2023-06-29
Běh 50 km: Okolo Javořice

Odpolední proběhnutí kolem zatopených lomů a několika rybníků v krajině okolo Javořice, kde jsem navštívil hrad Štamberk i Roštejn, po cestě sbíral borůvky a pozdě v noci se přes kopce Hradisko i Bradlo vrátil zpátky do Mrákotína.

Dopoledne jsem měl ještě nějakou práci, takže jsem z domu odjel až po jedné hodině odpolední. I kvůli nedostatku času jsem nezamířil moc daleko, ale pouze k nedaleké Javořici. Auto jsem zaparkoval v obci Mrákotín a po druhé hodině vyrazil. Po modré značce jsem zamířil vzhůru k rybníkům Dolní i Horní Mrzatec, u kterých se pravidelně celý rok pořádají letní tábory. Když jsem probíhal kolem studánky Anička, projížděla kolem v protisměru parta chlápků na kolech. Jeden z nich najednou zastavil a zavolal: "Já vás znám! Já se na vás dívám v televizi!" Přesněji myslel moje běžecká dokumentární videa, která se vysílají na TV Noe. Chvíli jsme si povídali a poté jsem pokračoval do obce Lhotka. Následoval výstup ke zřícenině hradu Štamberk, která byla předchozí rok částečně zrekonstruována a byl u ní postaven i turistický přístřešek. Kousek od zříceniny jsem navštívil zatopený lom Řásná, kde jsem se trochu zdržel při sbírání borůvek. Stále po modré značce jsem přes arboretum Javořice přeběhl k Velkému pařezitému rybníku. Byl pracovní den, takže tam bylo lidí tak akorát. Když jsem u stavidla pořizoval pár fotek přes dálkovou spoušť, zaujmul jsem jednu turistku, která byla velmi zvědavá, co to mám za stativ. Následujících pár minut jsem jí vysvětloval, že je úžasně kompaktní, ale bohužel už nesehnatelný.

Od Velkého pařezitého rybníka jsem kolem Plodového rybníka přímo přes les přeběhl k malému zatopenému lomu Řídelov s potápěčskou základnou. Následně jsem za obcí Řídelov vystoupal na Obecní kopec, za kterým jsem naopak seběhl k rybníku Šilhan. Překonal jsem Roštejnskou oboru, na jejímž konci mě čekal hrad Roštejn. Bylo krátce po 18. hodině, kdy akorát zavírali, takže jsem byl na nádvoří úplně sám. Trefil jsem tedy ideální chvíli na focení bez lidí. Od hradu jsem pokračoval po Javořické magistrále, jak přezdívám 7 km dlouhé a naprosto rovné cestě od Roštejnu po vrchol kopce Javořice nacházející se o 300 metrů výše. V první třetině jsem se krátce zastavil u Malého pařezitého rybníka a ve druhé třetině jsem si vylezl na Míchovu skálu. Jak jsem každý rok po její návštěvě konstatoval, že výhledy jsou horší a horší, tak tentokrát to dosáhlo definitivního stavu. Okolní stromy vyrostly natolik, že už není výhled na Velký pařezitý rybník, a dokonce na druhé straně začíná být i samotná Javořice schovaná za vrcholky stromů. Vrátil jsem se na cestu, kde mě čekalo závěrečné stoupání kolem studánky Ve štráfu. Přesně v osm hodin večer jsem doběhl na vrchol kopce Javořice (836,5), který je nejvyšším bodem celé Českomoravské vrchoviny. Bohužel její vrchol je zalesněný a zdobí ho pouze 167 m vysoký ale nepřístupný vysílač, takže tam nejsou vůbec žádné výhledy. Tím jsem měl první polovinu okruhu za sebou.

Kousek pod vrcholem Javořice jsem se zastavil u studánky Páně, abych se pořádně osvěžil. O pár set metrů dále jsem k tomu přidal i borůvky, kterých v této oblasti roste opravdu hodně. Pár pěkných míst, kde rostou pořádné bobule, jsem objevil už roce 2008, kdy jsem tudy projížděl na kole do jižních Čech. Když jsem o něco níže probíhal nedaleko obce Světlá, zastavil přede mnou motorkář se slovy: "Já vás sleduji!" Na to jsem mu odpověděl, že v tom případě se může přidat k houfu much, které mě sleduje už od Javořice. Chvíli jsme si povídali, kdy jsem se dozvěděl, že sleduje mé sportovní výkony už od doby, kdy jsem v roce 2019 přebíhal 1035 km přes Slovensko i Česko. Po rozloučení jsem seběhl po zelené značce do obce Horní Bolíkov, překonal hlavní silnici a pokračoval dál přes obec Sumrakov. Protože jsem začínal mít žízeň, na chvíli jsem odbočil z cesty, abych se napil z nedaleké studánky Pivničky. A protože už bylo dávno po západu slunce a začínala noc, z batohu jsem vytáhl čelovku. Již za tmy jsem navštívil skalní vrchol kopce Hradisko (760), proběhl kolem obce Poldovka a vrátil se zpátky na modrou značku. Poslední kopec, který jsem musel zdolat, bylo Bradlo (672), kde stojí velká dřevěná socha čerta. Při cestě dolů jsem se naposledy zastavil na borůvkách, které se za tmy ovšem opravdu špatně hledají. Za obcí Olší jsem oběhl po úbočí kopec Zdeňkov a dostal se tak do obce Dobrá voda. Tím mně zbývaly poslední dva kilometry zpátky do obce Mrákotín, kam jsem se dostal čtvrt hodiny po půlnoci. Trochu jsem se občerstvil a poté už vyrazil autem na noční návrat domů do Třebíče.

Fotky: 47x

Výhled na televizní vysílač na vrcholu kopce Javořice (836,5) z Míchovy skály
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Výhled jihovýchodním směrem z Míchovy skály
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Televizní vysílač na vrcholu kopce Javořice (836,5)
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Borůvky na jižním úbočí kopce Javořice
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Borůvky na jižním úbočí kopce Javořice
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Kameny na jižním úbočí kopce Javořice
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Mapa s trasou