Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
Východ měsíce v úplňku tentokrát vyšel přesně na státní svátek 28. října. Současně s ním mělo dojít i k jeho částečnému zatmění. A protože se jednalo o jediný den, kdy lze východ úplňku pozorovat od Znojemské přehrady, vyrazil jsem si zaběhat na jih ke Znojmu. Obloha ovšem byla od rána zatažená, takže jsem se vydal na cestu, až se začalo klubat slunce. Ze Znojma od zaparkovaného auta jsem proto vybíhal po poledni, kdy už byla obloha polojasná a krásně svítilo slunce. Předpověď na večer ale moc optimistická nebyla, takže jsem vůbec netušil, jestli nějaký měsíc bude vidět. Protože bylo kvůli víkendu Znojmo plné turistů, záměrně jsem vynechal nejznámější místa. I tak jsem ale navštívil několik vyhlídek a ke Znojemské přehradě se dostal až po hodině.
Abych stihl východ měsíce v úplňku, musel jsem se dostat na vyhlídku Dlouhá řeka nad Znojemskou přehradou přesně o půl šesté večer. Měl jsem tedy pouhé čtyři hodiny na proběhnutí se národním parkem Podyjí. To bylo kvůli mému častému focení docela málo, takže jsem musel trasu výrazně zkrátit oproti jiným dnům, kdy běhám až do Rakouska. Po žluté turistické značce jsem se po pravém břehu Znojemské přehrady dostal na skalní vyhlídku Sealsfieldův kámen. Už po cestě jsem potkával zástupy turistů a na vyhlídce to bylo ještě horší. Krátce jsem se pokochal výhledem do údolí řeky Dyje, pořídil pár fotek a pokračoval v cestě. Při sbíhání dolů k Dyji jsem potkal další turisty, se kterými jsem se zapovídal a šel s nimi téměř až bývalému mlýnu Papírna. Odbočil jsem na značku červenou a vystoupal nahoru k obci Havraníky, kde se mi otevřel úžasný výhled.
Díky výborné viditelnosti byly totiž vidět nejen Pavlovské vrchy na Pálavě ale i vzdálené vrcholky rakouských Alp. I přesto, že pohled na ně je orientován jižním směrem proti slunci, tak byly vidět opravdu nádherně. S těmi úžasnými výhledy jsem proběhl kolem sklizených vinic až ke skalní vyhlídce Devět mlýnů. Tam mi nálada trochu klesla, protože tam bylo tolik lidí, že se muselo téměř postupovat ve frontě. Z okraje skály jsem se podíval do údolí Dyje na vinici Šobes a zamířil k obci Hnanice. Tam jsem opět potkal turisty, se kterými jsem se zapovídal o hodinu dříve. Doporučil jsem jim návštěvu nedaleké vyhlídkové plošiny u poutního místa Heiliger Stein hned za česko-rakouskou státní hranicí, ze které by měli mít o hodinu později úžasné výhledy na Alpy. Až zapadne slunce, tak se totiž ještě více zlepší viditelnost, protože sluneční paprsky už nebudou osvětlovat prachové částice ve vzduchu. Rozloučil jsem se a vyrazil do druhé poloviny mého okruhu. Bylo přesně půl páté, takže mi zbývala poslední hodina.
Seběhl jsem dolů k Dyji a přes Šobeskou lávku se dostal na druhý břeh. Potom jsem přes nádherně osvícenou vinici Šobes zapadajícím sluncem vystoupal k vyhlídce Železné schody. Zbývala poslední půlhodina. Protože po nejkratší cestě to bylo ještě 9 km, které bych nestihl, vzal jsem to nejkratší možnou variantou. Stíhací rychlostí jsem pokračoval téměř nejpřímějším směrem skrz les. Čekalo mě tedy překonání Hájského potoka a nádherného kaňonu Mločí údolí s potokem Mašovickým. Přesně o půl šesté jsem krátce navštívil vyhlídku Králův stolec a pokračoval do místa určení. Na vyhlídku Dlouhá řeka jsem doběhl s asi čtvrthodinovým zpožděním. To ovšem vůbec nevadilo. Na horizontu totiž byly mraky, které až do této doby vše zakrývaly. Posadil jsem se na kámen a přes Znojemskou přehradu pozoroval přímo nad Znojmem vycházející měsíc v úplňku. I když jsem tomu přes den kvůli předpovědi a neustálým mrakům moc nevěřil, vyšlo to. A byla to paráda. Když měsíc asi po půl hodině zmizel za dalším mrakem, přioblékl jsem se, nasadil čelovku a vydal se na závěrečný úsek.
Ačkoli to k autu byly pouhé 3 km, já jsem využil nádherně osvětleného nočního Znojma a vydal se ho ještě trochu proběhnout, abych mohl pořídit pár nočních fotek. Přes městskou část Hradiště jsem seběhl pod hráz Znojemské přehrady, abych mohl na druhé straně vystoupat na úbočí Kraví hory. Jihozápadní část Znojma jsem poté oběhl po polích nad rekreačními chatami až do obce Sedlešovice. Kolem Dyje jsem následně pokračoval až do obce Dobšice, za kterou jsem se vrátil do Znojma. Když jsem po cestě míjel McDonald's, uvědomil jsem si, že jsem od rána kromě jedné bagety neměl nic k jídlu, a skočil jsem si na večeři. Když jsem po dvaadvacáté hodině vylezl ven, na noční obloze akorát probíhalo částečné zatmění měsíce. Bohužel ale celá obloha už byla zakryta mraky, takže jsem z měsíce viděl jen matnou záři. To mně vůbec nevadilo. Spíše naopak. Svítící úplněk totiž osvětloval celé noční nebe a díky tomu se mi podařilo pořídit několik nádherných fotek se zvláštní atmosférou.
Ke konci mého výletu jsem ještě zamířil do historického centra, kde jsem proběhl přes většinu náměstí. Poslední zastávku jsem podnikl na Znojemském hradě, od kterého jsem měl opět výhled do údolí Dyje. Když jsem ve čtvrt na dvanáct v noci pořizoval závěrečnou fotku, při které se mi vybil poslední akumulátor ve foťáku, akorát se ve městě zhaslo okrasné osvětlení. Vrátil jsem se proto k autu a vyrazil domů do Třebíče. Jakmile jsem vyjel ze Znojma, začalo pršet. Celý den vyšel téměř dokonale. Oproti předpovědi vyšlo lepší počasí, díky úžasné viditelnosti jsem pozoroval rakouské Alpy, ale hlavně jsem stihl východ měsíce v úplňku nad Znojmem. Závěrečné probíhání nočním městem už byla jen taková třešnička. A celý den symbolicky ukončil při zpáteční cestě déšť. Co více si přát? Možná, aby se obloha vyjasnila o něco dříve a potkal jsem méně turistů.
Garmin Connect | Facebook41 - 57 |
◄ 1 2 3 | 57 |
41 - 57 |
◄ 1 2 3 | 57 |
SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |