| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2023-07-15
Běh 43 km: Národní park Podyjí - Odpuštěná Znojemská přehrada
Účast: Dvořák Štěpán
Průzkumný běh kolem odpuštěné Znojemské přehrady, jejíž nízká hladina odkryla jinak vodou zatopené vojenské bunkry, do Znojma, pak skrz národní park Podyjí do Rakouska a noční návrat zpět do Mašovic.
Dopoledne jsem se potápěl na nádech v nádherně čistém zatopeném Mašovickém lomu. Když jsem se vrátil k autu, převlékl jsem se do běžeckého oblečení a vyrazil v tropických teplotách oběhnout Znojemskou přehradu v sousedícím národním parku Podyjí. Když jsem po zelené značce dorazil k turistickému přístřešku Králův stolec, měl jsem výhled do údolí řeky Dyje, kde by měl být začátek Znojemské přehrady. Jenže v přehradě byl kvůli dlouhodobému suchu a plánovaným opravám nízký vodní stav a hladina tak klesla o několik metrů níže. Místo přehrady jsem proto viděl koryto řeky Dyje se splavem, vedle kterého byly vidět zbytky bývalého Trauznického mlýna a hydroelektrárny. Když jsem po dalším kilometru doběhl k vyhlídce Dlouhá řeka, kromě výhledu na Znojmo jsem dole v přehradě viděl díky nízké hladině i zatopené vojenské bunkry, ke kterým právě plavala skupinka turistů z protějšího břehu. To rozhodlo o změně plánu.
Místo do Znojma jsem zamířil prudkou strání dolů k přehradě. Takhle nízko jsem hladinu nikdy neviděl, proto jsem toho musel využít. Přímo dole u zatopeného bunkru jsem potkal dalšího dobrodruha, který mi doporučil, ať jdu dál proti proudu, protože je tam pár zajímavostí. Nakonec jsem se od Znojma dokonce začal vzdalovat. Přes půl hodiny jsem šel, místy i běžel, proti proudu po levém břehu. Mohl jsem tak vidět další vojenské bunkry schované v bahně nebo na okraji lesa, zbořený most a již dříve zmiňovaný splav vedle bývalého Trauznického mlýna a hydroelektrárny pod vyhlídkou Králův stolec, kde jsem byl před asi hodinou. Snížená hladina bohužel odhalila i různé odpadky. Co se mi vlezlo do batohu, jsem vzal s sebou. Starý rybářský zrezlý prut jsem ovšem nacpat nikam nemohl, a tak jsem ho jen viditelně zapíchl do bahna u břehu. Když jsem dorazil až pod skalní vyhlídku Sealsfieldův kámen, otočil jsem to a šel zpátky konečně už směrem na Znojmo.
Čím blíže jsem se ke Znojmu dostával, tím byl břeh příkřejší, až jsem místy musel traverzovat po kolmých skalních stěnách pár metrů nad vodní hladinou, ze které mě pozorovaly obří kapři. Také přibývalo turistů, kteří se na opačném břehu slunili. Když jsem po několika kilometrech extrémně náročným terénem dorazil k hrázi Znojemské přehrady, vyšplhal jsem na velkou skálu pod městkou částí Hradiště. Následně jsem pokračoval přes visuté víceúrovňové skalní zahrady až bývalé vyhlídce nad Krammerovou vilou přímo nad hrází přehrady. Nakonec jsem seběhl do ústí Gránického údolí, odkud jsem naopak vystoupal pod Znojemským hradem ke kostelu sv. Mikuláše, od kterého jsem přes Karolininy sady seběhl zpět dolů. Protože předchozí tři hodiny byly díky teplotě přes 34 stupňů a složitému terénu extrémně náročné, zaběhl jsem se do restaurace pořádně napít a doplnit tekutiny na další cestu. Nakonec jsem se ještě vykoupal v Dyji, abych ze sebe smyl vrstvu nečistot, která se na mě kvůli potu neustále lepila. Po vylezení z vody jsem se pozdravil s třebíčskými cyklisty a opět zamířil do národního parku Podyjí. Málem jsem s sebou dál táhl i odpadky posbírané z břehu přehrady. Naštěstí jsem si zavčas vzpomněl a zastavil se u nejbližší popelnice.
Po žluté turistické značce jsem po opačném břehu Znojemské přehrady doběhl po několika kilometrech na již zmiňovanou skalní vyhlídku Sealsfieldův kámen, ze které jsem viděl do údolí do míst, kde jsem se před několika hodinami pohyboval. Od vyhlídky jsem pokračoval po úboční cestě Jaroslava Krejčího a dál po hranici klidového území, abych navštívil nádherné skalní vyhlídky nad kamenným mořem a bývalým mlýnem Papírna. Nakonec jsem údolí opustil a přímou cestou zamířil do obce Havraníky, abych se opět občerstvil. Protože jsem obchod nestihl o půl hodiny, musel jsem využít služeb blízké hospody. Po občerstvení jsem přímo nad obcí navštívil vyhlídkové místo u kapličky stojící na vojenském bunkru, odkud jsem měl jižním směrem výhled na vzdálené vrcholky rakouských Alp. Při západu slunce jsem potom zamířil přes obec Hnanice ještě na otočku do Rakouska.
Právě když slunce zapadlo, doběhl jsem hned za česko-rakouskou státní hranicí k poutnímu místu Heiliger Stein (Svatý kámen), kde se nachází vyhlídková plošina. Ačkoli výhledy po západu slunce už nebyly nijak zajímavé, u místního stánku s občerstvením sedělo ještě několik desítek rakouských turistů. Pořídil jsem poslední fotky a vydal se na návrat. Když jsem seběhl zpátky do údolí k Dyji, napil jsem se z Gruberovy studánky. Protože voda tekla velmi pomalu, stihl jsem si mezitím připravit čelovku. S houstnoucí tmou jsem vystoupal po modré značce téměř až k obci Podmolí. Následně jsem si cestu zkrátil přes les, kde jsem proběhl přes bývalou vojenskou pěší a tankovou průpravnou střelnici Mašovice. Protože jsem o vojenském objektu vůbec netušil, docela mě to překvapilo. V noci nemělo smysl prozkoumávat zarostlé konstrukce, takže mám plán na příští návštěvu. Po cestě do obce Mašovice jsem na poli ještě prohnal houf koček a před jedenáctou hodinou noční se vrátil k Mašovickému lomu. Protože jsem byl celý od potu, šel jsem se ještě do vody umýt. Ačkoli kolem Mašovického lomu probíhám nebo jezdím na kole více než šest let, ještě nikdy jsem se v něm nekoupal. A tento den jsem to vzal rovnou dvakrát. Po velice příjemné koupeli už jsem autem zamířil definitivně zpátky domů do Třebíče.
Garmin Connect | FacebookFotky: 62x
1 - 20 |
1 2 3 4 ► | 62 |
1 - 20 |
1 2 3 4 ► | 62 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |