| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2022-11-03
Běh 47 km: Podyjí - Vranov nad Dyjí
Účast: Dvořák Štěpán
Návrat do národního parku Podyjí, abych se proběhl jeho západní částí a dotočil záběry mezi rakouským městečkem Hardegg a Vranovem nad Dyjí, které jsem nestihl předchozí týden.
Počasí kvůli oparu sice nebylo ideální, ale protože to byla asi poslední šance, vyrazil jsem opět do národního parku Podyjí. Minulý týden jsem v jeho západní části kromě obvyklého běhání a focení pořizoval i video. Počasí bylo ten den tak nádherné, že jsem natáčel až moc poctivě a přestal kvůli tomu časově stíhat. Když jsem pozdě odpoledne doběhl do rakouského městečka Hardegg, bylo těsně před západem slunce, takže bylo v údolním městě téměř vše už pokryté stínem. To mně tenkrát dost zkazilo náladu, protože záběry byly nic moc a druhou polovinu trati přes Vranov nad Dyjí už jsem běžel úplně po tmě. Prvně jsem plánoval, že se do dalšího videa z této lokality pustím až další rok a lépe si ho rozvrhnu. Nakonec jsem se ale rozhodl využít jeden z posledních podzimních a slunečných dnů, do Podyjí se vrátit a dotočit zbývající záběry ještě za slunečního svitu.
Protože mým plánem nebylo vidět toho co nejvíce za denního světla, vyjel jsem z domu až těsně před obědem. Auto jsem nezaparkoval v obci Šumná jako minule, ale až dál v obci Čížov. Tím jsem se dostal o 20 km dál na trase. Přesně v jednu hodinu odpoledne jsem pod mírným oparem vyrazil. Proběhl jsem kolem pohraničních zátarasů v památníku železné opony a pokračoval po silnici přímo na jih k Rakousku. Ačkoli jsem stejnými místy probíhal o pouhých devět dní dříve, změna to byla obrovská. Listnaté stromy, kterých je Podyjí plné, byly totiž skoro opadané. Spíš než podzim, mně to už připomínalo zimu, kdy se skrz holé stromy otevírají výhledy do údolí. Po několika kilometrech jsem odbočil do lesa, abych se podíval na Hardeggskou vyhlídku, ze které je výhled jižním směrem dolů do údolí na nejmenší město Rakouska. Nebyl jsem tam sám, protože po chvíli dorazili turisté, které jsem před tím předběhl na silnici. O něco později jsem se s nimi potkal i dole u řeky Dyje. Zapovídali jsme se a já se dozvěděl, že jsou zde poprvé a chtějí se ještě po pašerácké stezce podívat k obelisku nad Ledovými slujemi. To znamenalo, že se musí vrátit zpátky nahoru. Osobně jsem jim tedy doporučil, ať změní plán a podniknou raději okružní trasu kolem města Hardegg po všech vyhlídkách, protože toho uvidí mnohem více. Nakonec souhlasili. A protože jsem měl v plánu úplně to samé, pokračovali jsme spolu.
Dvojice turistů mi hodně připomínala mě samotného, jen o několik desítek let později. Byli sportovně oblečení, a když to bylo možné, běželi. Společně jsme tedy při povídání vystoupali na východní vyhlídku na naučné stezce Hennerweg, odkud je výhled západním směrem dolů do údolí na Hardegg. Potom jsme společně po seběhli dolů přímo do Hardeggu, kde jsme se na chvíli rozloučili, protože jsem potřeboval dotočit chybějící záběry. Tentokrát bylo slunce o hodně výše, takže sluneční paprsky kromě hradu stojícího nahoře na kopci uprostřed města osvětlovaly i okolí. Prokličkoval jsem mezi domy a na jižním okraji města vystoupal na skalní útes Reginafelsen (Reginina skála), ze kterého je výhled všemi směry. Pokračoval jsem po úbočí stále nahoru až na vrchol kopce Max-Plateau (417), který se nachází západně nad městem. Přímo nahoře jsem ještě naposledy potkal dvojici turistů, kteří mi pomohli pořídit záběr na Hardegg východním směrem. Zatím co oni pokračovali zpátky dolů, aby se mohli vrátit do Čížova, já zamířil směrem opačným. Po několika kilometrech mírného stoupání, jsem se dostal na silnici a vyběhl ven z lesa. Tím jsem na pár hodin opustil národní park Podyjí.
Slunce pomalu padalo k horizontu a vytvářelo pěkné panorama. Proběhl jsem rakouskou obcí Felling a po polní cestě se vrátil zpátky do České republiky. Následovala modrá značka přes obec Podmyče, za kterou už jsem potmě ale s měsícem nad hlavou seběhl do Vranova nad Dyjí. Nasadil jsem čelovku a kolem Mniszkova kříže vystoupal do obce Onšov. Kousek za ní jsem navštívil skalní vyhlídku Claryho kříž, kde jsem si chvíli užíval noční výhled na hráz Vranovské přehrady. Seběhl jsem do Granátové zátoky dole u přehrady a pokračoval po visuté lávce přes Švýcarskou zátoku na Vranovskou pláž. Vystoupal jsem nahoru do Štítarského lesa, abych se po žluté značce kolem Štítarského potoka vrátil ke Švýcarské zátoce. Na rozcestí jsem odbočil na značku zelenou a vystoupal nahoru do obce Šumná, kde jsem začínal a končil okruh minulý týden. Tentokrát jsem ale pokračoval po polní cestě do obce Lesná, za kterou jsem se naposledy vrátil do národního parku. Po modré značce jsem proběhl kolem Čížovských rybníků, abych se po desáté hodině v noci vrátil zpátky do Čížova k autu. Tímto jsem po dvou dnech definitivně ukončil plánovanou trasu západní částí národního parku Podyjí. I když bylo už 3. listopadu, celý den včetně noci jsem běžel jen v kraťasech a nátělníku. Bohužel si ale myslím, že to tento rok bylo naposled. Předpověď totiž slibuje značné zhoršení počasí. A než se opět vrátí slunce, mezitím skončí podzim.
Garmin Connect | FacebookFotky: 28x
1 - 20 |
1 2 ► | 28 |
1 - 20 |
1 2 ► | 28 |
Videa: 1x (00:21:42)
Běh 55 km: Podzimní krajina západní části národního parku Podyjí
Délka: 00:21:42| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |