| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2023-09-11
Běh 43 km: Ivančicko
Účast: Dvořák Štěpán, Burešová Žaneta
Proběhnutí s kamarádkou údolím Jihlavy přes vinice mezi Ivančicemi a Dolními Kounicemi.
Září je ideální období proběhnout se vinohrady, ve kterých dozrávají hrozny před jejich sklizní. S kamarádkou Žanetou jsem proto dopoledne přejel do města Ivančice, ze kterého jsme před obědem vyrazili. Nejprve jsme navštívili soutok řek Jihlava a Rokytná, za kterým jsme se připojili na červenou značku. Parkem Réna jsme vystoupali k malé rozhledně Alfonse Muchy, ze které je výhled zpátky na Ivančice. Park plynule přechází v listnatý les, přes který jsme mířili pozvolna zpátky k řece. Tou dobou jsem si uvědomil, že nemám peněženku s doklady. To jsem velice rychle vyhodnotil, že jsem ji nechal doma, když jsem v ní večer doplňoval vizitky. Dál jsem to proto neřešil. Po nějaké době jsme se dostali ke dvojici železničních mostů překlenujících údolí Jihlavy. Novější most, po kterém vede železnice, nahradil most starší, ze kterého zde zbyla jen jeho okrajová část s jedním pilířem. Starý ivančický viadukt se přezdívá "Železňák" a byl zde ponechám jako významná technická památka. Po jeho návštěvě, kdy jsme museli dvakrát přeběhnout celé údolí a vyškrábat se nahoru po zarostlé stráni, jsme se vrátili na červenou značku a pokračovali proti proudu Jihlavy. Ovšem jen krátce.
Po dalším kilometru, kdy jsme se napili ze studánky Na Bařinách, nás čekal náročný výstup lesem v přírodní památce Červené stráně. Dostali jsme se tak na skálu, ze které jsme měli krásný výhled do údolí Jihlavy mezi železničními mosty a obcí Moravské Bránice. Po chvíli kochání jsme vystoupali na pole se sklizenou řepkou. Následoval dlouhý úsek chůze, protože mezi tvrdými stonky vůbec nešlo běžet. Když jsme se dostali na polní cestu, kolem kapličky sv. Huberta jsme seběhli do obce Nové Bránice. Tam jsme se opět připojili na červenou značku, po které jsme naopak vystoupali mezi vinicemi ke Sklepu Na Vyhlídce. Velká ale nízká vyhlídková plošina byla uzavřená, tak jsme si museli vystačit pouze s výhledem z cesty. I tak jsme ale v dálce krásně viděli Pavlovské vrchy na Pálavě. Po úbočí šibeničního vrchu, kde vyrostlo workoutové hřiště, jsme seběhli do města Dolní Kounice, ve kterém jsme strávili více než hodinu.
V první řadě jsme si nakoupili v obchodě, protože od rána už jsme měli hlad. Poté jsme prošli přes Masarykovo náměstí ke zřícenině kláštera Rosa coeli s kostelem Panny Marie. Nakonec jsme na druhé straně řeky vystoupali po křížové cestě ke kapli sv. Antonína, odkud je jeden z nejkrásnějších výhledů v okolí. V dálce jsou opět vidět Pavlovské vrchy na Pálavě a dole celé město Dolní Kounice se svými památkami, kterým protéká řeka Jihlava. Tím pro nás skončila ta hezčí část. Zpáteční cesta po červené značce totiž moc zajímavá není. Vede sice stále mezi vinicemi a farmami, ale její okolí není moc udržované a někteří majitelé pozemků si tam vytvořili skládky. Po několika kilometrech jsme seběhli do Moravských Bránic, za kterými nás čekala poslední cesta kolem vinic až k jezu U Stříbského mlýna. Ačkoli slunce bylo už schované za protějším kopcem, ještě jsme se v řece vykoupali, abychom smyli celodenní pot a špínu.
Příjemně osvěženi jsme se vrátili na červenou značku, po které jsme se kolem vyhlídky na Oklikách dostali zpátky do Ivančic. Když jsme probíhali přes Palackého náměstí, na chvíli jsme se zastavili v občerstvení, abychom se večer najedli pizzy. Ačkoli už to bylo k autu necelý kilometr, ještě jsme se rozhodli, že si to prodloužíme do města Oslavany. Už po západu slunce jsme po zelené značce vystoupali nad Ivančice a po poli přeběhli do Oslavan. Tou dobou už byla tma. Naštěstí zpáteční cesta vedla po asfaltové cyklostezce kolem řeky Oslava, takže jsme ani nepotřebovali čelovky. Po návratu do Ivančic jsme si ještě oběhli soutok Jihlavy s Oslavou a kolem deváté hodiny večerní se vrátili k autu. Článek by měl jako obvykle končit, že jsme se vrátili domů do Třebíče. To bohužel nebyla pravda.
Po návratu domů jsem totiž zjistil, že peněženka doma není. I když jsem následující hodinu prohledával celý byt, kdy jsem opravdu převrátil vše, co se dalo, včetně odpadního koše, tak jsem ji nenašel. Protože ji nenašla ani kamarádka v jejím autě, tak se nabídla, že se do Ivančic vrátíme. Byla noc, takže pokud by vypadla pod auto, byla šance, že by si ji nikdo nevšiml. Když jsme se před půlnocí do Ivančic vrátili, v místě parkování jsme ji nenašli. Rozhodl jsem se proto, že se proběhnu prvních 6 km přes les až k železničním mostům, kde jsem si poprvé uvědomil, že ji nemám. Během následující hodiny, kdy jsem v lese ostřížím zrakem prohledával okolí cesty, jsem také nic nenašel. Vrátili jsme se proto zpátky do Třebíče, kde jsem doma opět prohledal celý byt. Celou dobu jsem uvažoval, jestli nemám preventivně zablokovat platební kartu. Protože ale za celý den jsem měl ve výpisu pouze vlastní nákupy a v peněžence byly vizitky s mými kontaktními údaji, byl jsem přesvědčen, že ji nikdo ještě nenašel. To už byly dvě hodiny ráno, kdy se mi chtělo spát. Nechal jsem to tedy být, že se rozhodnu ráno, kdy mi to bude lépe myslet. Když jsem si před třetí hodinou ráno lehl a zavřel oči, uvědomil jsem si, že ačkoli jsem předchozí večer doplňoval vizitky, nedoplňoval jsem je v peněžence, ale pouze v kapsičce na vizitky. Tím pádem peněženka vůbec nemusela být doma. A protože jsem předchozí den byl autem v Jihlavě, kde jsem také běhal, mohla zůstat v mém autě. Ihned jsem proto vyskočil z postele, oblékl si kraťasy a mazal rychle k autu. S velkým oddychem jsem ji opravdu našel položenou na sedačce spolujezdce. Ve tři hodiny ráno jsem tak mohl již spokojeně a s klidnou hlavou usnout. Teď už na to jen nesmím zapomenout a vzít si z toho ponaučení.
Garmin Connect | FacebookFotky: 48x
1 - 20 |
1 2 3 ► | 48 |
1 - 20 |
1 2 3 ► | 48 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |