| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2023-09-09
Běh 50 km: Přírodní park Rokytná
Účast: Dvořák Štěpán
Proběhnutím údolím řeky Rokytná skrz téměř celý přírodní park a večerní návrat přes Rouchovany zpátky do Příštpa.
Po obědě jsem nechal auto v obci Příštpo a vyrazil po žluté značce údolím proti proudu řeky Rokytná. Hned na okraji jsem proběhl pod skálou Justýnka, která nese jméno po dívce, která se zde zřítila ze skály při útěku před švédským vojákem. Další úsek bývá velmi často podmáčený. Protože ale bylo několik týdnů teplo a sucho, konečně jsem tudy proběhl aniž bych si nabral do bot. Krátce jsem se zastavil u spáleného dubu, který kdysi vyhořel po zásahu bleskem. Několik dalších kilometrů jsem kličkoval kolem řeky až jsem se za Pulkovským mlýnem dostal do obce Biskoupky. Za další zatáčkou jsem přiběhl k dětskému táboru Biskupice. Bylo už po prázdninách, takže houfy řvoucích dětí vystřídali tento víkend svatebčané. V umývárně jsem si doplnil pití a pokračoval kolem Újezdského mlýna dál do parku. V této části už jsem nebyl od roku 2019, kdy jsem tudy běžel 100 km domů z práce. Byl jsem tedy zvědavý, co se tu za ty čtyři roky změnilo.
První změny jsem si všiml hned po prvním kilometru. Poblíž Kašparova mlýna byla vybudována lávka na druhý břeh Rokytné, kde se nachází pěkné a vysoké skály. Celý skalní masiv si v posledních letech vzali na starosti lezci a vybudovali zde velké množství lezeckých cest s fixním jištěním. Pokud najdu chuť, možná si je někdy přijdu vyzkoušet. O kousek dál jsem proběhl pod obrovskou Vranovickou skálou. I když jsou na ní také odjištěné cesty, moc se na ní neleze kvůli všudypřítomnému žlutému prachu, který strašně klouže. Dalších pár kilometrů jsem kličkoval místy zarostlou cestou až Vilímovu mlýnu. Kousek za ním jsem po spadlém stromě přešel na druhý břeh, abych se dostal přímo k přírodnímu koupališti Tavíkovice. Koupel v příjemně chladné vodě mi velmi pomohla. Osvěžen a bez vrstvy prachu a špíny jsem pokračoval do obce Tavíkovice, kde jsem si nakoupil v posledním otevřeném obchodě. Po doplnění sil jsem se vrátil do parku a pokračoval kolem Výrovy skály až k Bendovu mlýnu. Kousek od něj do Rokytné vtéká potok Rouchovanka. Ačkoli park ještě pokračuje pár kilometrů, pro mě zde byl plánovaný cíl. Přesněji o něco výše. Prudkou strání jsem se vyškrábal nahoru nad údolí, kde se v lese na úbočí nachází Dolmen. Jedná se o keltský pohřební památník z velkých kamenných bloků na Leo Goldschmidta, který v roce 1927 zemřel při autonehodě. Tím jsem měl splněno a vydal se na zpáteční cestu.
Protože celým přírodním parkem vede pouze jediná cesta, po které jsem přiběhl, a já se nerad vracím po stejné cestě, plánovaně jsem zamířil ven z parku, abych to vzal po polích. Nejprve jsem ale údolím Rouchovanky vystoupal do obce Rouchovany, kde jsem se dostal na silnici. Slunce akorát zapadlo, takže jsem dál pokračoval s čelovku i blikačkou. Po dlouhé rovné cestě jsem přiběhl do obce Radkovice u Hrotovic, za kterou jsem opět opustil silnici a zmizel v lese. Zde se mi přihodila velice nepříjemná, ale nyní už úsměvná situace. Sílící tlak v břichu mi oznámil, že si budu muset odskočit na velkou. S tím nemám při svém každodenním běhání žádný problém. Schoval jsem se tedy za blízkou hromadu pořezaných dřev, sundal běžecký pás a pustil se do díla. V té chvíli jsem si ale všiml, že kolem mě létají sršně. Když se jedna z nich přiblížila nebezpečně blízko k mému obličeji, ohnal jsem se po ní toaletním papírem. Sršeň jsem trefil. To byla ovšem chyba. Ostatní sršně to asi vyhodnotily jako útok a čím dál více jich na mě začalo nalétávat. To už jsem tušil, že bude problém. Na nic jsem nečekal a dal se na ústup. Se staženými trenkami, v jedné ruce běžecký pás a v druhé toaletní papír, kterým jsem mával, aby na mě sršně nemohly, jsem běžel několik desítek metrů nočním lesem. Až když se situace uklidnila, mohl jsem nerušeně pokračovat. Teď můžu jen doufat, že nikdo můj úprk neviděl, protože by z toho dostal asi záchvat smíchu. Po této události mi zpátky do Příštpa zbývaly poslední 3 km. V deset v noci jsem byl u auta a mohl se vydat domů do Třebíče.
Garmin Connect | FacebookFotky: 28x
1 - 20 |
1 2 ► | 28 |
1 - 20 |
1 2 ► | 28 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |