| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2022-07-18 - 2022-07-21
Čtyřdenní běh z Třebíče okolo Javořice do České Kanady a zpět
Účast: Dvořák Štěpán
Moje první čtyřdenní běžecké putování se spaním v bivaku (fastpacking) a hned v tropických vedrech, kdy jsem z Třebíče doběhl k Javořici, kterou jsem další den obkroužil, potom přeběhl do České Kanady, a nakonec se vrátil zpátky do Třebíče.
Zatím jsem všude běhal jen nalehko. V batohu jsem s sebou míval jen věci na daný den, protože jsem se večer vždy vracel. Už dlouho jsem ale měl v hlavě nápad zkusit několikadenní běh na těžko, kdy si sebou ponesu i vybavení na spaní. Dlouho jsem to odkládal, protože jsem neměl potřebné věci. Pak jsem zase měl strach z celkové náročnosti tvořenou těžkým batohem a nedostatečnou regenerací při spaní venku. A poslední dva roky zkomplikovalo autoimunitní onemocnění, které bohužel stále přetrvává. Nakonec se ukázalo jako nejlepší řešení moc nad tím nepřemýšlet a prostě vyrazit. Využil jsem situace, že kamarádi pořádali letní tábor pod Javořicí, kde bych mohl mít aspoň první noc nějaké zázemí. V pondělí dopoledne jsem k bokům batohu, do kterého jsem dal svou obvyklou běžeckou výbavu plus náhradní oblečení i spací pytel, jsem připevnil dva vaky, do kterých jsem si zabalil bivakovací vak a karimatku.
Odpoledne jsem s připraveným batohem zamířil běžecky z Třebíče přes Telč pod 50 km vzdálenou Javořici, kde na turistické základně Mrákotín kamarádi pořádali letní tábor. Po přespání v bivaku jsem druhý den vyrazil už nalehko směrem na západ, abych se podíval na lázeňský rezort Svatá Kateřina nedaleko obce Počátky. Večer jsem se po 54 km opět vrátil pod Javořici do tábora u rybníka Dolní Mrzatec, kde jsem měl krátkou přednášku. Opět jsem přespal v bivaku a třetí den přeběhl 50 km už s těžkým batohem do České Kanady u hranic s Rakouskem. Plánovaně jsem přenocoval na břehu krásného přírodního koupaliště u Starého Města pod Landštejnem. Poslední den mě čekal nejnáročnější 70 km dlouhý návrat přes Dačice zpátky do Třebíče. Po všechny čtyři dny jsem měl nádherně jasné počasí, kdy mě ovšem trápily vysoké teploty. Ačkoli se jednalo o můj první vícedenní běh na těžko, nenastal žádný vážnější problém. Je tedy jasné, že brzy opět někam vyběhnu a večer se nebudou vracet.
Článek
Den 1 - 2022-07-18 - Pondělí
V pondělí po jedné hodině odpolední jsem nasadil napěchovaný batoh, nazul nejtlumivější boty co mám, zabouchnul dveře od bytu a vyrazil k 50 km vzdálené Javořici. Z Třebíče jsem přes nedalekou obec Stařeč zamířil do Čechočovic. I když jsem po předchozím dni byl trochu unavený, tak už po pár kilometrech jsem měl jasno. Minimálně jednu cestu určitě zvládnu. Cítil jsem ale zvýšenou hmotnost batohu kvůli plným přídavným vakům, takže jsem začal přemýšlet, že jestli bude nějaké příště, musím přesunout pití z hydratačního vaku nejlépe do běžeckého pásu. Tím bych snížil zátěž na ramena i záda a přiblížil těžiště zpátky ke středu těla. Vše ale bylo pouze ve fázi teoretické, protože jsem před sebou měl ještě přes 200 km, kdy nebudu moct změnit vůbec nic. V obci Chlístov jsem se zastavil za kamarádem z bývalé práce a přes půl hodiny jsme si povídali. Mezitím jsem se u něj pořádně napil, takže jsem dál pokračoval příjemně občerstvený.
Oběhl jsem kopec Kobylí hlava a kolem Vávrovského rybníka se dostal do obce Opatov. Odbočil jsem na žlutou značku, na kterou jsem měl špatné vzpomínky už z roku 2015, kdy jsem úplně stejnou trasu k Javořici už běžel. Ani za těch sedm let se toho moc nezměnilo, protože cesta vedla zarostlým lesem i loukami, kde se skoro nedalo běžet. V obci Hladov jsem přeskočil hlavní silnici a pokračoval stále po žluté značce hlubokými lesy, kde nebylo vůbec nic zajímavého k vidění. Občas tam dokonce nebyly ani ty lesy, které sežral kůrovec. U obce Rozsíčky jsem se připojil na značku červenou a přes obec Dyjice zamířil po hlavní silnici do města Telč.
Tou dobou už byla obloha zatažená, takže si slunce aspoň k večeru dalo chvíli klid. V Telči jsem navštívil centrum, občerstvil se na benzínce a vydal se na poslední úsek. Po zelené značce jsem proběhl obcí Hostětice a naskytl se mi krásný výhled na Javořici, za kterou právě zapadalo slunce. Po deváté hodině jsem minul poslední obec Lhotka a pak už jsem zamířil k rybníku Dolní Mrzatec, kde se nachází turistická základna Mrákotín, kde kamarádi pořádali letní tábor. Do půlnoci jsem s nimi seděl u ohně a poté si šel lehnout do bivaku, který jsem s sebou celý den nesl. Večerní posezení mi jen kazil fakt, že jsem celou dobu musel být v propocených běžeckých botách a na očích mít stále sluneční dioptrické brýle, protože náhradní by bylo zbytečně složité s sebou nést.
Den 2 - 2022-07-19 - Úterý
Noc byla strašná, protože jsem se vůbec nevyspal. To nebylo nic překvapivého, protože při spaní venku to tak první noc mívám skoro vždy. Na druhý den jsem si naplánoval okruh, proto jsem nechal vybavení v táboře a po desáté hodině dopolední vyrazil. Proběhl jsem kolem rybníka Horní Mrzatec a pak zamířil do obce Lhotka. Kousek za slunečními hodinami jsem odbočil do lesa a vystoupal ke zřícenině hradu Štamberk, kde stále probíhá prořezávání stromů, tak jsou z vršku lepší výhledy. Naopak dole u skal, kde se teď moc neleze, je vše zarostlé. Přeběhl jsem k vyhlídkovému místu nad obcí Řásná, kde jsem strávil chvíli trháním borůvek. Potom jsem se vrátil k zatopenému lomu Řásná, kde akorát probíhal výcvik jednoho družstva z tábora, kde se děti prakticky seznamovaly s potápěčskou výbavou. Po modré značce jsem přeběhl k Velkému pařezitému rybníku, jehož pláže byly obsypány rekreujícími turisty. Přeběhl jsem po dlouhé hrázi a odbočil na červenou značku vedoucí do lesa západním směrem, kde jsem ještě nikdy neběžel.
Po několika kilometrech jsem les opustil přímo u sídliště Janštejn, které bylo vybudováno kolem sklárny patřící k obci Horní Dubenky. Protože hned u silnice byl otevřený obchod, koupil jsem si něco k jídlu i pití. Kousek za obcí Jihlávka, kde jsem musel běžet po silnici, jsem odbočil na louku a dostal se tak přímo k pramenu řeky Jihlava, která o 90 km dále protéká městem Třebíč, kde žiji. O něco výše nad pramenem se nachází kamenný kruh druidů. Novodobá replika megalitické stavby byla postavena v roce 2014 jako největší kromlech v České replice a stojí přímo na evropském rozvodí. A protože byla úžasná viditelnost, jihozápadním směrem jsem kromě Novohradských hor a Kletě viděl i do nekonečna se táhnoucí pohoří Šumava. Shodou okolností jsem hned další týden vyrazil právě do Novohradských hor běhat několik dní opět se spaním. opět Hned vedle tajemného kruhu se rozkládá lázeňský resort Svatá Kateřina. V celém areálu lázní se nachází několik budov, z nich nejnovější Ájurvédský pavilon obdržel celostátní ocenění Stavba roku 2019. Při cestě dolů z kopce jsem se občerstvil z pramene sv. Markéty a sv. Vojtěcha, protože jsem tušil, že dál už moc možností nebude. U hlavní silnice jsem potom navštívil Letohrádek svatý Vojtěch, kde se vše udržuje v kulisách první republiky. Proběhl jsem městem Počátky a po červené značce se dostal k rybníku Budín. Ačkoli se zde nachází chatová osada, restaurace, plovárna, tobogán i obrovské molo umožňující koupání, tak zde nebylo překvapivě ani živáčka. Za všechno pravděpodobně mohla zelená voda, která byla odpudivá už na první pohled. Aspoň jsem se tedy občerstvil v restauraci a vydal se na zpáteční cestu.
Naštěstí hned po dalším kilometru cesta vedla kolem rybníku Panistávka, který byl díky rašelině krásně čistý. Hned jsem toho využil a v rybníku se zchladil a smyl ze sebe celodenní pot. Následovala dlouhá cesta po modré značce kolem obcí Horní Olešná, Zahrádky, Domašín i Horní Pole, kde nebyla možnost si vůbec nic koupit, což bylo v tom děsném vedru velice nepříjemné. Kvůli tomu jsem zrušil výstup na vrchol Javořice a zamířil do obce Světlá, kde jsem se najedl a napil v Cyklobistru pod Javořicí. Poté, co jsem trochu vychladl, zamířil jsem po cyklostezce zpátky dolů do tábora u rybníka Dolní Mrzatec. Přiběhl jsem přesně v osm hodin večer, takže jsem měl půl hodiny, abych se připravil na svou přednášku. A protože na mě potom padla velice rychle ospalost, šel jsem spát už před jedenáctou hodinou.
Den 3 - 2022-07-20 - Středa
Přes noc se mi spalo mnohem lépe než tu předchozí. Protože jsem měl v plánu přeběhnout do České Kanady, dobil jsem si veškerou elektroniku, rozloučil se s kamarády, opět si zabalil věci na spaní a po jedenácté hodině vyrazil směrem na jih k Rakousku. Protože k cílovému místu to bylo vzdušnou čarou jen něco přes 20 km, věděl jsem, že budu muset hodně kličkovat, abych to natáhl přes celý den na nějakou rozumnou délku. Hned po dvou kilometrech jsem se zastavil v obci Mrákotín, abych si nakoupil nějaké jídlo na cestu. Následoval přeběh obce Dobrá Voda a výstup na úbočí kopce Zdeňkov, ze kterého jsou krásné výhledy na celou východní část Javořice a jejího okolí. Připojil jsem se na modrou značku a přes obec Olší vystoupal na kopec Bradlo (672), kde se kromě několika skal nachází i dřevěná socha čerta. Pod kopcem jsem se napil ze studánky Hadravská I a následoval další výstup tentokrát na kopec Hradisko (760), kde stojí malá skalní věž. Z jejího vrcholu jsem východním směrem viděl až na Býčí horu (536), která je nejvyšším bodem národního parku Podyjí. Naopak západním směrem byla v dálce vidět jaderná elektrárna Temelín. Seběhl jsem o něco níže na jižní úbočí k ohništi, od kterého bývají za dobré viditelnosti vidět až vrcholky rakouských Alp. Bohužel tentokrát jsem viděl jen Českou Kanadu, kam snad do večera doběhnu.
Přes osadu Poldovka jsem seběhl do obce Velká Lhota, kde jsem odbočil na hlavní silnici, abych se dostal do vedlejší obce Brandlín. Stále po modré značce jsem přeběhl k chatovému ráji Brandlín, kde jsem se v restauraci najedl i napil. Další úsek vedl přes pole s kukuřicí, kde se nedalo vůbec běžet, až do obce Maršov. Za další obcí Olšany jsem díky pomníku uprostřed silnice poznal místo, kudy jsem v roce 2008 projížděl při cykloturistice do jižních Čech. Potom už jsem konečně vběhl do České Kanady. Kousíček za obcí Suchdol jsem navštívil bývalý viklan Trkal, který je už několik desítek let vychýlen ze svého těžiště kvůli dětem, kteří jej na školním výletě příliš rozhoupaly. Proběhl jsem obcí Mosty a dostal se tak k turisticky oblíbenému rybníku Zvůle. Kromě občerstvení jsem se i vykoupal, protože jsem byl z celodenního vedra nepříjemně přehřátý. To mě pěkně nakoplo, takže jsem kromě návštěvy skalního útvaru Ďáblův chléb zamířil i na vrchol Vysoký kámen (738), který je nejvyšším bodem České Kanady. Potom jsem zamířil po červené značce dolů ke zřícenině hradu Landštejn, kde jsem si v restauraci Holubnik dal večeři.
Nakonec už mi zbývalo jen seběhnout poslední 3 km dolů ke Starému Městu pod Landštejnem, kde jsem dosáhl plánovaného cíle. Tím bylo krásné přírodní koupaliště. Bylo lehce po osmé hodině večerní, tak jsem se stihl ještě za slunce vykoupat a pověsit si vyprané prádlo na šňůru včetně ponožek i klobouku. Když jsem následně dal z powerbanky nabíjet mobil, zjistil jsem, že se hned vybila. Doma jsem pak po otestování zjistil, že je vadná. Naštěstí jsem měl vše v polovině kapacity, takže by to mělo ještě jeden den vydržet. Lehl jsem si na spacák a do desáté hodiny v noci jsem se kochal červeně zbarvenou oblohou a vzpomínal, jak jsem kousek odsud spal už v roce 2018, kdy jsem doprovázel Jiřího Kadeřábka při jeho Oběhu republiky. Pak jsem zalezl dovnitř a během chvíle usnul.
Den 4 - 2022-07-21 - Čtvrtek
Poslední čtvrtý den jsem se spokojeně probudil na břehu rybníka o půl osmé ráno. Přišel čas návratu domů do Třebíče vzdálené asi 70 km, takže jsem věděl, že se nesmím moc zdržovat, protože s celkovou únavou a velkým teplem to bude solidní makačka. A protože jsem cestu znal dobře a věděl jsem, co mě čeká za kopce, kde ani nebude les, měl jsem vážný strach, abych to vůbec dokázal. Chvíli jsem si ještě užíval ranního slunce, pak jsem si sbalil věci a naposledy se vykoupal v rybníku. Pořádně jsem se promazal ve slabinách, abych předešel opruzeninám a o půl deváté seběhl do Starého Města pod Landštejnem, kde jsem si v obchodě koupil snídani a jídlo i pití na cestu domů. Než jsem to všechno spořádal a nacpal do batohu, bylo o hodinu později. Po červené značce jsem kolem archeologických vykopávek Pfaffenschlag zamířil k rybníku Horní Šatlava. Propletl jsem se letním táborem a odbočil na naučnou stezku, na které se nachází Graselova trojmužná předovka, sluj i koupelna. Nakonec jsem kolem Schillerova i francouzského kamene a psího hřbitova seběhl do Českého Rudolce. V obchodě jsem si nakoupil pití, protože vycházelo o polovinu levněji než vedle v hospodě. Po občerstvení jsem po červené značce zamířil přes obec Lidéřovice do Dačic. Zajímavé bylo, že když jsem opouštěl Českou Kanadu, narazil jsem na největší borůvky na celé trase.
V Dačicích jsem proběhl nejzajímavější místa a nakoupil si v obchodě. Protože jsem věděl, že přede mnou leží dlouhý hřeben, kde nic není, doplnil jsem si i pití ve vaku. Doufal jsem, že si ještě koupím něco ve vedlejší vesnici Bílkov. Bohužel tam ale byla hospoda zavřená. Pro jistotu jsem se tedy napil z vodovodu na hřbitově. Následoval výstup po modré značce na vrchol kopce Bába (665), kde už jsem byl nepříjemně unavený. Při přebíhání hřebenu jsem měl díky vykácenému lesu nádherné výhledy západním směrem na velkou oblast mezi Dačicemi, Telčí a Javořicí. Proběhl jsem malou vesničkou Bohusoudov, za kterou čekalo stoupání do obce Krasonice. Protože jsem byl strašně žíznivý, napil jsem se z pumpy u hřbitova. Následoval dlouhý úsek po rozpálené silnici směrem k obci Želetava. Protože jsem věděl, že dál už žádný rybník nebude, vykoupal jsem se v Panském rybníku. Do Želetavy jsem tak doběhl trochu osvěžen. Zamířil jsem do obchodu, kde jsem si opět nakoupil jídlo i pití. Venku jsem pak vše spořádal a naposledy doplnil vak.
Opustil jsem Želetavu a přeběhl obce Bítovánky, kde na mě padla strašná krize. Vůbec mi nešlo běžet. Několik dlouhých kilometrů jsem proto jen šel. Kvůli tomu jsem i vynechal rozhlednu Mařenka. Místy jsem si dokonce musel na chvilku lehnout, abych dal oddychnout nohám i zádům, které už mě od batohu nepříjemně bolela. Tento strašný stav trval asi dvě hodiny. Až v obci Jaroměřice nad Rokytnou, kdy jsem zjistil, že budu mít doma přesně 70 km, jsem opět obživl. Snědl jsem poslední tyčinku, pořádně to zapil a opět již během tentokrát ale po silnici pokračoval dál. Minul jsem obec Čechočovice a akorát zapadlo slunce. Nakonec jsem ještě oběhl obec Stařeč, abych trasu o kousek protáhl, a ve tři čtvrtě na deset v noci jsem se přesně po 70 km vrátil domů do Třebíče. Protože jsem věděl, jak jsem unavený, nic jsem neuklízel, jen jsem se osprchoval a hned šel spát.
Závěr
- Běh: 4x = 224 km
Protože jsem večer před spaním vůbec nejedl, druhý den po probuzení jsem cítil strašnou únavu. Stačilo ujít jen pár kroků a musel jsem si znova lehnout. Abych si tedy došel nakoupit, musel jsem do sebe nacpat trochu cukru. Po najedení se můj stav začal zlepšovat a odpoledne už jsem byl opět ve formě, kdy jsem si zaběhl pro opravené kolo. Celý čtyřdenní výlet se i bez předchozího plánování nakonec vydařil. Celkem jsem urazil 224 km. Jediné problémy byly vadná powerbanka, opravdu nepříjemné teplo a únava poslední den. Jak jsem zjistil hned v úvodu, budu muset vyzkoušet přemístit pití z batohu do běžeckého pásu, abych snížil zatížení zad a posunul těžiště více do středu těla. Z toho vyplývá, že se určitě nejednalo o poslední vícedenní akci. Právě naopak. Už během cesty mě napadala další možná místa, kam bych si mohl zaběhnout. Pro začátek bych mohl zkusit Novohradské hory, kde není moc civilizace, takže se opravdu budu muset po většinu času spolehnout jen sám na sebe.
Fotky: 157x
1 - 20 |
1 2 3 4 5 6 7 8 ► | 157 |
1 - 20 |
1 2 3 4 5 6 7 8 ► | 157 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |