Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
Stejně jako minulý rok jsem přijal pozvání od kamaráda Petra, abych se s ním zúčastnil závodu Rakovnická 60, který většinu své trasy vede chráněnou krajinou oblastí Křivoklátsko. Opět jsme neměli v plánu závodit, ale pouze se proběhnout po nejkrásnějších místech a vše zdokumentovat. I tak jsme ale měli zaplacené startovné, abychom mohli využívat občerstvovací stanice. Páteční cestu do města Rakovník jsem měl tentokrát jednodušší, protože Petr jel přes Třebíč autem, takže jsem se svezl s ním. Start kategorií R60 a R100 byl v sobotu po šesté hodině ráno přímo z Rakovníka. Protože ale na prvních 20 km nejsou kromě rozhledny na Senecké hoře žádná zajímavá místa, rozhodli jsme se odstartovat až v devět hodin od zříceniny hradu Krakovec společně s kategorií R40, která má nejkratší trasu, a poté už se držet nejdelší trasy kategorie R100, kde je toho vidět nejvíce.
V sobotu ráno jsme se ke startu přesunuli asi 20 minut dopředu, abychom stihli zříceninu hradu Krakovec obejít ze všech stran a udělat pár záběrů. Poté jsme v devět hodin vystartovali někde v polovině závodního pole. První část trasy je nejvíce členitá, protože vede po červené a žluté značce údolím kolem Šípského potoka a Javornice. Cesta přitom několikrát bez mostu překonává vodní tok, takže je potřeba brodit. Naštěstí nebylo moc vody, takže při troše štěstí se daly všechny brody překonat suchou nohou přes kameny nebo spadlé stromy. Celý tento úsek až po ústí do řeky Berounka byl nejzajímavější, protože jsme se neustále míjeli s ostatními závodníky, se kterými jsme si mohli po cestě povídat. Protože ale většina z nich běžela nejkratší trasu R40, od občerstvovačky u obce Zvíkovec se naše cesty rozdělily.
S Petrem jsem pokračoval po trase R100 po červené značce přes obec Chlum až k jedné z nejhezčích vyhlídek v celém závodě. Vyhlídka Na Plazu se nachází v přírodní rezervaci Chlumská stráň vysoko nad Berounkou a je z ní krásný panoramatický výhled západním směrem. Lesem jsme seběhli dolů k řece k Lejskovu mlýnu, kde byla v Taverně Na Prachárně další občerstvovačka. Po doplnění sil následoval výstup údolím po zelené značce nahoru do obce Prašný Újezd. Tím jsme se dostali nahoru na pole, kde foukal silný vítr. Po dalších pár kilometrech jsme přeběhli do vedlejšího údolí a hned na to vystoupali lesem ke kapli sv. Vojtěcha, kde jsme na další občerstvovačce opět doplnili energii.
Přes obec Třebnuška jsme seběhli do údolí Zbirožského potoka, kde nás čekalo několik dlouhých rovinatých kilometrů. Po modré značce jsme se tak dostali ke Skryjským vodopádům s jezírky. Teklo málo vody, takže jsme si je obhlédli i z druhé, méně známé strany. Další občerstvovačka nás čekala v obci Skryje. Od ní jsme pokračovali po červené značce po levém břehu Berounky. Cesta vedla přímo pod Týřovickými skalami. Tato mohutná skalní stěna mě minulý rok tak zaujala, že jsem si tam následně musel vyběhnout. Po pár kilometrech jsme opustili Berounku a vystoupali lesem k další občerstvovačce na Křiništi. Petr tomu říká Křečiště, protože je kopec táhlý a pro netrénované závodníky (včetně jeho) to znamená příchod křečí. Moc dlouho jsme se ale nezdrželi, protože jsme na chvíli odbočili z trasy, abychom se zaběhli podívat na nedaleký vrchol Čertovy skály, odkud je nádherný panoramatický výhled na obě strany údolí Berounky. Poté jsme se vrátili zpět na občerstvovačku a pokračovali po trase.
Protože akorát zapadalo slunce, rozhodli jsme se nepokračovat po trase R100, ale zkrátit si to po trase R40. V noci bychom stejně nic neviděli, a ještě bychom do cíle dorazili až po půlnoci. Před obcí Nezabudice jsme proto odbočili na modrou značku a přes obec Malá Buková přeběhli na poslední občerstvovačku v obci Pustověty. Tou dobou už byla tma, takže jsme na závěrečný úsek vytáhli čelovky. Půl hodiny před půlnocí jsme dorazili do Rakovníka. Proběhli jsme podél potoka a na závěr už jsme jen prokličkovali ulicemi do cíle, kde už nás čekal organizátor s diplomem a polívka. Asi hodinu jsme si ještě povídali s ostatními závodníky a poté jsme odjeli k Petrovi domů. Ačkoli to byla náročná trasa a moc jsem toho nenaspal, další den mě čekalo běhání v přírodním parku Jesenicko, kde jsem navštívil Kapucínské skály.
Garmin Connect | Facebook41 - 49 |
◄ 1 2 3 | 49 |
41 - 49 |
◄ 1 2 3 | 49 |
SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |