na mě z ničeho nic strašná krize. Dostal jsem hlad, začal se motat a potit se studeným potem. To jsou u mě jasné příznaky vyčerpání. Ihned jsem tedy snědl poslední zbytky svých zásob z batohu, abych zbývajících 10 km ještě vydržel. Stejně jako před dvěma dny jsem přes nejvýše položenou vyhlídku přeběhl do městečka Hardegg, kde jsem se trochu zdržel, jak jsem pořizoval noční fotky. Nakonec jsem se po mostě přes řeku Dyje vrátil do České republiky, kde jsem vystoupal na poslední Hardeggskou vyhlídku. Už po cestě na mě padla opět krize, takže jsem si při dlouhém focení aspoň na lavičce trochu odpočinul. To mi naštěstí dost pomohlo, protože zbývající 4 km už se mi běželo mnohem lépe. Kousek od Malého čížovského rybníka jsem se stejně jako na konci října setkal s vírem, který na mě udělal nálet. Tentokrát jsem se ale pěkně lekl, protože jsem si ho všiml až na poslední chvíli, když ho moje čelovka pár metrů přede mnou celého osvítila. To mě opět nakoplo a k autu jsem se tak kolem desáté hodiny v noci vrátil poměrně nabitý energií. Při cestě domů zpátky do Třebíče jsem přemýšlel, kdy budu mít opět možnost se proběhnout krásně zasněženou krajinou, protože v následujících dnech většina sněhu kvůli oblevě roztaje.
Garmin Connect | FacebookFotky: 39x
21 - 39 |
◄ 1 2 | 39 |
21 - 39 |
◄ 1 2 | 39 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |