Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
Stejně jako předchozí rok a dokonce na den přesně jsem zamířil k Vranovské přehradě, abych si tam opět užil krásnou jarní krajinu. Tentokrát jsem neměl v plánu běžet proti proudu, ale naopak na druhou stranu k hrázi u Vranova nad Dyjí. Po tomto pravém břehu jsem poprvé a zatím naposledy běhal v roce 2020. Auto jsem zaparkoval na okraji malé obce Zblovice a chvíli před obědem vyrazil. Nejprve jsem přímo přes pole zamířil k údolí řeky Želetavka, kde se nachází obrovské skály nad Peksovým mlýnem, které jsem tu objevil předchozí den. Následně jsem seběhl do údolí k řece a pokračoval po pravém břehu mimo cestu až pod hrad Bítov. Uprostřed velké stráně jsem navštívil další skálu s výhledem na obří meandr řeky Želetavka obklopující hrad. Seběhl jsem k hřbitovu Vysočany a po silnici se dostal k Vysočanskému mostu, kde řeka Želetavka vtéká již do Vranovské přehrady.
Na druhé straně jsem vystoupal na úbočí kopce Hradiště, kde jsem navštívil vyhlídkové místo na Víří skále s výhledem na zříceninu hradu Cornštejn a rekreační oblast Chmelnice. Kolem Cornštejnu, kde právě probíhaly stavební práce, jsem vystoupal až k předsunuté baště. Zřícenina věže se nachází vysoko nad Vranovskou přehradou a je od ní vidět na celou Bítovskou zátoku. Další úsek pro mě byl úplně nový. Přes zarostlý les jsem se dostal k několika dalším vyhlídkovým místům, odkud byla vidět rekreační oblast Kopaninky pod Bítovem a přírodní rezervace Růžový vrch oddělující vysokým skalním útesem poloostrov Babka. Tento výhled patří na Vranovské přehradě k těm nejunikátnějším. Další asi dvě hodiny jsem náročným skalnatým terénem mimo cesty obíhal poloostrov Babka a nekonečné množství rekreačních chat nacházející se na břehu až k přírodní památce Spálená na úbočí Spáleného kopce naproti Chvalatické zátoce. Při škrábání se nahoru jsem omylem vběhl do stáda divočáků, které se naštěstí rozeběhlo opačným směrem.
Na druhé straně Spáleného kopce jsem navštívil vyhlídkové místo u kříže na hraně skály. Kromě výhledu na Chvalatickou zátoku byly vidět vysoké skalní věže na opačném břehu v přírodní památce Petrovy skály. Následoval trošku odpočinkovější úsek kolem rekreačních chat přes další skálu s výhledem až ke studánce U Čermáka, kde jsem se pořádně napil, protože v tom teple už jsem začínal mít hroznou žízeň. Následující náročný úsek mimo cesty přes přírodní rezervaci Tisová stráň byl velmi nepříjemný, protože mě po dlouhodobém náročném pohybu začínaly chytat bolestivé křeče do obou stehen. Naštěstí jsem se po půl hodině dostal zpátky dolů k přehradě přímo naproti čerpací stanici na pitnou vodu pod přírodní památkou Orlí hnízdo, kde už opět začala cesta. Následujících osm kilometrů kolem chat při zapadajícím slunci tak bylo příjemně oddychových. Přesně v osm hodin večer jsem doběhl konečně do Vranova nad Dyjí.
Samotné město jsem kvůli času vynechal a přeběhl přes hráz na druhou stranu, kde jsem ještě naposledy vystoupal na skalní vyhlídku Claryho kříž, ze které jsem měl krásný výhled na Vranovskou přehradu při zapadajícím slunci. Seběhl jsem zpátky dolů a po visuté lávce nad Švýcarskou zátokou jsem se dostal na Vranovskou pláž, kde jsem si hned všiml velké skupiny dětí mluvící řečí z východu. U veřejných záchodů jsem se napil vody a vyrazil na zpáteční cestu po opačném břehu.
I když jsem měl dost unavené nohy, neběžel jsem po turistické cestě lesem, ale vzal jsem to po vychozené cestičce mezi chatami přímo po břehu. Protože tou dobou už byla tma, na cestu jsem si svítil čelovkou. Když po čtyřech kilometrech chaty skončily, vystoupal jsem od přehrady přes přírodní památku Orlí hnízdo nahoru na louky a připojil se na turistickou cestu značenou žlutou barvou. Bohužel kvůli rose jsem měl během chvíle úplně promočené boty. Po pěti dalších kilometrech jsem seběhl dolů k Chvalatické zátoce, kde jsem objevil neznačenou studánku, ze které jsem se opět napil. Následoval výstup kolem potoka do obce Chvalatice, za ní cesta po poli do lesa a kolem zříceniny rotundy Heinrichsruhe jsem se dostal do obce Bítov. Proběhl jsem kolem rozhledny Rumburak, hradu Bítov, překonal Slaměný most a kousek za Jezírkem lásky už mě pár minut před půlnocí čekala obec Zblovice, kde jsem měl zaparkované auto.
Na to, že o dva týdny dříve začínala příroda pomalu kvést, tak teď už bylo vše kompletně zelené. V lesích jsem místy měl dokonce problém se vzrostlými kopřivami. A protože teploty byly výrazně přes dvacet stupňů, pocitově to připomínalo spíše léto. Dokonce i zpáteční noční úsek jsem dobíhal při patnácti stupních jen v nátělníku. Protože jsem na pravém břehu strávil asi polovinu pohybem mimo cesty v náročném skalnatém terénu, jednalo se při takto krátké vzdálenosti o zatím moji nejnáročnější trasu. A bylo to znát. Už po dvaceti kilometrech přišly křeče stehen, které téměř vůbec nemívám a otravovaly mě až do konce. Hlavně jsem si musel dávat pozor při stoupání do kopců, kdy jsem zatěžoval nohy nejvíce. Vše ale dobře dopadlo a já si tak úžil náročný a zároveň úžasný den v jarní krajině kolem Vranovské přehrady.
Garmin Connect | Facebook1 - 20 |
1 2 3 ► | 59 |
1 - 20 |
1 2 3 ► | 59 |
SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |